Píšu z Kanady.V USA jsem už párkrát byl a musím říct ,že jejich bankrot není problém,že stejně dávno už jsou usa v majetku Číny. V usa už si nekoupíte nic co by bylo vyrobeno v USA. Pár lidí vydělává na levné pracovní síle číňanů a zybtek Američanů má oteklý mozek od tuku z hamburgerů a těm je to jedno. Kdyby poslouchali před 40 lety třeba Zappu tak by věděli jak na tom jsou,ale nikdo není doma prorokem.

Ste očividně další masovej blb. Bohové kdyby lidi aspoň TROCHU přemejšleli než začnou psát.

I kdyby, a zdůrazňuju kdyby, USA z každé země s ropou, ve které kdy intervenovaly (což nejsou zdaleka všechny - viz Korea, Vietnam, Jugoslávie...) získaly "válečnou kořist" v podobě řekněme polovičních cen danou zemí vyvážené ropy (což je číslo naprosto nesmyslně nadsazené ve prospěch USA), máte představu, jak dlouho by trvalo, než by se jim na té ropě ty válečné výdaje vrátily zpátky? A to nejen ty přímé, ale i všechny ty nepřímé?

A teď si vezměme třeba takovou intervenci v Afghánistánu: ropa a jiné zdroje prakticky veškeré žádné, celé to je z většiny jen hory a kamenná poušť. Strategický význam takřka žádný (sousedi jsou Turkmenistán, Uzbekistán, Tadžikistán, Pákistán a Írán. Zajímavé z nich jsou Pákistán a Írán, až na to, že pro USA ne zrovna ze strany Afghánistánu (stačí se podívat na mapu). Cena za 10ti letou intervenci vystoupala daleko mimo dosah potenciálních zisků z "vydrancování" takovéhle země, a to k tomu ještě musíte přidat investice USA do tamnější infrastruktury a systému a další plus za konstantní zhoršování svého obrazu ve strategicky naopak významném Pákistánu.

U téhle intervence můžete uvažovat o desítkách různých důvodů, ale ekonomický zisk to fakt být nemůže.
Kdybych se vrátil retrospektivně k válce v Korei nebo Vietnamu, tak to bude hodně podobný výčet, ostatně stejně jako v Jugoslávii případně u podílu USA teď v Lybii...

USA jsou poslední zemí západní civilizace, která se ještě nezměnila v usedlé, změkčilé, o humanismu breptající zakomplexované vlastním pohodlím posedlé stádo lenochů a která je ještě ochotná bojovat za náš životní styl. A že z toho má i nějaká další prospěch na tom nic moc fakticky nemění.

Bankrot je asi dost nejistá záležitost toho daného státu. Spojené státy na to mají recept jak se ubránit. Napadnou státy , kde se dá něco vydrancovat a je jim jedno jak to tam potom dopadne. Oni přinesou demokracii , kterou ti druzí nechtějí , ale musejí se podřídit. Amerika bez válek prostě neumí .

problém je v zaměňování ekonomů s mluvčími ekonomických institucí - když člověk poslouchá "ekonomy" v televizi, kteří zastupují různé banky a fondy a finanční skupiny... to je jako by poslouchal propagandu politický strany - snůška do racionálně znějících nesmyslů s celkovým vyzněním, které se řečníkovi zrovna hodí. Když se tohle zamění za "mínění ekonomů", tak se není co divit, že o ekonomech mají lidé tak nízké mínění. Kdyby to ale fakt byli podobní blbci, tak by se asi podle jejich pouček neřídilo tolik úspěšných firem a tak, že jo...

Zadlužovat stát do nekonečna... skutečně nejde. Z čeho byste ho zadlužoval? Z čeho byste pak splácel úroky? Kdo by vám po nějaký době půjčil? Jediný způsob jak pak něco splácet je devalvace vlastní měny - když se to přežene, celý systém se zhroutí. Viz Argentina, viz meziválečné Německo, viz mnoho dalších. Zadlužování státu donekonečna, to je nesmysl jak perpetuum mobile. A mimochodem, mezi státem a firmou je jediný rozdíl - firma je soukromá a chová se racionálně a cíleně, podle přání svého vlastníka. Ve chvíli, kdy do firemního rozhodování "demokraticky" zasáhnou davy (demokracie / odbory), jde to s firmou obvykle od 10 k 5 (viz Německo na začátku krize, kdy firmy těžce doplatily na odboráři zavedené nesmysly a odbory se od toho odvrátily s tím že oni přece nic, to vedení... jakoby dle Německých pravidel nebyly odbory součástí vedení)

Já to tam píšu, že jejich zájmy jsou ne na prosperitě státu, ale na prosperitě vlastního břicha. Expresivně řečeno. Můj příspěvek je asi příliš dlouhý...

"..povedou lidé, kteří mají budoucnost státu v paži a nemají na tom osobní zájem" ... no ja myslim ze osobni zajem ceskych politiku je naopak az moc velky

Stát by se měl chovat jako každý ekonomický subjekt, který chce mít dlouhodobou prosperitu. Jako firma či domácnost. Nikdy tomu tak nebude, pokud ho povedou lidé, kteří mají budoucnost státu v paži a nemají na tom osobní zájem. Osobní zájmy politiků jsou bohužel někde trochu jinde. Jde jim právě o tu prosperitu, jenže ne státní, ale osobní. To, co patřilo všem, to, co bylo erární, to socialistické vlastnictví, vždy trpělo, bylo rozkradeno nebo poničeno. Řešením by možná bylo vypsat výběrové řízení na vedení státu. Až bude s prosperitou státu spojen přímo soukromý zájem, třeba by pak rozpočet byl alespoň vyrovnaný. A možná bychom se podivili, jak mnoho peněz odvádíme na daních a na co všechno by pak peníze zbyly, nebýt promrd**ých peněz ve státních zakázkách, nebýt vyžírků v různých zbytečných "trafikách", nebýt kamarádíčkování a nesmyslných projektů - tunelů, atd.

jo a co se týče státního bankrotu - mrkněte se na Wikipedii nebo tak na Argentinu - má ho docela čerstvě za sebou.

