Cannes závodí s časem. Tam, kde Mascha Schilinski operuje laserem, Kristen Stewart mlátí kladivem
Čas jako festivalový nepřítel – a taky téma v debutu herečky Kristen Stewart. V prvním velkém soutěžním filmu Sound of Falling se mu věnuje také režisérka Mascha Schilinski a zpátky se nedrží ani Fatih Akin s novinkou Ostrov Amrum.
Čas: nepřítel číslo jedna. A teď nemyslím dobíhání na projekce, dva kilometry mezi starými vilami až dolů k hektickému paláci. Pro velký úspěch aspoň třikrát denně, a to i nahoru; autobus spíše nejezdí. Na druhou stranu působí jako vorvaň na mělčině. V tekutém davu spěchajících, předjížděn a bržděn černými limuzínami a tu a tam dokonce i supersportem s brumlavým spalovacím motorem. Zvuk jako z minulosti.
Nemyslím ani čas spálený ve frontách. Organizátorům se je podařilo eliminovat elektronickou pokladnou: listky naklikat v sedm ráno, chce to rychlé prsty a nic víc. A pak už jen rušit či přidávat. Anebo skutečně vyrazit jako za starých časů, jenom s akreditací.
A nepočítám ani čas, který zaberou ceremoniály a úvody delegací. Hlavní program moderuje festivalový ředitel Thierry Frémaux. Přebíhá mezi dvěma největšími sály a mluví směsí francouzštiny s angličtinou, překladem se nikdo nezdržuje.
Letos se s časem hodně operuje ve filmech samotných. Německé soutěžní drama Sound of Falling jednačtyřicetileté Maschy Schilinski se odehrává na ploše sta let mezi zdmi venkovské usedlosti ve Staré marce na severu Německa, poblíž řeky Labe. Režisérka se zastavuje krátce před první světovou válkou, poté i po té druhé, pak v éře východního Německa a nakonec v současnosti. Děj sleduje očima dívek, všímá si útlaku od mužů i tlaku obecných očekávání.
„Šlo mi o to, aby se hrdinky tomuhle tlaku mohly postavit,“ řekla mi Mascha Schilinski. „Někdy se jim to ovšem daří jenom v představách a snech.“ Režisérku příliš nezajímá nějaké epické vyprávění, spíš jí jde o autenticitu momentu. Hrdinky se věnují dobovým tradicím, v některých momentech film působí jako antropologická studie. „Přečetla jsem o tom kraji a jeho historii hodně knížek, ale nakonec jsme se vydali do okolí a ptali se pamětníků.“ A tak přímo dýcháme život na starém statku a o léta později vidíme zvyk lovení úhořů z kádě za jízdy na bicyklu. Schilinski vnímá čas plasticky, jednotlivé roviny se prolínají, kontextuální střih a hlas mimo obraz stírají hranice historie, v níž se orientujeme dle drobných detailů – tady přijdou vojáci, tam se objeví atrakce v podobě polaroidového foťáku, míru současnosti uhádneme podle tého, že hrdinka má bezdrátová sluchátka. Sound of Falling je pro mě zatím nejlepším soutěžním počinem.
Německé historii se věnuje i Fatih Akin (Proti zdi, Odnikud), který v dramatu Ostrov Amrum (Amrum) převzal autobiografický scénář svého učitele, režiséra Harka Bohma. Snímek se odehrává ke konci války na titulním ostrově poblíž dánských hranic. Na plochém kousku země omývaném Severním mořem žije zapálená nacistka se svými dětmi. Z Vůdcova úmrtí se propadne do depresí a dvanáctiletý synek Nanning vyráží na téměř videoherní quest za máslem, medem a bílým chlebem. „Jasně, videohry mě dost inspirují,“ povídal mi Fatih Akin zapáleně. Sám je nehraje, „ale koukám synkovi přes rameno,“ doplnil. V Cannes se ještě společně s designérem Hideem Kojimou zúčastní panelu na téma jak technologie ovlivňují vyprávění.
Ostrov Amrum působí klidněji, než Akinovy předchozí filmy, na rozdíl od nich se také odehrává mimo město. „Nikdy se nechci opakovat. Vždycky se proto snažím zkusit něco nového, nový přístup. Několikrát jsem si tím téměř podělal kariéru,“ zasmál se dobře naložený Akin a zmínil krimi U Zlaté rukavice, v níž naturalisticky zpracoval příběh masového vraha.
S časem bojuje též americká herečka Kristen Stewart. Na Croisette přivezla svůj režijní debut, adaptaci knižního životopisu The Chronology of Water. Nadaná plavkyně Lidia Yuknavitch (Imogen Poots) trpí pod výchovou násilného otce a nachází útěchu tam, kde její matka – u chlastu a drog. Z problémů se dostává díky dohledu spisovatele Kena Keseyho. Film je expresivní a hlučnou koláží, která jako by se každou vteřinou chtěla vymknout kontrole. Tam, kde Mascha Schilinski operuje laserem, Kristen Stewart mlátí kladivem. Ve střípkovitém představení nacházím množství originálních nápadů, které ale zapadají rychleji, než mají čas vykvést. Snad příště. Času k tomu bude mít autorka ještě dost.
