Zpětné zrcátko zvažovalo, že bude první ohlédnutí 2021 věnovat úvaze nad projevy našich představitelů. Pak si ale vzpomnělo si na vtip z osmdesátých let.
„Jak žijete, Julie Konstatinovno?“, ptá se Naděžda Maximovna sousedky 10. března 1985 na Rudém náměstí, kde zvolna mizí smuteční výzdoba a černé vlajky. „Pestrý, ale nelehký je život ruského člověka, Naděždo Maximovno“, odpovídá Julie Konstatinovna. „Dva a půl roku nazad – 11. listopadu 1982 – jsem byla na pohřbu drahého Leonida Iljiče Brežněva, generálního tajemníka strany. Krásný pohřeb, tři orchestry hrály, večer balet v Bolšom těátru byl, pirožky, co hrdlo ráčí zdarma i stakan vodky dali. Nu což, Bůh život dal, může i vzít! Jurij Vladimirovič Andropov pak vzal na bedra péči o stranu, zemi i lid. A tak když za patnáct měsíců – 10. února 1984 – strana pozvání poslala, šla jsem na pohřeb. Pěkný pohřeb to byl, dva orchestry hrály, Pád Berlína v kině promítali, dva pirožky na hlavu i kalíšek vodky dali. Inu, jen jednou žijem! Vloni se proto Konstatntin Ustinovič Černěnko země ujal a já si řekla – holoubek sivý – jak on svá křídla roztáhne. Plány široké jak Don měl, sokolík, a teď, po třinácti měsících – 11. března 1985 – mu z pohřbu jdu. Slušný pohřeb, což o to, orchestr hrál i fotečku soudruha dali, ale řeknu vám, Naděždo Maximovno, příští rok nepůjdu…“
Beznadějnost prázdnoty příběhu přivedla Zpětné zrcátko k nahlédnutí do archivu na loňské projevy. Nahlédnutí potvrdilo, že se opravdu „Nic na světě se nemění, jen kostýmy a kulisy!“ Proto se Zpětné zrcátko rozhodlo nechat komentář k loňským projevům v loňské – jen lehce krácené verzi. Je zábavné číst po roce text, který je stále platný nikoliv díky genialitě autora, ale vinou frází, které projevy obsahují.
Text tohoto Zpětného zrcátka byl psán 31. prosince 2020, lze s ním tedy sehrát kvízovou hru „Najdi deset rozdílů“. Jedinými jsou jen osoby předsedů Senátu. Pokud loňská Kuberova řeč snesla měřítko pak letošní předseda Miloš Vystrčil má snadnou úlohu – stačí říci Tchai-wan a smysl řečníkova konání je nasnadě.
Tak tedy citujme z loňského ohlédnutí:
U ostatních se dala slova, jež měla budit dojem, že jim tryskají ze srdcí stejně, jak z černocha blues shrnout do věty: „Sud kulatý, rys tu pije, tu je kára, ten tu ryje.“
Řeč státníků je v jejich uších řečí lidu. Mají v lidu vyvolat pocit bezpečí, úspěchů a prosperity vládnoucí vlády. Tento tradiční zvyk se netýká zemí, v nichž je lidu jasno, kde fakt, vůdce je božský a země vzkvétá, ví každý. Je tomu tak i v případě severní Koreje, kde je občanům až do odvolání zakázáno cestovat, ženit se, ale i nechávat se pohřbít, protože by se nemohli plně soustředit na radost z toho, že Strana má sraz. Vláda pak nechává na lidu, jak nařízení vůdce uvádět v život, a proto zvýšila i limit sběru kořínků na obyvatele. Tuto odbočku považuje Zpětné zrcátko za důležitou pro připomenutí, že podobné režimy patří k velkým přátelům našich komoušů a není to tak dávno, co soudruh Filip se svou partou severní Koreu za účelem učení navštívil.
