Oliver Tree Byl bizarním memem i upřímným umělcem, nyní své miliony odkázal světu
„V mé závěti je uvedeno, že až umřu, moje rodina nedostane ani cent. Pokud budu mít ženu a děti, nedostanou nic. Nechám jim dostatek peněz na studia, ale to je všechno. Nebudou mít zlatou lžičku v puse jen proto, že jejich táta kdysi na něčem pracoval. Chci, aby moje peníze šly zpátky k lidem, kteří vytvářejí umění,“ překvapil svým výrokem v dubnovém rozhovoru v Zach Sang Show zpěvák, producent, režisér, spisovatel a performativní umělec Oliver Tree. Tragicky zahynul 14. června ve věku 32 let.
Tématem smrti se dlouhodobě zabýval a opakovaně se k němu vracel, což dokládá i nedávné rozhodnutí uchopit závěť poměrně nevšedním způsobem. Považte, kdo se při desítkách vydělaných miliónů rozhodne nepřenechat nic rodině? Když pomineme Karla Lagerfelda, který měl v úmyslu odkázat vše své kočce, mnoho takových případů není. Umělcova slova se však stala skutečností dřív, než by to kdokoliv čekal nebo si přál – necelé dva měsíce po rozhovoru svět obletěla zpráva, že dvaatřicetiletý Oliver Tree zemřel po srážce dvou helikoptér při vyhlídkovém letu nad brazilským Rio de Janeirem.
Muž mnoha tváří
Olivera jsem poprvé zaznamenala, když se na scéně objevil jako Turbo. V roce 2016 zpěvák přivedl na svět tuhle hlučnou, chaotickou a vizuálně bizarní postavu s účesem podle hrnce, zvonáči a retrošusťákovkou. Nešlo jen o marketingový vizuál. Turbo byl maskou, štítem a zrcadlem. Oliver totiž pochopil smutnou realitu dnešní doby: internet často odměňuje spíš bizár než umění samotné. Věděl, že se svým civilním, zranitelným já a nulou sledujících by v naleštěném digitálním světě horko těžko prorážel. Jako Turbo mohl dělat věci, které by si jako Oliver Tree sám za sebe nedovolil. Byl směšný, takže ho nikdo nebral vážně – a právě proto mu všichni začali naslouchat. A právě tohle bylo slyšet ve skladbách jako Hurt nebo Life Goes On – tracích, jež pod povrchem absurdního vizuálu skrývaly výpovědi o bolesti a přijetí.
Jeho kariéra fungovala na principu neustálé proměny. Každá nová deska znamenala novou persónu: Turbo pro debut Ugly Is Beautiful, kovboj Shawney Bravo pro Cowboy Tears a nakonec Cornelius Cummings pro album Alone in a Crowd. Navenek to byl experiment na pomezí hudby a performance artu, uvnitř to byl způsob, jak se oklikou přes humor a satiru dopracovat k upřímnosti. Žít roky schovaný pod maskou a podřizovat se internetovým trendům si ale vybralo svou daň. Olivera postupem času přestalo bavit dělat prvoplánovou „tiktokovou“ hudbu na míru algoritmům. To, co na začátku fungovalo, ho začalo vysávat a ze štítu se stala přítěž.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
