nahoru

Producent Michal Reitler o tom, co neumíme a proč ani nejlepší zahraniční seriály nejsou dokonalé

Tereza Spáčilová 27. října 2021 • 06:15
Producent Michal Reitler o tom, co neumíme a proč ani nejlepší zahraniční seriály nejsou dokonalé
foto: Nguyen Phuong Thao

Po deseti letech v České televizi, kde stál za řadou úspěšných původních titulů (Metanol, Dukla 61, Most! či Božena), přechází producent Michal Reitler (51) na Novu, kde bude mít na starost vývoj obsahu pro televizi i její čím dál ambicióznější digitální platformu Voyo.cz. „Působí to trochu schizofrenně, protože na jedné straně půjde o projekty maximálně univerzální, zatímco ona on-line platforma vyžaduje spíše fajnšmekrovský přístup. Ale o to větší je to výzva,“ těší se producent, jenž ještě před odchodem stihl pro ČT roztočit třetí řadu populárních Případů 1. oddělení a na svědomí má i aktuálně hojně diskutovaný seriál Ochránce.

Mnoho lidí jste svým rozhodnutím o odchodu na Novu zaskočil: odcházíte na vrcholu, v momentu, kdy coby producent s kreditem můžete takřka cokoli.

Cokoli ne, ale pozici jsem měl dobrou, to máte pravdu. Vím, že bych v České televizi mohl pohodlně fungovat dalších x let, ale přesně to mě vlastně znervózňuje. Bojím se, že jakmile zpomalím, už nebudu umět zrychlit. Nabídka z Novy přišla ve správný čas.

Přesunujete se z veřejnoprávního prostoru do komerčního. Budete muset pozměnit svůj náhled na tvorbu?

V obou sférách figuruje prvek zábavy, rozdíl je jen v tom, že pro komerční televizi je cílem, zatímco pro veřejnoprávní prostředkem. Bavilo by mě vrátit Novu do pozice, kdy bývala hegemonem generujícím nové formáty. Zažil jsem to tehdy z první ruky, tak proč se to nepokusit zopakovat.

Nebojíte se, že budete muset ubrat na ambicích?

Spíš jen budu muset změnit proporce: například seriál typu ­Ochránce by byl pro Novu příliš těžkotonážní. Těším se ale, že budu mít na starost obsah pro televizi i digitál: na jedné straně projekty „pro každého“, na druhé ty výběrové, moderně řečeno eventové – kratší, ale důraznější po stránce tématu i formy. Jedny mají očekávání uspokojovat, druhé naopak vzbuzovat.

Před deseti lety jste šel opačným směrem, z Novy, kde jste stál u zrodu legendární soap opery Ulice, do tehdy ještě konzervativního prostředí veřejnoprávního média. Byl to šok?

Musel jsem si pro svou misi stanovit jasná kritéria. Řekl jsem si, že mé projekty budou, pokud možno, výlučné, divácké a užitečné, což se paradoxně doplňovalo, protože společensky prospěšné může být jen to, co se dostane k širokému spektru diváků. ČT to dlouho brala z opačného konce: hlavně užitečně, jedno, jakým způsobem a pro kolik lidí. To se mi snad podařilo zvrátit.

Jak sám sledujete seriály?

Dívám se jen na to, co potřebuju, a končím u třetího dílu. První díl chci vidět, protože mě zajímá, jak exponuje, s jakým očekáváním mě pošle do dalšího dílu. Druhý, abych věděl, jak ta očekávání naplní. A u třetího už většinou prokouknu princip, takže není důvod pokračovat. Výjimku jsem udělal u Mare z Easttownu, ale nakonec mě jen utvrdila v pocitu, který už tři roky předávám studentům na FAMU: totiž že drtivá většina zahraničních sérií opakuje stále tytéž principy.

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně




Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.
 

Nejčtenější komentáře