Slavné čarodějnice: Prorokyně internetu, travička, ďáblova milenka nebo bordelmamá

Postava čarodějnice, jak ji známe z pohádek, má svůj předobraz v Ursule Southeil, známé jako Mother Shipton. V 16. století platila v Anglii za uznávanou vědmu, věštkyni a lektvarnici. Žila v lese v jeskyni, měla velký nos, křivé nohy, na zádech měla hrb a pravděpodobně na něm nosila černého kocoura. První polovina jejího života byla poměrně fádní. Kolovaly sice zvěsti, že ji matka počala při orgiích s ďáblem, ale Ursula si žila spořádaným životem, provdala se za zedníka Tobyho Shiptona a živila se jako bylinkářka. Když ale manžel umřel, začalo se po okolí šeptat, že má v jeho úmrtí prsty. Zdrcená pomluvami a smutkem se odebrala do lesa a usadila se v jeskyni, kde žila až do své smrti v roce 1561. Během života v lese se měly naplno projevit její věštecké schopnosti, kterými si nezadala se samotným Nostradamem. Předpověděla prý útok španělské armády, morovou epidemii, požár Londýna a popravu Marie Skotské. Dnes se nejčastěji cituje její věštba: „Kol světa myšlenka proletí rychleji než oka mrknutí,“ ve které evidentně předvídá nástup internetu.  

Catherine Monvoisin, známá jako La Voisin, žila v 17. století ve Francii. Jako správná čarodějnice se živila vykládáním karet, pořádáním černých mší a porodním asistentstvím. Proslulost si ovšem vysloužila schopností míchat zázračné lektvary a jedy. Travičství bylo v tehdejší společnosti evidentně považováno za úctyhodnou živnost, a La Voisin slušně vynášela. Mezi její klienty patřili přední členové tehdejší aristokracie, včetně milenky krále Ludvíka XIV. Madame de Montespan. Styky s královským dvorem se nakonec čarodějce staly osudnými. V roce 1675 vypukla ve Versailles takzvaná Travičská aféra (Affaire des poisons), ve které byli vysoce urození šlechtici z králova okolí obviněni z čarodějnictví a pokusu o atentát na panovníka. Vyšetřování samozřejmě dopadlo i na samotnou La Voisin, která skončila v mučírně a na hranici.

S čarodějnictvím se jaksi automaticky pojí město Salem. V roce 1692 se zde strhl monstrproces, během kterého bylo z čarodějnictví obviněno přes 200 lidí, 30 bylo shledáno vinnými a 20 z nich skončilo na popravišti. Celý hon odstartovala devítiletá Elizabeth Parris, u které se začalo projevovat podivné chování, upadala do tranzu, tělo se jí kroutilo do bizarních pozic a mluvila divným hlasem. Jako viníka své posedlosti Betty obvinila otrokyni jménem Tituba, kterou vlastnil její otec Samuel Parris. Tituba byla negramotná indiánka z Jižní Ameriky, takže byla v očích inkvizitorů vinna ještě před započetím výslechů. Při nich se přiznala, že v Salemu pořádala okultní rituály, létala na koštěti a sloužila ďáblovi. I poté, co výslechy skončily, své přiznání doplňovala o podivné detaily. Tvrdila například, že vlastní knihu podepsanou Satanem a že velí černému psu, který ubližuje dětem. Kupodivu neskončila na šibenici, ale ve vězení, odkud ji po roce neznámý člověk vykoupil a zmizel s ní neznámo kam. 

Ve stejné době jako Tituba se na druhé straně oceánu přiznala k čarodějnictví Skotka Isabel Gowdie. Z té ovšem přiznání nemuseli inkvizitoři vymáhat na mučidlech. Isabel se k čarodějnictví otevřeně hlásila a její výpověď trvala celých šest týdnů. Během nich podrobně líčila rituály, které spolu s ostatními čarodějnicemi pořádala, popisovala, jak se měnila v divoká zvířata a obcovala s ďáblem. Její výpověď byla pro inkvizitory doslova požehnáním a vedla k zatčení dalších 41 lidí. Nadšení církevních vyšetřovatelů ale opadlo ve chvíli, kdy Gowdie prohlásila, že se stýkala i s králem a královnou. K obvinění v nejvyšších urozených kruzích ale nedošlo, protože se ukázalo, že se čarodějky měly stýkat s králem a královnou víl a skřítků. O dalším osudu Isabel Gowdie se toho příliš neví, historikové soudí, že skončila na popravišti, stejně jako naprostá většina lidí obviněných z čarodějnictví.

