Ilustrátor přicházejících generací biomechanického šílenství. Malíř legendárních obalů rockových desek. Autor schopný obsáhnout snad všechny výtvarné žánry. Legendární švýcarský umělec HR Giger fascinuje i devět let po své smrti. Setkat jste se s ním mohli na festivalu Metronome i dále můžete v bývalé konírně na Hluboké.
Giger s muzikou vždy koketoval: legendární jsou jeho obaly desek pro ELP, Debbie Harry či Dead Kennedys. A výstava je temná a krásná. Autor jednoho z textů k ní, bratislavský malíř Martin Gerboc, v katalogu píše o chladné fantazii, kráse a zděšení, připomíná, že v Gigerově případě jde „o arsenál biomechanických kreatur, nadhumánních hybridů, sloučení lidského a mechanického, permanentní operace, infuze, temné psychedelie a haunting power, démony minulosti, krev v plivanci vychrstlém na ozubená kola, mechanické pohyby biomechanických vibrátorů, nelítostného boha zbaveného emocí, citů a pokušení, o výraz kolektivního strachu… a o promarněnou šanci na budoucnost, ve které přežití těla závisí na přežití stroje“.
Giger jako jeden z mála autorů dokázal obsáhnout snad všechny výtvarné žánry. Přirozeně přitahoval filmové tvůrce: za vizuální efekty snímku Vetřelec (1979) získal Oscara, jeho jméno je spojeno i s tituly Duna (1984), Poltergeist II (1986) nebo Prometheus (2012). Byl tvůrcem jiných světů. Ještě za svého života si vybudoval svatyni – HR Giger Museum ve švýcarském Gruyères, které si připomíná 25 let existence.
Na Hluboké ale Giger není jen vetřelcem organicky prorůstajícím fantasy světem, se známkou věčnosti, z našich mechanických zítřků. Gigera tam představují též jako výsostného ilustrátora přicházejících generací biomechanického šílenství. Giger, a to nezapomeňme, je rituál. I proto architekt Adam Hochmuth uprostřed výstavy instaloval jakousi rokovnu – fiktivní sídlo hybridní civilizace. Giger na Metronomu je připomínkou Gigera na Hluboké. A Giger na Hluboké je událostí letošního léta.