Nastane následující - stát prohlásí část svých dluhů za neplatnou a zbytek (který si z nějakého důvodu nemůže dovolit nesplatit) odloží nebo sníží.

V důsledku toho se od státu okamžitě odvrátí trhy i mezinárodní finanční společenství, což efektivně znemožní další půjčky (stát se stane nedůvěryhodný a nikdo mu nepůjčí) a vystřelí to inflaci do oblak. V důsledku superinflace velmi rychle depreciuje měna (případně zdevalvuje, pokud je řízena pevným kursem), což může, ale nemusí být následováno měnovou reformou.

Tak nebo tak, úspory občanů státu (vedené v domácí měně) ztratí velkou část hodnoty. Ze stejného důvodu vnitrostátní firmy ztratí kapitál a nastane obecné propouštění. Trh práce zaznamená zvýšenou poptávku, což plošně sníží cenu práce a efektivně to opět povede ke zchudutí jedinců/rodin

To jsou okamžité následky - samozřejmě v jejich důsledku nastanou nějaké ty demonstrace, politické šachy, nepokoje a podobné srandy.

Dlouhodobě (v řádu půl roku až pěti let) slabá měna silně podpoří export zkrachovalé země. S ustálením maelströmu který se při bankrotu spustí na mezinárodních trzích si nadnárodní firmy povšimnou velmi laciné pracovní síly v dané zemi, což do země přivede značný zahraniční kapitál (obvykle dále lákaný vládou daňovými úlevami atp.)
Oboje dohromady znovunakopne ekonomiku dané země která začne nanovo...

Dost možná to ostatně brzy budete mít v přímém přenosu z Řecka - až na to že s komouš... socanskou lenos... levicovým smýšlením Řeků a jejich pracovní morálkou (a s přihlédnutím k jejich velmi slabé exportní tradici) to nakopnutí nebude tak úplně hladké... tady dost záleží na mentalitě národa. Němci po II. světové se ze všeho vyhrabali za 5 let (to bylo fakt hustý, mimochodem), Argentina za 8-10 (cca, moc sem jí nestudoval)... u Řecka to může být o dost déle.

S dovolením, a) jsou ty dluhy splatitelné (teoreticky), b) svět do nich nedovedli ekonomové, ale politici, což je zatracený rozdíl.

Ekonomové v klidu řídí gigantické firmy které jsou financovány z mnoha zdrojů včetně půjček, úvěrů, dluhopisů a dalších a tyto firmy ve většině případů nemají nejmenší problém, protože ekonomové dokáží "vyvážit" podíly vlastního a půjčeného kapitálu a nastavit splácení úvěrů tak, aby to bylo pro firmu výhodné (dokonce výhodnější, než vlastní peníze, ale na vysvětlení tohodle tu nemám prostor)

Někteří ekonomové, kteří naivně věřili, že by se politici mohli chovat zodpovědně (Keynes např.) popsali, jakým způsobem zadlužit stát (podobně jako firmu) tak, aby to bylo účelné a ku prospěchu všech - podobně jako u firem to (velmi zjednodušeně) spočívalo ve vypůjčení peněz když jich je nedostatek a jsou potřeba a v jejich vrácení když jich je přebytek (což souvisí s ekonomickými cykly)
Celé to bohužel (jak později velmi trefně, až cynicky, popsali neoklasici) má dva háčky:
a) politici prostě nejsou zodpovědní, ve většině bohužel ani zvlášť chytří a ačkoliv zastávají v podstatě ekonomicko-managerské funkce (každý ministr je top-manager), jejich ekonomické vzdělání stojí z většiny za hov-no. Jsou dokonce schopni (viz Paroubek) se ohánět Keynesem a půjčovat si peníze, i když zrovna vládnou v době ekonomického růstu, když se dle Keynese mají dluhy splácet, nikoliv vytvářet (Keynes se z Paroubka a podobných musí v hrobě přímo rožnit)
b) dlouhodobé ekonomické cykly (konjunktura a deprese) mají bohužel delší periodu, než je jedno vládní období a politici jednají nikoliv v kontextu ekonomických potřeb státu ale v důsledku nejbližších dalších voleb (viz to Paroubkovo půjčování v době konjunktury zmíněné výše - v době ekonomického růstu dokázal státní dluh znásobit, idi.ot)

Na Vašem místě bych nekritizoval ekonomy, když nerozumíte ekonomice, zvláště ne ve věci, ve které jsou ekonomivé nevině a slízávají to od vás za politiky

S dovolenim, vystudovany ekonomove dovedli svet do nesplatitelnejch dluhu. Pro me sou ekonomove bud vychcany jak dira do snehu (a hrabou jen pro sebe) nebo blby jak prevracenej kombajn. Nechci vedet co je horsi, ani co je pravda.
Nedovedu si predstavit, proc by nemoh fungovat model "Dovolit si muzu jen to, na co mam." Dyt to je uradu, ustavu a instituci, ktery si vydrzujeme pro nic (USTR, CPU, OSA, MK, MZP, OSN, EU...).

Zajimalo by me ale, jak by vypadal takovej statni bankrot... Nedovedu si to nijak predstavit, co by se delo, ale urcite se brzo dockam