Naše koncerty pořád stejný, přesto nás mají fanoušci rádi, říká Jiří Růžek z Vítkova kvarteta
Jiřího Růžka (65) znám od 80. let jako hudebního producenta středočeské umělecké agentury. Velký Gatsby českého rocku, jak se mu mimo jiné přezdívalo, byl ale především frontmanem Vítkova kvarteta, které vydává v těchto dnech své druhé album Per to do mě, ať je po mně. Vystoupení Vítkáčů bylo symbiózou tvrdého rocku s někdy dost drsnou legrací. Vlastně šlo o happeningy. Sami muzikanti to charakterizují jako extrémní big beat pro otrlejší nátury.
Jak vznikli Vítkovci?
Přirozeně. S kytaristou Petrem Dědou Mrázem se přátelíme od sedmnácti let, náš první bubeník Honza Hrdlička byl můj spolužák ze základní školy a se sestřenicí mého kamaráda Michala Ambrože jsem se znal od školky. Jejich strýcem byl malíř Jan Zrzavý, takže měli v jeho rodné Okrouhlici mlýn, kam jezdil třeba i Václav Havel a mnoho dalších nezávislých umělců. My jsme tam byli skoro každý víkend. Michal studoval kytaru na konzervatoři a my jsme chtěli, aby i po nás holky koukaly, protože když zahrál Zepelíny, mohly na něm oči nechat. Tím vznikalo naše pravidelný neumělý hudební třeštění.
S Michalem jste byli konkurenti?
To ne. On byl starší a bral muziku vážně. My jsme si ji naopak užívali jako velkou srandu. S Michalem jsme ale měli podobnou hudební dráhu. Když vznikla Chmelnice (kulturní dům na Žižkově, zaměřený na koncerty, divadelní představení a další akce; poznámka autora) a její producent a promotér Luboš Schmidtmajer představoval tyhle party, včetně nás, veřejnosti, začalo naše společný, pravidelný koncertování.
Proč je to Vítkovo, a ne Růžkovo kvarteto?
Původně jsme se jmenovali Vítkovo částečné odvážné rockové kvarteto, přestože jsme skoro nikdy nevystupovali ve čtyřech. A proč ne Růžkovo? Vítkovy kapky byly léky na padoucnici (epilepsii), takže nezvítězilo jméno, ale to nejšílenější, co nás napadlo. Když jsme jezdili někam hrát, používali jsme zkratku VČORKa (Vítkovo částečně odvážné rockové kvarteto), aby nebohý pořadatel hned nezjistil, co jsme vlastně zač.
Pořád ještě hrajete?
Tenhle měsíc máme deset vyprodaných koncertů ve velkých sálech po celé republice, včetně Lucerna Music Baru, kde křtíme naši desku! My jsme fakt hodně slavný (úsměv). Neumíš si představit, co se na našich koncertech děje. To je hotovej blázinec.
Jak dlouho jste zkoušeli, než jste vylezli před lidi?
Zkoušku jsme měli dvakrát. Pak jsem usoudil, že už to umíme, a šli jsme na věc.
Kdy začaly vaše proslulé Společenské večery přátel v Lucerně, kam jste zvali spřízněné kapely, zatímco vy jste například po celou dobu seděli na jevišti a jedli?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
