Jeďte pryč, když jste mladí, a pak se vraťte. Thom Artway ve Večerce o cestách, rodině a hudbě
Dvojnásobný držitel ceny Anděl Tom Artway v podcastu Večerka odkryl svůj tvůrčí proces, vzpomněl na hudební začátky i na to, kudy jeho cesta k hudbě vedla. Z buskingu na ulicích přes stopování po Austrálii až po desítky koncertů doma i v zahraničí – Thom prošel cestou, která z něj udělala toho, kým dnes je. Optimistou, který bude radši šťastný bez Porsche a s ‚take it easy mentalitou‘. Že nechápete, jak to spolu souvisí? Tak poslouchejte Večerku s Thomem Artwayem, ten vám to vysvětlí.
Thomův nejznámější hit I Have No Inspiration v květnu oslavil deset let. Proto jsme se vrátili v čase k tomu, jak vznikl. Odpověď vás možná překvapí, ale největší hity mohou vzniknout z té největší bezradnosti! "Já jsem fakt chtěl napsat písničku a vlastně nebylo o čem psát. Tak jsem si řekl fuck it, já to přiznám, že nemám inspiraci a vymyslím si svůj příběh," popisuje svůj kariérní Velký třesk. A jak se ohledně songu cítí dnes, nevadí mu vracet se k němu dokolečka dokola? "Já jsem vlastně vděčný za tu písničku a klidně ji na koncertě zahraju i dvakrát. Vůbec mi to nedělá problém, protože vím, co mi ta písnička způsobila."
Ve Večerce, kde najdete hodně na malém prostoru, jsme se dostali k tomu, jak vzpomíná na své začátky, na cestování po světě a to, co mu to dalo. Čerpá z toho do dneška? Zůstalo v něm něco? "Vůbec si nepamatuju, že jsem to byl já. Je to tak dávno, co jsem někde farmařil a dojil krávy, abych se naučil anglicky. Vím to, mám ty vzpomínky, ale je pro mě těžké tomu uvěřit." Pro něj jako introverta to byla „dost velká věc", ale právě tyhle zkušenosti ho nakonec formovaly.
Třeba Austrálie si přivezl "take it easy" mentalitu: "To mě inspirovalo, že je fajn takový být. Nedělat si ze všeho takovou hlavu." Nejsilnější zážitek měl pak asi z Indonésie, kde mu během fotbalu ukradli batoh s veškerými financemi dva mladíci. Reakce místní komunity ho šokovala – „celá vesnice se svolala" a zloději museli nosit nápisy „už to nikdy neudělám" a chodit po vesnici. „To bylo fakt zapadlá vesnice bez civilizace, takže mi to bylo vlastně až líto," vzpomíná na tenhle kulturní šok. Pokud jde o ty fyzické suvenýry, dodnes si uchovává vzpomínky na dárky od kolemjdoucích – od banánů po děkovné lístečky s texty jako „you made my day". „Když se cítím blbě, tak otevřu tu složku a tam je spousta dopisů z Austrálie – to ti pak dá sílu," říká o cenných suvenýrech z cest.
Jak žije Thom dnes, pořád má boty toulavý a táhne ho to za hranice, nebo našel štěstí doma? Před třemi lety se mu prý život podstatně změnil – stal se tátou. „Jak máš dítě, tak je to to nejdůležitější. Máš ženu, kterou miluješ, máš dítě – to je gro, rodina je nejdůležitější." A jak už to tak občas bývá, otcovství dalo Thomovi novou perspektivu na život a problémy: „Od té doby mi na nějakých věcech vůbec nezáleží – jsi rád za to, že jsi zdravý ty, on, ona, a pak je všechno jako bonus."
Dnes už by se do podobných dobrodružství nepustil kvůli rodině, ale kdyby mohl vrátit čas, udělal by to znovu. Mladým lidem doporučuje: „Jeďte pryč hned a vraťte se. Ale zkuste cokoliv, když jste mladí, zkuste to."
A co to Porsche, jak v rozhovoru došlo na něj? „Od jisté doby jsem si řekl, že jako co je na světě ‚nejvíc‘? Být šťastný! Co je víc? Poršák, anebo být šťastný bez Poršáka? Být šťastný bez Poršáka je podle mě lepší. Takže to je moje motto, nebo se o to alespoň snažím. Když mám problém, snažím se ho v sobě řešit. Když to řešit nebudu, tak šťastný nebudu.“ A nejen o tom si poslechněte víc v nejnovější Večerce s Thomem Artwayem.
