Reportérka Markéta Kutilová vyrazila do jihomoravských oblastí postižených tornádem vzápětí poté, co se na sociálních sítích dozvěděla, co se tam v pátek večer stalo. Prožila s lidmi v Moravské Nové Vsi, v Mikulčicích a Lužicích noc a první ráno společně s hasiči a záchranáři, ještě než sem přijeli novináři a oblast byla uzavřena pro veřejnost. Černobílé fotky pořídil fotoreportér Martin Straka o den později ve vesnici Hrušky.
Je pět hodin. První ráno po katastrofě. Moravskou Novou Vsí se rozléhá divné ticho. Měsíc zapadající za kostelem věstí, že spolu s ním odchází strašná noc. Kohouti kokrhají, ptáci zpívají, jako by se nic nestalo. Začátek nového dne ale nepřináší žádnou úlevu. A tohle ráno si opravdu nikdo nikdy nepřál.
Zachránila mi život
Pod nohama křupou popadané tašky ze střech, kusy vysypaných oken. Chodníky zatarasily kmeny popadaných stromů. Vyrvané kořeny trčí vzhůru. Ukazatel s nápisem Břeclav 10 km ukazuje kamsi k nebi. Na návsi stojí převrácený kamión. Kanceláře obecního úřadu vypadají jak po rabování. Ve vzduchu přelétává jeden vrtulník za druhým. V dáli se ozývá houkání sanitek.
„Dcera mi zachránila život. Když začal vichr, běžela jsem zavřít okno do kuchyně, která je v podkroví. Dcera mě ale strhla, ať tam nechodím. Vteřinu potom kuchyň zavalila střecha. Zavřeli jsme se do koupelny, kde nejsou okna, a drželi dveře,“ vypráví pohnutě paní Alena z Moravské Nové Vsi. Hlas se jí chvěje. Celou noc nespala. Nikdo neví, v kolik hodin to přesně vypuklo. „Víme to ale podle kostela, tam se zastavily hodiny v 19.25,“ ukazuje Miroslava Ježková na věž kostela na náměstí.
Co je nejhorší
„Víte, co bylo nejhorší? Že jak to začalo, přestala jít elektřina a mobilní sítě. Nemohli jsme zavolat rodičům, dětem, bratrům. Jeden o druhém jsme nevěděli, zda žije, co je s nimi,“ říká Alena. Když to dořekne, začne její telefon zběsile pípat. Jedna zpráva za druhou. „Aha, tak teď to naskočilo,“ usměje se na vteřinu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
