Patří se napsat, že počasí letošní návštěvníky neodradilo, už předevčírem oznámili organizátoři, že je vyprodáno a k dispozici je posledních pár jednodenních vstupenek. Masa lidí se přesunuje po areálu přesně podle harmonogramu, který je dán lineUpem, a vmísit se, zkoušet jít jinam nebo třeba úplně proti proudu je téměř nemožné; areál Dolních Vítkovic se dotkl svých limitů.
Letos přišly i problémy, které návštěvníkům prodloužily čekání u vstupu, neboť jsou všichni (z bezpečnostních důvodů) vybaveni čipem (takové lidské EET) a jsou počítáni cestou tam a zase zpátky. Sluší se napsat, že to zatím všichni berou s klidem a humorem (a velký bratr slaví).
Středeční program byl, jak se na Colours patří, pestrý, a tak zatímco slovenský BalkanAnsambel třeba zazpíval lidovku Ej Macejko tak, jak by ji zahráli v rumunských horách, jejich krajan Billy Barman ukázal, jaká se na Slovensku dělá polpina.
První na hlavní stagei se představila Britka Birdy s kapelou, a i když neudělala takový dojem jako vloni písničkářka Aurora, byl to dobrý start. A rozhodně překvapila všechny, kteří si ji poslechli na nahrávkách na Youtube. Tam působí étericky, z pódia měl její hlas mnohem větší sílu a důraz. Klidně by si mohla zazpívat v nějakém pubu.
K Tata Bojs není co napsat. Mají své fanoušky a je jich hodně. Snad jenom: na stagei Reflexu s nimi dneska bude besedovat kolega Bartošek. Přijďte, začíná se v pět odpoledne.
Ostravské Colours jsem proběhl, hledám však i jiné barvy Ostravy, takže jsem dnes,při ranní kávě na terase jedné herny (hned naproti jiné herně) se zájmem vyslechl návod, jak otočit vodoměr a namísto přičítání kubíků se kubíky odečítají.
Je to jednoduché. Říkal ten pán.
Tedy: „Je to jednoduche, pyčo.“ Abych byl úplně přesný.