V českých luzích a hájích tradici projevů státníků zahájil TGM bez toho, že by v nich měl potřebu nahradit statistický úřad. Smyslem bylo sdělit to, co jej trápilo v rovině duchovní i to, co by mohl národ na sobě spravit. Pozdější kecy zastupujících říšských protektorů během šestileté hnědé i čtyřicetileté rudé okupace už přinášely jen výčet úspěchů, které nikdo neviděl, vyhlašovaly boj o zrno, předháněly kapitalismus v produkci ingotů železa na obyvatele, odmítaly měnovou reformu, která vzápětí přišla, a slibovaly „maso v brzku“, které nikdy nepřišlo. Až 1. ledna 1990 dal Václav Havel prezidentským projevům znovu duchovní a morální smysl s obsahem pravdy. Jaký smysl měly projevy těchto dnů, je úkolem pro vykladače z ruky či autory horoskopů.
Na projevu Miloše Zemana bylo výjimečné snad jen to, že zvlášť nikoho neurazil, ale nepodléhejme ještě radosti. Možná si, vzhledem k svému stále se lepšícímu zdraví, jen nedokázal na nikoho vzpomenout. Byli jsme ale ochuzeni o jeho velkou srandu s Claudií Schiffer, které se prezident pokaždé nezřízeně směje. Že to neznáte? „To takhle Klaus a Zeman přijdou do pekla. První předstoupí před Satana Klaus: „Hodně jsi hřešil, Václave, pohleď na tuto ženštinu – páchnoucí, tlustou, s osmi bradavicemi a třemi bradami! Teď si tě odvede a navěky spolu budete kopulovat!“ Pak jde na řadu Claudia Schiffer: „Hodně si hřešila Claudie, pohleď tady na Miloše Zemana...“ No, není to k popukání? Všude se tomu smáli! Všude a pokaždé znova! Přesto v řeči Miloše Zemana lze objevit pozoruhodné postřehy: „…vítejte v úspěšné zemi…kde je relativně klesající a poměrně nízký státní dluh…“. Jen hlupák se diví, že dluh - a nejen ten, ale že všechno – buď klesá nebo stoupá bez relativity! Velmi zásadní byla také Zemanova zpráva o tom, že před tisíci lety přišla malá doba ledová, což bývala za školní docházky Zpětného zrcátka věc školních osnov čtvrté třídy. Shocking je i info stran obnovitelných zdrojů, kdy prezident prozradil, že si musíme uvědomit, že jde o zdroje nestabilní, protože „slunce někdy svítí a někdy nesvítí, vítr někdy fouká a někdy nefouká…!“ A na to se napijem!
„...Povšiml jsem si rovněž demonstrací v Praze, jejichž účastníci vyžadovali demisi ministerského předsedy“, řekl prezident. Inu, v parlamentní demokracii, kterou jsme a budeme – přes veškeré úsilí Miloše Zemana – premiéři přicházejí a odcházejí na základě výsledku svobodných voleb.“ Je třeba mu připomenout, že někdy premiéři i prezidenti odcházejí dokonce dřív - pokud porušují ústavu či zákony. Kdyby tomu tak nebylo, nebyl by mj. Miloš Zeman dnes prezidentem. Miloš Zeman nezapomněl i tentokrát citovat TGM: „Chtěl bych vám popřát, abyste i nadále byli svobodnými osobnostmi, které si vytvářejí vlastní názor a nenechají se nikým manipulovat!“
Fajn! Tak na příští Letné nashledanou, pane prezidente, dudete vítán! Dál už to bylo jen výše zmíněné: „Sud kulatý, rys tu pije…“
Ještě větší nuda byl předseda Poslanecké sněmovny Vondráček, které se ukázal jako PR mluvčí hnutí ANO a šéfa Babiše. Jeho kritiku demonstrací lze odkázat na výše uvedenou poznámku Zpětného zrcátka u téhož tématu v podání Miloše Zemana. V rámci Vondráčkových rock show na pultíku Parlamentu možná také zaniklo, že oznámit podezření z trestného činu zneužití peněz EU není udáním do Bruselu, ale povinností každého občana ČR i EU. Udávání probíhá a vypadá úplně jinak. Na to se předseda Radek Vondráček může zeptat některých místopředsedů, třeba Vojtěcha Filipa.
Smysluplnou řeč vedl předseda Senátu Jaroslav Kubera, hlavně díky tomu, že žije s oběma chodidly na zemi a ze skříně mu nepadá rudý kostlivec. Zábavné bylo jen to, že během razantní obrany životního prostředí a klimatu zamořil okolí osmdesáti cigaretami.
