Nemám televizi, poslouchám rádio a poctivě platím poplatky. Radiožurnál u nás doma jede skoro nepřetržitě, takže mohu zasvěceně potvrdit solidní zpravodajství, publicistiku, rozhovory. Jen ta hudba stojí za dvě věci. Dokonce jsem do radiožurnálu onehdá napsal, zda je v pořádku slyšet skoro týden 2x denně na této stanici "Šaty z šátků" od Leška Semelky. Dostalo se mi odpovědi,že prý nikdy jednu písničku nepouštějí 2x denně...
Nicméně od té doby "Šaty z šátků" už na radiožurnálu snad ani nebyly, jakoby je někdo po mém mailu zrušil. Radost z toho ale nemám, protože já neměl výhrady vůči této konkrétní písni (byť Lešek není můj šálek kávy), mi se prostě nelíbí, že se hrají pořád ty samé písničky. Takhle to potom vypadá, že Neil Diamond umí jen Girl, you will the woman soon, Turbo hraje jen Hráče, R.E.M. zase jen Everybody Hurts, Michael Penk jen O bláznech, Beatles jen Help nebo Yesterday atakpodobně.
Samozřejmě výběr interpretů je taky trošku MASO. Boney M, Modern Talking, Penk, Sandra, MC Erik a Barbara, tohle vše spíše zavání legrací. Ano, je to nostalgie, člověk se u toho občas i pobaví, ale není to ztráta času? Proč se hraje zrovna tohle? Samozřejmě, mohlo by být hůř, existují i větší srač... ale je takový problém se nebát a pustit něco, co ještě nezaznělo? Třeba Zappa, Chumbawumba, Frank Sinantra, Vlasta Rédl,The Who, Jeferson Airplane, Bob Dylan neko klidně i tu Ewu Farnou? Prostě to víc obměňovat? Jednou za čas? Oživit to...
Kapitolou samo o sobě je pouštění písniček v rozhovorech neo komponovaných pořadech. Někdy je to fakt mazec, když se probírá třeba smrt Jana Palacha a pak na to nasadí One Way Ticket (Boney M) nebo když se baví s nějakými tanečníky tanga, rozebírá se, jak je to skvělá muzika pro tanec a pak tam nasadí takovou perlu jako Michala Davida... Já osobně bych do rozhovorů nepouštěl písničky vůbec, zvláště u zajímavých hostů. Je to strašná ztráta času místo názorů pana Lustiga poslouchat Hráče od skupiny Turbo. To i věřte!