„Taky jsi vnímala ten nov ve Venuši? Celý den jsem brečela a teď jdu za svým učitelem dýchání. Je opravdu top,“ vypráví mi oteklá sousedka Amy u druhé cigarety za poslední čtyři minuty. Když zrovna neječí na svého přítele, chodí na jógu, hodiny meditace a hodiny dýchání. Ano, správně, dýchat je základ dobrého života, souhlasím. Ale mít na to kouče? To jde snad jen v LA.
„Chodím na Soul Cycle. Je to hodina spinningu, kde vám při cvičení říkají motivační proslovy. Jak tak šlapeš, šlapeš z nějakého důvodu, míříš za cílem. Je to geniální! Minule vedle mě šlapala Beyoncé a Jay Z. Jo. Je divný platit třicet dolarů za šlapání na místě, ale už jsem taky závislý. Je to náročné. Hodiny jsou vyprodané do dvaceti sekund, musíš rychle klikat,“ vykládá mi blonďatý australský herec Ben. Nedávno si k sobě domů nastěhoval svého milence z Michiganu. Přistihl ho in flagranti ve svém bytě, kde ovšem milenec neplatil ani cent. Ale šlapání prý léčí!
„Nechceš přijít do synagógy? Chodí tam spousta slavných lidí,“ láká mě můj učitel herectví. A tak dále, tak dále a tak dále.
Jak se mám vyznat v tolika možnostech nápravy duše a náboženských aktivit? Mám se modlit za peníze, slávu a úspěch, jak mi své „náboženství“ popisuje pětadvacetiletá herečka Tessie?
Zatímco přemýšlím nad duchovními hodnotami v Los Angeles, narazím na Facebooku na Brita Jonathana, kterého znám ze zdejších hodin herectví. Na videu tančí se slavnou zpěvačkou před čtyřiceti tisíci lidmi, co přišli na setkání pozitivních řečníků v čele se světoznámým koučem Tonym Robbinsem. Pozitivní myšlení je v L.A. určitě náboženství číslo jedna. Exhibicionismus a narcismus se mu ovšem rozhodně lepí na paty.
Když jsem poprvé zažila herecké hodiny v Americe, kde nás nejdřív vychválili, než nám řekli nepatrnou kritiku, byla jsem nadšená. Povinně jsme se objímali a říkali si komplimenty. Není nic lepšího než kladně naladěná skupina, co se podporuje, žádná česká nevraživost.
Zmámena dojmem, že v Americe je vše takto pozitivní, jela jsem s velkým nadšením za těmi, co přemýšlejí tak optimisticky jako já. Za těmi, co vědí, že tu máme vyšší smysl a je třeba jít za svým snem. Je přece třeba vložit lidské pinožení do rukou božích nebo, jak by řekla nejedna herečka z L.A., do rukou vesmíru. Co je vesmír? Je to takové univerzální odůvodnění jakéhokoliv hulvátství, sobeckosti nebo slabosti: „Vesmír mi to napovídá.“ Je to další pseudonáboženský pojem z L.A.
Jak jsem byla v tomto městě vyvedena z omylu, co se pozitivního myšlení týče. V životě jsem neslyšela tolik tragických příběhů z první ruky vypovídajících o všem jiném než pozitivitě v Los Angeles. Tohle město je kruté. Ani se nestihnete ohlédnout a berete drogy, někdo vás mlátí, krade vám peníze nebo se najednou ocitnete bez jakéhokoliv zájmu o víru v synagóze, v nejdekadentnějším striptýzovém baru nebo u scientologů. Ovšem jóga, meditace, spiritualita — to je tady odpovědí na všechny nesnáze a zmatení. A taky vševědoucí vesmír, pozitivní myšlení, motivační řeči, správné dýchání a každodenní trénink šlapání na místě — to jsou ty kýžené flastry na duši. Na tradiční náboženství zapomeňte.
Pokud totiž správně aplikujete tyto New Age, pseudozenové, motivačně prospěchářské „náboženské“ pseudometody, jednou určitě budete bohatí, úspěšní a na červeném koberci před Dolby Theatrem na Hollywood Boulevardu, kde se konají Oscaři. Pak vám zas napíšu.
