Nejkrásnější místa v Itálii, která budete milovat i v roce 2014 | Reflex.cz
reklama
nahoru

Nejkrásnější místa v Itálii, která budete milovat i v roce 2014

Pavel Šafr30. prosince 2013 • 12:00
Nejkrásnější místa v Itálii, která budete milovat i v roce 2014
foto: Profimedia.cz

Pavel Šafr je šéfredaktor Reflexu a přední redakční italofil, který, pokud není v redakci, je pravděpodobně v Itálii a když zrovna není v Itálii, fyzicky, je tam alespoň často v myšlenkách. Rozhodli jsme se jej tedy požádat o několik tipů, na to, co byste měli v Itálii vidět.

reklama

Dostal jsem za úkol popsat deset míst, která mám v Itálii nejraději. Předem říkám, že je to skoro nesmysl, protože nejvíce miluji sto míst, a nikoli jen deset. Na druhou stranu je zajímavé si uvědomit, kam se vlastně nejčastěji vracím nebo kde jsem měl ty nejsilnější cestovatelské zážitky. Beru to od severu k jihu a snažím se o jiná místa, než jsou ty nejslavnější hajlajty z průvodců.

Catullova vila, poloostrov Sirmione, Lago di Garda.

Gardské jezero je obvykle prvním nebo posledním cílem mých italských výprav. Kromě krásných městeček Malcesine a Larise, kde ženám doporučuji nakupovat a mužům sedět u jezera a popíjet víno Lugano, jsem si oblíbil historické městečko Sirmione. Je to dlouhý a úzký poloostrov, na jehož špičce je nejprve bytelný hrad veronských vládců, pak mraky dobrých restaurací a potom lázně a piniový a olivový park, v němž najdete rozsáhlé ruiny římského paláce a překrásné výhledy na jezero a Alpy. Básník Catullus zde prý pobýval v dobách zániku římské republiky a psal milostné básně. Byl to zjevně vášnivý člověk, jestliže napsal tento známý verš: „Nenávidím a miluji. Možná se ptáš, proč tak činím? Nevím. Ale cítím, že tomu tak je, a mučím se.“ Pod vilou na kamenech je možné se válet s lahví vína a koupat se v příjemně chladivé vodě jezera.

Gattamelata, jezdecká socha od Donatella v Padově

Padova je nesmírně příjemné místo k dlouhému pití. Dopoledne doporučuji strávit ve frontě na slavnou kapli Scrovegniů, kterou svými freskami vymaloval Giotto di Bondone. Odpolední siestu či podvečer je však rozumné strávit prohlídkou bombastické baziliky svatého Antonína Paduánského a na náměstí Pizza Santo před kostelem si prohlédnout nejslavnější renesanční jezdeckou sochu, již v roce 1453 vytvořil florentský sochař Donatello. Zpodobňuje benátského generála zvaného Gattamelata. Je to důstojné, harmonické dílo, dokonalost sama. Jeli jsme se na tu sochu podívat s přítelem sochařem profesorem Jiřím Beránkem a měli z toho díla takovou radost, že jsme okamžitě běželi ke stolkům kavárny naproti přes ulici a tam se opili hutným brentským vínem. Přitom jsme zírali na toto velkolepé dílo a vedli vznešený rozhovor s tamní číšnicí.

Madonna dell’Orto, Benátky, čtvrť Cannaregio

V Benátkách stále najdete místa téměř nepoznamenaná turistikou. Odlehlé tiché kanály čtvrti Cannaregio k nim patří. A právě zde, na tichém náměstí, najdete farní kostel slavného benátského malíře Tintoretta. V kostele visí řada jeho rozměrných a dramatických obrazů z poloviny 16. století. Slovo „orto“ znamenalo ve staré benátštině zelinářskou zahradu. Lze říci, že je to vlastně kostel Panny Marie v zelenině.

Tintoretto měl přezdívku Il Furioso. Zběsilý. Jeho manýristické obrazy často překypují dramatickou atmosférou. V kostele najdete zejména velmi dojemný obraz Uvedení Panny do chrámu. Kousek od kostela je i Tintorettův dům. To místo se jmenuje Tre mori. Podle středověkých plastik tří Maurů. Hned vedle bývá otevřený stánek s vínem. Popíjí se tu na schodech můstku nad kanálem. Dobré je, že v těchto končinách najdete mnoho „místňáků“.

