Nejedná se o žádnou "upejpavost" natož "osudovost" , jde pouze o špatně či nevhodně použitý zdvojený zápor, což je specialita české gramatiky, jinde neznámá. To autora článku - cizáka - omlouvá. Ale jen do určité míry, za dobu co tu je už si mohl le***co zjistit. Tady u toho "Nevíte kolik je hodin?" je to zcela odlišné vyznění, takhle se ptát než "Víte kolik je hodin?". Druhá otázka totiž připomíná láteření, když madá nepřijde včas domů a otázka zní jako nadávka: "Víš kolik je hodin!?!" A sám si odpovím: "No půlnoc!" - a následuje další otázka: A v kolik jsi měla být doma!?!". A proto takhle nido nevyjede na cizéího člověka, když chce vědět kolik je hodin a volí tu zdvořilou formu "Nevíte náhodou prosím Vás ...?". Ovšem jinak v obchodě se běžně ptám: "Máte tužkový baterky?". Vím že je u kasy mívaj, tak proč bych se nezeptal přímo. Nepřímý způsob volím tam, kde to nepředpokládám. Třeba "Nemáte jízdenky na autobus?". V Tescu u kasy obvykle namj. Ale též se někdy zeptám i "Prodáváte tu i ízdenky na MHD?" Obojí je totéž a nehledám v tom vědu. Ovšem apk je jiný případ, kdy zdvojený zápor nelze nahradit a použít libovolně obě varianty. Tak třeba na otázku: "Máš chvilku času?" odpovím "Nemám žádný čas!". Nebo "Nemám ani trochu času". Čili dvojitý zápor - "nemám" ve spojení s "an"i či "žádný". A můžu to i ztrojit, když řeknu: "Nemám ani žádný čas, ani chuť se s tebou bavit!". Ovšem anglicky zjednodučit to nelze - jako třeba: "Mám žádný čas" nebo tak něco. Takto to opravdu v češtině říct nejde ...

Ale ja uz nejake to desetileti bydlim a pracuji v zemi, kde se mluvi francouzsky, takze vim, ze ve francouzstine je to uplne stejne jako v cestine. Taky kladou otazky v zaporu jako cesi. Zeptal jsem se hned pro jistotu kolegy, ktery sedi proti mne a ten me ujistil, ze v tom pro nej neni zadny vyznamovy rozdil jestli polozi otazku v kladu nebo v zaporu. Takze ja bych v tom zadny projev zvlastni ceske povahy nevidel. Ale je pravda, ze v anglictine to jedno neni.

z druhého břehu. Osvěžující.

gtfoh - if u dont like it

A taky se chováme nesmírně servilně k hospodským. Není to tak dlouho, kdy mě na to upozornila moje francouzská kamarádka. Tak jsme ji museli vysvětlit, že nejsme nějací blbci, kteří by chtěli mít napliváno v pivě a jídle. A tak říkáme: "Prosím, nemohli bychom si dát ještě jedno pivo?", "Omlouváme se, ale na jídlo čekáme už hodinu". Nestěžujeme si, když nám přinesou podmíráka. A zásadně nezpochybňujeme kvalitu jídla a obsluhy - to by se má mohlo vymstít ve formě nějaké cizí tělesné tekutiny ve stravě.