Vývojářky, programátorky, ajťačky. Existují vůbec, nebo je to mýtus? | Reflex.cz
nahoru

Vývojářky, programátorky, ajťačky. Existují vůbec, nebo je to mýtus?

Iva Roze10. března 2016 • 09:30
Vývojářky, programátorky, ajťačky. Existují vůbec, nebo je to mýtus?
foto: Honza Mudra
Všichni víme, že českých žen-programátorek moc neexistuje. A ty, jež existují, mají reputaci osamělých, bizarních bytostí, které jsou možná ještě větší podivínky než jejich po sklepech kódující mužské protějšky. Bylo načase zjistit, jak je to s těmito vzácnými druhy ženského pohlaví doopravdy.
 

K ženám s technickými schopnostmi mám tedy logicky obrovský respekt, hraničící se strachem, že jim vůbec nebudu rozumět, a kombinovaný s pocitem intelektuální méněcennosti, který je ještě umocněný tím, že jsem emancipovaná žena, která se jen těžko smiřuje s premisou, že některé obory prostě z principu „nejsou pro ženy“.

A skutečně to tak chvíli vypadalo, při práci na tomto článku jsem se potýkala s klíčovým problémem: kde ženy programátorky vlastně v našich zeměpisných šířkách hledat?

Existuje nesčetně studií o tom, jak se liší ženský a mužský mozek a jak se tím pádem liší i povolání, k nimž muži a ženy inklinují. Ačkoli studie se liší jak výsledky, tak analýzou toho, proč nemáme více žen programátorek, neexistuje studie, která by explicitně dokazovala, že ženy mají markantně horší analytické a logické myšlení, jež je ke studiu matematiky, respektive programování, zapotřebí. Vědci z Pensylvánské univerzity například před třemi lety publikovali studii, ve které ukázali, že mužský a ženský mozek se nejvíce liší v pubertě a krátce po ní, ve věku od 13 do 17 let, a pak se jeho odlišnosti zmenšují, respektive je víc ovlivňuje prostředí, v němž se pohybují, než biologické rozdíly jako takové.

„Na středních školách je spousta holek dobrých na matematiku, jenže ty jsou vedené k tomu, aby šly na ekonomku nebo učit,“ říkáDita Přikrylová, datová analytička a spoluzakladatelka organizace Czechitas, která vzdělává a sdružuje ženy v IT. „I na matfyzu je polovina holek, ale i ty většinou skončí někde ve finančnictví, protože by je vůbec nenapadlo, že mohou být dobré v programování.“

Sama si podobným vývojem prošla. Na střední škole byla nejlepší ve třídě v matematice, ale nikdy jí nikdo neřekl, že může být programátorka. „Klukům se říká, ať jdou programovat, protože rádi hrají počítačové hry, ale přitom mnohem důležitější je být dobrý na matiku,“ říká Přikrylová. Naproti tomu ženy se obvykle posílají do oborů, kde už ženy jsou.

Část problému je i reputace, kterou mají programátoři. Lidi si je představují jako zhmotnění postav ze seriálu Teorie velkého třesku: jako skupinu sice inteligentních, ale zvláštních, asociálních týpků, kteří se nesprchují a po nocích něco ťukají do počítačů, což je prostředí, v němž se ženy (zvlášť ty, které si připadají „normální“, veselé a společenské) necítí zrovna dobře.

Jak nakonec Iva Rose programátorky vypátrala? Malují se? Uspokojuje je jejich práce? Stojí o ně muži? To vše a mnohem více se dočtete v novém čísle časopisu Reflex, které je v prodeji ode dneška, 10. března.

Iva Roze



Diskuse ke článku

 

reklama
Komentáře
E15
Nejčtenější