nahoru

Válka celníků a formulářů. Pomoc Ukrajině naráží na byrokratický absurdistán i příšernou pomalost

TOMÁŠ VLACH 11. července 2022 • 18:10
Válka celníků a formulářů. Pomoc Ukrajině naráží na byrokratický absurdistán i příšernou pomalost
foto: Tomáš Vlach

Vypravit se na Ukrajinu s humanitární pomocí může být velkým dobrodružstvím. Ne snad kvůli válce, ale adrenalin přináší třeba přepisování formulářů měnících se každý den nebo vysvětlování, že humanitární pomocí nemusí být jen stará a otřískaná, ale i nově zakoupená pračka. A to všechno s rizikem, že tu člověk kvůli nějaké nepříjemnosti uvázne na dlouhé hodiny, protože čekání je tady, na východní periférii Evropy, jevem nejčastějším.

„Jsme vděční za všechno, co nám přivezete,“ říká paní Olha z dětského domova v Charkově, který našel dočasné útočiště v opuštěné léčebně v ukrajinských Karpatech. Dvě stovky dětí od dvou měsíců do 17 let se tu tísní v nemocničním prostředí, místnosti pro nejmenší jsou zarovnané postýlkami, o soukromí alespoň trochu připomínajícím domov ani řeči. Po chodbách načichlých dezinfekcí se občas proplouží dětské postavičky, jednu z mála zábav nabízí hřiště s průlezkami na těsném dvoře léčebny.

Být chovancem, tak to tu nevydržím ani hodinu, ale ti zdejší to snášejí se značnou dávkou otrlosti. Stejně jako jejich doprovod. „Z Charkova jsme odjeli jen v tom, co jsme měli na sobě, a zatím neměli šanci si zajet pro věci,“ říká Světlana, která má na starost ­předškolní děti. „Ale díky pomoci okolí se to dá překonat lépe,“ dodává.

Charkovský sirotčinec dočasně sídlící v Karpatech je jednou z institucí, kterým dnes do značné míry usnadňuje život humanitární pomoc. Od státu sice mají přidělenou budovu a příspěvky by asi stačily na základní jídlo, ale oblečení, hračky, zábavu a spoustu dalších věcí sem vozí dárci. Až tak úplná nouze o ně není, protože pomoci sirotčinci chce (na rozdíl třeba od starobince či psychiatrické léčebny) každý.

Dostat na Ukrajinu pomoc ale rozhodně není jednoduché a dárci musí počítat s byrokratickým Absurdistánem. Cesta bývá adrenalinovým zážitkem, a ne každý to vydrží. I prezident Volodymyr Zelenskyj vyjádřil před časem nespokojenost s tím, jak fungují celnice. Ty však jsou světem s vlastními zákonitostmi a zdá se, že otřást jimi nemůže na světě vůbec nic. Rozhodně ne kritika od nějaké hlavy státu a zřejmě ani válka s Ruskem…

 

Pět dnů ve frontě

K cestě na Ukrajinu jsme si vybrali hraniční přechod ve slovenské Uble. Člověk se sem sice proplétá malými silničkami, i během největších vln uprchlické krize to ale bylo místo, kde se dala hranice překonat v řádu hodin, a nikoli dnů jako do Polska. Mělo by to jít pohodlně, ale i tady narážíme na překvapení – fronta aut táhnoucí se asi kilometr před celnici.

Premium

Přečtěte si článek s předplatným Premium Plus

Získejte neomezený přístup na devět různých služeb včetně Reflex.cz




Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.