Na severu Spojených států ovládaném fanatickými puritány se domnělé i skutečné čarodějnice snažily skrývat. Na francouzském jihu se oproti tomu mohly dočkat značné úcty a vlivu. Důkazem je Marie Laveau, která v 19. století vládla v New Orleans. Praktikovala zvláštní směsici afrického náboženství yoruba, katolictví a lidových pověr všech národů a ras, které se v tehdejší Louisianě mísily. Platila za uznávanou vědmu, věštkyni, byla vyhledávanou porodní bábou, léčitelkou, zastánkyní zneužívaných žen (svobodných i otrokyň), vařila lektvary a prodávala talismany. Její odpůrci namítali, že své zdánlivě zázračné znalosti nezískává z věšteb, ale od sítě informátorů, kterou sestavila během své kariéry kadeřnice a bordelmamá. Její hlavní rivalka voodoo kněžka Anna ji dokonce pohnala před soud a (poněkud redundantně) obvinila z čarodějnictví. Soud ale Marii Laveau osvobodil, takže se mohla spokojeně dožít požehnaného věku 80 let. Její hrob je dodnes poutním místem, které údajně dokáže plnit přání. 

Sestra Magdaléna je důkazem, že pod svícnem je největší tma a že nečisté síly mohou páchat rejdy církevním hodnostářům přímo před nosem. Magdaléna se narodila v roce 1487 ve španělské Cordobě a od malička se u ní projevovalo silné náboženské zapálení. Dny trávila na modlitbách, postila se, upadala do transu, měla vize a na rukou se jí objevovala stigmata. Protože se považovala za příliš krásnou, vlastnoručně se zohavovala, a dokonce se pokusila sama sebe ukřižovat. V 17 letech vstoupila do františkánského kláštera, kde se brzy stala abatyší proslulou fanaticky přísným režimem (jeptišky musely nosit trnové koruny a při modlitbách klečet na železných hřebech). Její vliv u církve rostl a byla považována za svatou. V roce 1518 ale šokovala hodnostáře prohlášením, že neposkvrněně počala a porodila svaté dítě, které anděl okamžitě odnesl do nebe. Poté začala trpět záchvaty, upadala do kómatu a byl na ní několikrát proveden exorcismus. Její stav se zhoršoval až do roku 1544, kdy se o Štědrém dnu probrala a začala křičet: „Čtyřicet let, jak jsem slíbila. Odnes mě do pekla!“ Během následujícího vyšetřování prohlásila, že svaté činy byly jen přetvářkou. Ve skutečnosti je prý čarodějnicí a služebnicí démona jménem Balban a přeje si být upálena. Inkvizice se bála skandálu, který by poprava uctívané světice vyvolala, takže Magdalénu nechali dožít v ústraní odlehlých klášterů.

Čarodějky mezi námi žijí dodnes a za jejich moderní pramáti je považována Violet Mary Firth, zvaná Dion Fortune. Narodila se v roce 1890 a už jako mladá začala mít vize a sny o Atlantidě, andělech, rozprávěla se zemřelými mystiky a Ježíšem Kristem. Jakmile dospěla, zapojila se do intelektuálních kruhů, kde byl tehdy okultismus, alchymie a čarodějnictví ve velké módě. Věnovala se psychologii a psychoanalýze, stala se členkou zednářsko-rosekruciánského Hermetického řádu Zlatého úsvitu a Teosofické společnosti. Pod přijatým jménem Dion Fortune publikovala velkou řadu spisů o magii a čarodějnictví a v roce 1922 se stala zakladatelkou okultního hnutí Fraternity of the Inner Light (Společenství vnitřního světla), které je aktivní dodnes. Po rozpadu nešťastného manželství s velšským okultistou Thomasem Penry Evansem se poněkud stáhla do ústraní. Věnovala se psaní, přednáškám a přípravě na příchod věku Vodnáře, který podle ní měl nastat po konci II. světové války. V roce 1946 zemřela na leukémii a byla pochována v sídle svého řádu v Glastonbury.