Měsíční muž, Volterra, etruské památky v okolí

Každý zná asi San Gimignano v pahorkatině mezi Florencií a Sienou. Volterra je podobně krásné město, třebaže nemá tolik hrdých věží. Není přeplněná japonskými turisty a v jejích uličkách je klid. Leží na značně vysoké hoře, takže z města se člověk občas dívá dolů na mraky. Jsou zde jedny z nejkrásnějších výhledů na toskánskou krajinu. Ještě donedávna bylo v místní pevnosti vězení. Volterra má nepřetržitou historii sahající až k dávným Etruskům, po nichž zde zbyla část městského opevnění a zbytek městské brány, Porta Diana. V okolí jsou překrásné kamenné vily k pronajmutí, často s prostorným bazénem a za slušnou cenu. Jen nesmíte dětem říkat, že bydlíte přímo na etruské nekropoli.

Velké množství funerálních etruských artefaktů shromažďuje místní etruské muzeum. Najdete zde nevýslovně krásnou sošku měsíčního muže, podle něhož moderní sochař Alberto Giacometti vytvořil zjevně celý svůj styl. Je to podivně dlouhá postava, která vrhá ještě delší stín. Kousek, u Florentské brány, je špičková vinotéka. S majitelem se zakecáte v jakékoli řeči, případně rukama a nohama, a ochutnáváte. Sklenku je možné si vzít i přímo k bráně, sedět na kamenech a očumovat frmol.

Řím, Via Appia Antica

Tohle je návod, jak později odpoledne, třeba po prozkoumání lateránské baziliky, uniknout z velkoměsta do klidu. Via Appia je stará římská silnice, vystavěná konzulem Appiem v roce 312 před Kristem. Vedla na jihovýchod od Říma do Capuy a pak dále do Brindisi. Známe ji z příběhu Spartaka, jehož povstání bylo krutě potlačeno. Kolem silnice pak před branami Říma bylo ukřižováno šest tisíc rebelujících otroků. Via Appia je slavná také díky klíčové scéně románu Henryka Sienkiewicze Quo vadis. Právě zde se utíkajícímu svatému Petrovi zjevil kdysi Ježíš Kristus. Petr se ho v šoku otázal: „Kam kráčíš, Pane?“ A Ježíš odpověděl: „Jdu do Říma nechat se ukřižovat místo tebe.“ A Petr se obrátil, vrátil se do Říma, v němž právě řádil císař Nero, a zemřel na kříži obráceném hlavou vzhůru. Via Appia Antica je překrásné místo zejména navečer. Je zde krásný kostelíček Quo vadis, starobylé katakomby svatého Kalixta a další. Ale nejlepším zážitkem je asi tak čtyřkilometrová procházka po samotné starověké silnici kolem antických náhrobků. Ve stínu pinií je cesta velmi příjemná a člověk může sledovat úchvatné vily. Po starověkých kamenech občas projede kabriolet s veselými lidmi. U jediné zastávky autobusu je příjemný bar. Prodává se tam dobře vychlazené Orvieto Classico. Doporučuji s ním nešetřit.

Tiberiova vila, Capri

Tady prý paranoidní císař Tiberius přecházel sem a tam, když právě v Jeruzalémě křižovali Krista. Je odtud totiž výhled na tři strany moře, a tudíž i na příjezd možných nepřátel. Ruiny císařského paláce na Capri najdete po půlhodinovém výšlapu od Pizza Umberta. Když si cestou dáte v baru skleničku prosecca, zaplatíte za ně osm eur. Je to ale přesto překrásný výlet. Na druhou stranu ostrova směrem k Anacapri najdete ještě úžasnou vilu San Michele, kde žil se svými psy spisovatel Axel Munthe. Jeho Kniha o životě a smrti by se měla číst právě tady, třeba na pláži Marina Piccola anebo v některé místní vile. Naše babičky a prababičky ze střední vrstvy považovaly tuto knihu za trhák. Jinak se tady také několikrát sešel Masaryk s Maximem Gorkým a diskutovali o lepší budoucnosti. Mě na Capri vždy napadá jen skvělá přítomnost. Doporučuji zdejší salát z plodů moře a vino bianco di Capri z odrůdy Falanghina. Obojí ochutnávám v okolí zdejší radnice neboli Municipia.

