Na dnešní bídu dobrý článek, ale přece jen je třeba něco uvést na pravou míru:
Nová NKP se nejmenuje Ekotechnické muzeum.
Jmenuje se tak, jak ji dle autora "lidé znají", totíž
Čistírna odpadních vod v Praze v Bubenči.
, ale lidé ji znají především pod jejím původním názvem: čistírna odpadních vod v Praze-Bubenči.
Ekotechnické museum se navíc nejmenuje "Ekotechnické muzeum", ale Ekotechnické museum, tedy se "s". Národní museum, zdá se, už před lety nějaký "chytrák" přejmenoval, Ekotechnické zatím naštěstí ne.

A pak mě ještě dojaly ty "široké pásy transmise"... ) Vždycky jsem si myslel, že ty "pásy", tedy řemeny, přenášejí energii mezi strojem a transmisí, tedy tou dlouhou hřídelí "skrz celou továrnu".

se vyhnilé kaly z Emscherských jam (které se nedochovaly) čerpaly do lodí a vozily do zelinářských oblastí při Labi u obcí Kly a Tuhaň. Tam se ukládaly do jakýchsi rybníčků, aby částečně vyschly a v zimě se rozvážely až ke Všetatům. Bylo to jediné hnojivo, které vydrželo v písčitých půdách a na rozdíl od hnoje tak rychle "nevyhořelo". V 50. letech nás tam prováděl ing. Cyrus z blízkého VVÚ a vyprávěl, že tuto čistírnu při své návštěvě Prahy navštívil i císař František Josef. Měl přitom pronést projev určený pro chrám sv. Víta, takže řekl něco v tom smyslu, že jeho duše povznáší se k nebesům, zatímco ve sv. Vítu se divil, že něco tak velkého se nachází pod Prahou, ale že to tu trochu smrdí.