O britské kapele Nova Twins je čím dál víc slyšet. Pozornost budí neobvyklou vizáží, tvrdými riffy i obsahovou stránkou jejich hudby, se kterou plánují velké věci. Jakých změn by chtěly baskytaristka jamajsko-australského původu Georgia South a zpěvačka a kytaristka íránsko-nigerijského původu Amy Love dosáhnout? Jakým překážkám musely coby ženy čelit při vstupu na hudební scénu? A co je jejich poselstvím? O tom všem nám pověděly v exkluzivním rozhovoru krátce před jejich návratem do Česka. Vidět je totiž můžete už příští týden na festivalu Rock for People!
Vaše debutové album se jmenuje Who Are The Girls, tak se nabízí otázka: „Kdo tyhle dvě holky jsou?“ A proč jste si vybraly zrovna tento název pro první album?
Georgia South: Říkaly jsme si, že je to naprosto přiléhavý název. Kdykoliv jsme se totiž objevily na festivalu nebo na nové scéně, slyšely jsme pořád dokola jen: Kdo jsou tyhle holky? Tak jsme se rozhodly všem ukázat, kdo jsme. Nahrály jsme syrové album bez příkras, tak, jak jsme set hrály naživo. Přišlo nám to jako ideální způsob, jak se lidem představit.
Považujete se za feministky? A co je podle vás pro ženy největší překážkou v hudebním průmyslu?
Amy Love: Rozhodně jsme feministky a jsme toho názoru, že feministou by měl být každý. Za největší překážku považujeme to, že stále nemají všichni rovné podmínky. Žijeme ve světě, kterému vládnou muži, na vysokých pracovních pozicích je jich velká převaha a to samé platí i pro hudební odvětví. Takže je pro ženy pořád velmi těžké vymanit se z nějakých pravidel toho, co by měly v hudbě alespoň tedy podle mužů dělat. Pokud spadáte do standardů krásy, například jako konvenční popová hvězda, a zpíváte „líbezně“, tak je všechno „v pořádku“ a můžete být docela úspěšná. Ale jakmile z těchto standardů vybočujete, neřídíte se heslem „sex prodává“ nebo jste v tomto směru trochu jiná… Nebo jen chcete křičet a hrát tvrdší hudbu, najednou je to mnohem těžší. O místo na výsluní musíte bojovat, musí vás být slyšet. Lidé nám pořád říkali: „Měla bys být víc tohle, měla bys být víc tamto“, a my si jen říkaly: „No tak to ne. Hrajeme hudbu tak, jak to muži dělali celé dekády, a nikdo je za to nijak nekritizoval. Ale když to dělají ženy, tak je to najednou trochu kontroverzní. A my se ptáme proč? Proč tomu tak je?“
Takže se chceme zbavit tohohle stigmatu, chceme prosadit větší rovnost a rozmanitost. Přejeme si, aby se ženy cítily svobodně a dobře, aby mohly mluvit, o čem chtějí, aniž by je za to kdokoli káral jen proto, že takové téma se pro ženy nehodí, a aby se cítily dobře ve své kůži.
Vaše druhé album Supernova začíná intrem s názvem Power (tj. moc nebo síla). Co pro vás tenhle pojem znamená?
Amy Love: Vnímám to jako přijmutí sebe sama, se svými silnými i slabými stránkami. Jako objevení své vnitřní síly, přijetí se a lásky k sobě. V životě se budou lidi snažit, abyste se cítili hůř, nebo se k vám nebudou chovat dobře, ale pokud budete schopni mít se rádi a najít v sobě tu důvěru a budete se přijímat, jací jste, tak si na vás nepřijdou.
Založily jste si vlastní značku oblečení Bad Stitches, vaše outfity jsou tak převážně z vlastní dílny. Co pro vás móda znamená? Jednou jste zmiňovaly, že považujete oblečení za vaše „brnění“…
Georgia South: Naše hudba inspirovala naše módní výtvory, protože se vyvíjely s tím, jak se vyvíjela a rostla naše hudba. Oblečení považujeme za naše brnění. Díky němu se cítíme sebevědomě. Pořád jsme nemohly najít nic, v čem bychom se takhle cítily, tak jsme to vzaly do vlastních rukou a hrozně nás to baví. Rády se takhle realizujeme.