Sopka Vesuv, Neapol

Tento návrh je zde proto, že pohled do kráteru sopky je sám o sobě zcela fascinující, a pak také proto, že výstup na sopku je příjemný sportovní výkon. Pohled ze sopky na všechny strany ukazuje jak krásu Neapolského zálivu, tak i husté osídlení zdejší krajiny, jež je známo již od starověku. Mimochodem, je to kraj velkých sociálních rozdílů a mnoha ohyzdných míst, která jsou celkem nedaleko míst překrásných a fascinujících. Po výletu na sopku je nejlepší navštívit Pompeje anebo Ercolano. Sedněte si třeba přímo do areálu antických Pompejí a pijte buď Lacryma Christi del Vesuvio (Slzy Kristovy z Vesuvu), nebo Greco di Tufo a myslete na katastrofu starověkých měst, již tak dobře známe díky popisu Plinia mladšího. Greco di Tufo odráží ve svém názvu skutečnost, že zde žili původně především Řekové a zdejší oblast se nazývá Magna Graecia. No a pak také to, že víno roste na vyvřelé hornině. Při pití zdejšího vína míváme pocit, jako bychom v něm tu sopku cítili. Je ovšem třeba se do něj řádně vpít.

Tropea

Je to zvláštní město, jež ční vysoko nad útesy. Pod nimi je ovšem moc pěkná pláž a na skalisku typický kostelík. Ve městě se dozvíte o přítomnosti mafie a v barech se tu hodně pije grappa a různá dolihovaná jihoitalská vína. Z okna hotelu či z náměstíčka nad útesem uvidíte sopku Stromboli. To je nepochybně důvod otevřít láhev. Doporučuji Fiano di Avelino.

Řecké divadlo, Taormina, Sicílie

Taormina je balkónem, z něhož je výhled na Etnu. Je to překrásné historické město s dobrými restauracemi. Nachází se v kopcích na východní části Sicílie a hluboko pod ní jsou pěkné pláže. Skvostem Taorminy je staré řecké divadlo, které se zachovalo ve výjimečně krásné podobě. Budova divadelního jeviště s klasickými sloupy má jen trhlinu přímo uprostřed a skrze ni je vidět kouřící sopka Etna. To je úžasné představení. Pak už zbývá jen zaskočit do enotéky na víno Marsala. Pil ho admirál Nelson, takže se s ním nesmí otálet.

Ostrovy La Maddalena, Sardinie

Ze Sardinie mám rád mnoho míst a mnoho vín. Učarovala mi například divoká oblast Noro, kde ještě platí krevní msta, kde se ve vesnicích náhle strhne spontánní jezdecký závod a kde jsou v horách dopravní značky prostřílené kulkami z pistolí. Je tam také asi nejhezčí pláž Itálie Cala di Luna, Měsíční zátoka, kam se nedá jet jinak než lodí. A v kopcích nad pláží jsou krásné starověké věže Nuraghi. Ale nejraději mám národní park La Maddalena, což je souostroví při severovýchodním pobřeží Sardinie. Jede se tam lodí z Palau. Najdete zde nedotčenou přírodu, krásné zátoky a pláže. A také dům, v němž žil a zemřel Garibaldi. Uvidíte tady třeba vanu, v níž se koupal a hleděl na moře. A postel, v níž umíral a hleděl na moře. My Češi se vůbec málo díváme na moře, a proto nám chybí velikost. Tak si tu aspoň sedněme a pijme skvostné víno Vermentino di Gallura nebo hutné červené cannonau.

Jinak je mi moc líto, že jsem neměl možnost popsat svá oblíbená místa v Ravenně, Umbrii (Assisi, Gubbio), co se týče Říma, tak zejména Trastevere, poloostrov Gargano s úžasným městečkem Vieste, oblast Cilento s městečkem Palinuro a také podpatek s krásnými Trullli v Alberobellu. Všude tam se skvěle pije víno.



Klíčová slova: reflexItálie



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama