Normalizace jako vlnění: Obor dějiny umění si v českých zemích může oddychnout. Má zpracované vlastní dějiny
Jak si Jiří Kotalík udržel pozici ředitele Národní galerie v průběhu normalizace? Jak StB monitorovala překupnické aktivity Miroslava Lamače s obrazy ruského modernisty Kazimira Maleviče? Který byl největší výstavní projekt v Československu ve druhém dvacetiletí socialismu?
Odpovědí na tyto a další, mnohem hlubší otázky je druhý díl projektu Mileny Bartlové (*1958) Dějiny českých dějin umění (1970–1990), který vydalo UMPRUM na sklonku minulého roku. Významná česká kunsthistorička v něm navázala na předchozí stejnojmenné, zcela rozebrané dílo z roku 2020, které představovalo v podstatě zrod oboru samotného v poválečných letech, tj. 1945–1969. A za určitý přívažek dvoudílné monografie lze považovat Bartlové kolektivní portrét jedné z určujících osobností oboru Dějiny umění jsou uměním. Život, dílo a působení Václava Viléma Štecha, který letos v lednu vydala rovněž Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