Máte za sebou nominace na různá ocenění (Mercury Price, Brit Awards), turné a spolupráce s muzikanty, jako jsou Bring Me The Horizon, Sam Smith nebo Fever 333. Kdy přišel váš průlom?
Amy Love: Pamatuji si, jak jsme vydaly album, odjely s ním pár koncertů a pak po 11 dnech na turné přišel lockdown. Říkaly jsme si, že jsme odepsané, protože bez turné albu těžko uděláte nějaké promo. Ale paradoxně tehdy, když se svět zastavil, tomu lidé začali dávat vice času. Najednou nám vystřelila čísla poslechů a album si začalo žít vlastním životem. Tehdy se to všechno zlomilo. Když se pak svět zase otevřel, vyrazily jsme jako support na turné právě s Bring Me The Horizon a všechno do sebe zapadlo. Taky jsme viděly, že nám lidé konečně naslouchají – že oceňují naši otevřenost a upřímnost, že se jim líbí, jak pojmenováváme vše, co je špatně – sexismus, rasismus a tak dále.
Co ve své dosavadní kariéře považujete za největší milník?
Georgia South: Pravděpodobně nominace na ocenění Mercury Music Prize. Tyhle ceny jsou považovány za takové „čestné ocenění“, protože nevycházejí z prodejů. Je to doslova jen o umění a o albu jako takovém. Takže tu mají šanci i „neobjevení“ umělci, kteří jsou nominovaní spolu s Harrym Stylesem a největšími hvězdami na světě. Byly jsme jako v sedmém nebi, když jsme se dostaly do užšího výběru. Také dvě nominace na Brit Awards pro nás byly obrovským milníkem, obzvlášť když děláme takhle specifickou hudbu a reprezentujeme scénu, která je často přehlížená.
A jaké plány máte s vaší hudbou nyní?
Amy Love: Chtěly bychom dát dohromady další dobré album a pokračovat v turné. Obecně to chceme dotáhnout tak daleko, jak to jen půjde a trošku přitom „dělat vlny“. A taky pokračovat v tom, co děláme, ale ve větším měřítku, protože čím víc toho teď uděláme, tím větší máme šanci věci změnit. Doufám, že až se jednou za naší kariérou ohlédneme, zjistíme, že jsme přispěly ke změně a k nějakému posunu.
Všimla jsem si vaší výzvy pro MOBO awards (= každoroční předávání britských hudebních cen oceňující úspěchy v „hudbě černošského původu“), kde jste žádaly o zařazení alternativního rocku a rock’n’rollu mezi oceňované kategorie, což se vám nakonec podařilo. Je tohle příkladem té změny, které chcete dosáhnout?
Georgia South: Ano, určitě! Pro britskou hudební scénu to byla velká změna. Spousta lidí kvůli barvě kůže a chybějící žánrové kategorii neměla moc šancí získat jakékoliv ocenění. Proto jsme na tom postavily kampaň, nebojovaly jsme jen za sebe, ale za každého, kdo byl přehlížen. Samozřejmě jsme potom měly radost, že jsme byly v této kategorii nominovány!
Máte pro letošní rok nějakou mantru, kterou se řídíte? Nebo nějaké poselství, které byste vzkázaly lidem?
Amy Love: Rády říkáme: „Own your power” (což se dá přeložit jako: důvěřuj svým schopnostem nebo neboj se ukázat, co dokážeš). Je to jako v tom intru alba Supernova s názvem Power. Pokud můžeme vzkázat lidem jednu věc, tak to je rozhodně: Buďte sami sebou, svoji jedinečnost si hýčkejte a buďte za ni rádi. Oslavujte to, kým jste. Chápu, že je těžké být stále sebevědomý, nikdo to tak nemá 24/7. Ale zkuste se naučit mít se rádi.
Georgia South: Každý to nemá přirozeně v sobě, ale když tomu zkusíte uvěřit a budete si to manifestovat, tak do toho stavu časem přirozeně dospějete.
