I ***amotná afričanka žijící v hliňené chýši ví, že když půjde rodit do nemocnice ( často vzdálené desítky kilometrů a na úrovni s naší nesrovnatelná ) bude mít ona i dítě větší šanci pohlédnot si vzájemně po porodu do očí.

Před patnácti lety čekali u mého syna dvojčata. Diagnóza: rizikové těhotenství. Termín porodu: počátek března. Tudíž - od prosince pobývala v nemocnici vzdálené 600 metrů od bydliště. Ke konci ledna už nebyla pouštěnana víkend domů, syn koupil kočárek pro očekávané holčičky. Den před vypočteným porodem nastávající maminka oznámila panu doktorovi, že jedna holčička se nehýbe. Ukonejšil ji, že to bude v pořádku a že porod raději vyvolají hned na druhý den. Druhý den bylo pozdě, holčičky přišly na svět císařským řezem, jedna byla mrtvá. Než jsme se jako rodina z bolestného šoku vzpamatovali, holčička byla bez našeho rozloučení pochována na místním hřbitově na neupřesněném místě pro pohřbívání mrtvě narozených dětí!! Druhá snacha se chystala k porodu za tři měsíce.V pondělí 10 dnů před termínem, protože začaly příznaky blížícího se porodu, šla raději ležet do nemocnice, aby něco nezmeškala. Ve čtvrtek - stejný mladý pan doktor( jako u dvojčat) rodičku poslal v před jedenáctou domů- pěšky na autobus nacházející se v těsné blízkosti bydliště březnové maminky. Po ujití většiny vzdálenosti ji chytly porodní bolesti, dovlékla se z posledních sil ke švagrové a ve 13.30 byl synek na světě(v nemocnic)i.

Sleduju tuto táhlou diskusi a začínám mít pocit, aniž bych tím chtěl naznačit, že debata nemá smysl, že nikam velice nepovede. Problém je podle mě hlavně v tom, že „správné“ řešení v polaritě „ano - ne“ neexistuje, v tom, že zastánci jednoho či druhého pólu mají jasno bez diskuse a v tom, že lidé budou jednat podle svého bez ohledu na diskuse na webu. Myslím si, že jde o etické dilema, kdy jedno nebo druhé řešení někoho poškodí - tu více, tu méně. Dovolme domácí porody a riskujme zdravotní komplikace matky a dítěte s tím, že zachováme práva a odpovědnost matky. Zakažme domácí porody, chraňme dítě a zakažme matce jakkoli zasahovat do rozhodování o průběhu jejího porodu (vůdce nejlépe ví, co je pro nás dobré). Otázky stojí podle mě tak: Kdo nese odpovědnost za dítě (porod doma není riziko jen pro dospělou za sebe odpovědnou matku, ale i pro dítě, kterého se nikdo neptá, jak si svůj porod představuje) - matka nebo společnost-stát? Má být v případě domácího porodu „nezodpovědná matka“ trestána už za rozhodnutí (tedy i v případě, že porod proběhne okay) nebo jen v případě, že se něco stane (není tomu tak už nyní)? A konečně - v terminologii blízké JXD - nebylo by lepší zamyslet se nad možnostmi „minimalizace škod“, pokud budou (jako že ano) existovat rodiče, kteří budou chtít rodit doma (svobodně nezodpovědně s odpovědností za rizika). Není to podobné situaci, kdy by bylo ideální rozhodnutím eráru zrušit heroin, popřípadě feťáky zavírat (nebo radši zavřít i ty, kteří o vyzkoušení heroinu uvažují)? Asi jo, ale když oni ti lidi tak nějak fetovat a asi i rodit doma budou. I když to mnozí považují za pošetilé...

Po dvou porodech v různých porodnicích bych nikdy nevolila jinak.
Těhotenství a porod jsou přirozené procesy, ale nezapomínejte,
že nejste tak "přírodní", jak tomu bylo kdysi. Není to otázka vůle.
Po generace se člověk vyvíjí a od přírody se vzdaluje. Rodit doma
je stejné jako poslat dnešní rodinu na rok do lesa. Ať to přežije ve zdraví!
Domorodka matka Kunová se rozhodne strávit dobu před, během
a po prorodu v intimitě a klidu domova, s partnerem.
Neznám chlapa, který by tuhle kratochvíli vyhledával, předpokládám, že
podlehne naléhání partnerky a tlaku okolí. Dítěte se nikdo neptá.
Přichází na svět v klidu, ve svém tempu... Někdy si holt zvolí tempo, které
ho zbaví života, ale hlavně že je v klidu. To je pak nářku, lomení rukama,
najednou není nemocniční prostředí příliš strohé, neosobní, nikomu
už nevadí přístrojové vybavení ani umělé zásahy. Rodit doma je nezodpovědné
a sobecké jednání. Každá matka by se měla v případě neúspěchu podívat
svému postiženému dítěti do očí a nahlas mu říct: Víš, to jak teď vypadáš,
jak vidíš, slyšíš, jak vnímáš, jak se pohybuješ, to všechno je moje vina.
Chtěla jsem ti dát život a dala jsem ti jen utrpení. Nikdy nepoznáš, jaké
to je běžet po louce, plavat v řece, poslouchat hudbu, vidět nebe. Je to krásné,
ale tobě jsem to nedopřála já. Jsem ta nejhorší matka na světě.

Když moje matka čekala sestru, probíhalo i přes její vyšší věk všechno bez problémů. Těsně před porodem ale přišly komplikace, pupeční šňůra bránila v porodu přirozenou cestou a matka musela rychle na sál a na císaře. Kdyby byla doma, moje sestra by teď nežila. Jaké další argumenty ještě kdo potřebuje proti porodu doma????? Intimní atmosféra, jedinečný zážitek, jistota, že nenarazíte na pitomého doktora...to je všechno moc hezké, ale co to je proti riskování života dítěte??? Je-li matka nezodpovědná k vlastnímu zdraví, je to její věc, ale jaké má právo ohrozit druhého? Ale v jednom mají ti nadšenci agitující pro porod doma pravdu: sníží se riziko, že dítě bude mít psycické problémy ze špatného zacházení v nemocnici. Mrtvoly většinou k psychologovi nechodí.

...s příspěvkem uživatele StepanT. K nesmyslnému srovnání porodu a defekace se nemá ani cenu vyjadřovat, spíše mi vadí, že StepanT si očividně neuvědomuje, že nezodpovědná matka může při domácím porodu ublížit také někomu jinému, než sobě.