Já se domnívám, že kvalita školy je dána tím, oč posune každého jednotlivého žáka, nikoli tím, jak dobrý filtr si škola připraví, aby její žáci pokud možno už na vstupu do ní skoro (nebo úplně) uměli to, co se bude po nich požadovat na výstupu. Bohužel pan ministr je odpůrcem statistik, jak sám říká, takže možná neví o korelaci velmi dobrého rodinného zázemí s velmi dobrými výsledky. Tato korelace se dále zvýrazní. Nejde o to, že v mezinárodním společenství budeme za exoty, ale o to, že tady bude bohatství na straně jedné a bída na straně druhé, přičemž HDP půjde dolů. Tohle experimentování a laický přístup odnesou naše děti, včetně dětí pana ministra. Posuneme se na východ, nikoli na západ.

Školy, které dokážou zázraky s žáky se slabším počátečním výkonem, budou podle pana ministra snadno horší než ty, které se na své předem vybrané žáky mohou spolehnout, neboť jejich žáci doběhnou do cíle sami. Vybraným žákům stačí povyprávět něco od stupínku. Nepotřebují učitele s uměním koordinace učení třídy, v níž na každého žáka pohlíží jako na osobnost se specifickou historií, problémy, potřebami i nadáním.

Kromě toho žák za své rodinné zázemí nemůže a jinde ve světě není za ně na postupu vzdělávací soustavou bit (už dnes) tak děsivě, jako u nás. I to nám říkají mezinárodní statistiky, jichž je pan ministr rovněž odpůrcem, neboť mezinárodní statistiky jsou stále statistiky.

Co se musí změnit je právě snižování laťky podle toho, jací žáci nastoupí. Ne třídění lépe a radostněji. Představa, že nejlépe situovaní žáci budou mít nárok na nejlepší učitele, je neobyčejně daleko od vzdělávacích politik vyspělých zemí.

Pavla Polechová, Česká odborná společnost pro inkluzívní vzdělávání