Takhle zpracované téma hypoték se mi líbí. Jasně a stručně jsou vysvětleny základní problémy bydlení na hypotéku. Jen mi tam chybí jeden aspekt, o kterém se v médiích obecně moc nehovoří. Mám na mysli rozdíl mezi vnímáním nemovitého majetku u nás a na západ od našich hranic. Mám pocit, že na „starém Západě“ je nemovitost víc vnímána jako obyčejný obchodní produkt, ale u nás je vlastnictví nemovitosti víc bráno jek osobní „citovka“ - a právě proto u nás lidi svoje problémy se splácením hypotéky nechají zajít tak daleko. V okamžiku, kdyby si Američan řekl: „Nemám na to, musím dům prodat nebo vrátit bance“, Čech si vezme půjčku u nebankovního sektoru, aby měl na splátky své nemovité „citovky“ . A pak to dopadne tak, že člověk kvůli snu o vlastnickém bydlení zbankrotuje. Dále ještě neumíme zacházet s investicemi . Z vlastní zkušenosti musím říct, že náš průměrný klient naprosto ignoruje úvahy typu: Co když klesne cena nemovitostí? Budu mít na opravy většího charakteru? Co když se mi změní rodinná situace? … Běžný klient si zajde do banky, aby mu řekli, kolik asi mu nejvíc půjčí. A pak už rovnou jde shánět nemovitosti do tohoto cenového stropu. A pokud se mu nějaká nemovitost zalíbí (a banka ji vezme do zástavy) , tak nekouká nalevo ani napravo – a koupí ji, i kdyby to mělo znamenat špatnou investici. A potom se stává, že tito lidé třeba za 3 roky dostanou v práci výpověď, nemají na splátky – a teprve teď zjišťují, že za ty 3 roky se realitní trh propadl třeba o 25%, k tomu se zhoršil technický stav domu, a ještě kousek od nich vyrostla tak obludná stavba, že v jejím sousedství nikdo nechce bydlet. A to znamená, že této situaci člověk nemá ani šanci, aby mu prodej nemovitosti dokázal uhradit dluh. A pak jsou tady ještě lidé, kterým by včasný prodej nemovitosti vytrhl trn z paty, ale oni to neudělají, protože se nechtějí vzdát svého ireálného snu o vlastním bydlení na celý život. Takže já bych lidem radil, ať nemovitosti víc vnímají jako obyčejné obchodovatelné věci. Vš