Analýza neolitické lebky odhalila nejen to, jak vypadala žena, jíž patřila, ale také spletitý příběh prvních lidí, kteří kdy obývali Gibraltar. Když archeologové v roce 1996 prozkoumávali jeskyni, kde našli lidské ostatky, netušili, jak hluboko do historie se propadli.
Pod nekonečnými vrstvami sedimentu obsahujícího ryby, ptáky, zvířecí kosti a pazourkové předměty objevili archeologové lidskou lebku. Od začátku bylo jasné, že jde o velice starý ostatek, ale přesný věk zůstal po mnoho let tajemstvím a lebka dál tiše zrála ve sbírkách Gibraltarského národního muzea.
Až na sklonku roku 2019 se za pomoci studie, jejíž součástí byla i analýza DNA, prokázalo, že patřila ženě žijící před více než 7500 lety.
Analýza také odhalila, že genetický původ této ženy směřoval daleko na východ od Pyrenejského poloostrova. Následné odhalení genů z celého Středomoří tak poskytlo archeologům nová vodítka o tom, kudy kdysi lidé cestovali.
Hop a je tu hezká holka
Tým Gibraltarského národního muzea se pustil do forenzní anatomické rekonstrukce tváře podle lebečních ostatků. Pomocí počítačů vědci prozkoumávali zlomené kosti a využili 3D klonování a restitučních programů k obnovení chybějících a poškozených částí včetně čelisti. Po propojení dat ze skenování s genetickou analýzou strávili ještě šest měsíců vytvářením reálné podoby ženy, kterou pojmenovali Calpeia.
Nechali se inspirovat starověkým termínem pro Gibraltar, Mons Calpe.
Skála lidstva
Hrob Calpeie byl nalezen v jeskyni v Europa Point, která leží na nejjižnějším cípu poloostrova. Nedaleko ní se nachází také Gorhamův jeskynní komplex, který je na seznamu světového dědictví UNESCO. Býval domovem neandrtálského obyvatelstva Gibraltaru, které má pro archeology pochopitelně ohromný význam. Člověk neandrtálský žil v těchto jeskyních ještě před 32 000 lety.
Když byla roku 1996 objevena Calpeiina lebka, nebylo možné z ní vyčíst mnoho informací. Vlhké klima Gibrataru vedoucí k rychlému poškození DNA a nemožnost extrakce užitečného genetického materiálu zastavily výzkum.
V roce 2019 ale studium starověké DNA výrazně pokročilo. Časopis Science publikoval analýzu genomu 271 obyvatel Španělska, Gibraltaru a Portugalska včetně lebky z roku 1996. Díky spolupráci s Harvardskou lékařskou fakultou byli vědci schopni extrahovat životaschopné vzorky staré DNA a posunout tak tuto vědeckou disciplínu o mnoho kroků dál.
