Never more Armageddonu navážno – filmu Dům plný dynamitu, který spíš než s jaderným útokem bojuje s klišé
„Moje dcera žije v Chicagu,“ pronese zachmuřeně americký ministr obrany Baker. A kam že letí raketa s nukleární hlavicí? Na Chicago. Film oscarové režisérky Kathryn Bigelow (Smrt čeká všude) se tváří, že řeší hluboká geopolitická dilemata, ale je spíš takovou člověčinkou (ve které jde o život deseti milionům lidí). Katy Perry mezitím sklouzla k devadesátkové diskošce. Pak nemá být zábavní průmysl v krizi!
Jan Škoda: Hit Netflixu DŮM PLNÝ DYNAMITU, v němž na USA míří balistická střela s jadernou hlavicí, se tváří hrozně důležitě – a podle části kritiků jde o procedurální pecku bez patosu, zato s pořádnými morálními dilematy. Vážně? Vždyť je až komické, jak tvůrci každou z postav „zlidšťují“ větami typu „Moje dcera žije v Chicagu“, „Ta předmanželská smlouva byla neprůstřelná“ či „Slyšel jsem to v podcastu“. Tu poslední pronese americký prezident, který by klidně mohl úřadovat v nějakém katastrofickém trháku od Rolanda Emmericha typu Dne nezávislosti, k němuž má tento film i bez výjevů zkázy blíž, než se mu chce přiznat.
Kateřina Kadlecová: Zpěvačka KATY PERRY je v médiích poslední dobou vidět díky svému boyfriendovi Justinu Trudeauovi, druhdy kanadskému premiérovi, nebo v souvislosti se změnou image. Bývávala však vlivnou hudebnicí, vzpomínáte? Před týdnem to Čechům přijela připomenout do pražské O2 areny, ale nějak se to celé nepovedlo. Repetitivní videa evokovala devadesátkovou diskošku kombinovanou s Cirkusem Berousek. Vzpomínáte na Dark Horse nebo Roar, na Teenage Dream? Jasně, je to popina, ale ta má k aktuálnímu bezduchému nízkorozpočtovému cirkusu daleko… Vrať se, Katy!
Vojtěch Rynda: Časopis Variety varuje, že říjnové tržby z amerických kin jsou nejhorší od roku 1997, nepočítaje v to covidový rok 2020. Filmy jako Tron: Ares nebo Mlátička zůstaly daleko za očekáváními, ale trend je dlouhodobý. Novinář Andrew Unterberger, spolupracující mimo jiné s americkým hudebním žebříčkem Billboard, zase konstatuje, že poprvé od roku 1990 v top 40 této vlivné hitparády chybí jakýkoliv rapový song. Hip hop přitom byl po dekády hybnou silou mainstreamové zaoceánské hudební scény. A do toho přichází Tilly Norwood, AI herečka, o niž se už teď ucházejí talentové agentury, zatímco herečky z masa a kostí pochopitelně hlasitě protestují. ZÁBAVNÍ PRŮMYSL je zase jednou v krizi. Ale jak víme, krize může být i šancí.
