Alexandra Udženija: Zabití Sulejmáního nebyl zločin proti mezinárodnímu právu | Reflex.cz
nahoru

Alexandra Udženija: Zabití Sulejmáního nebyl zločin proti mezinárodnímu právu

Alexandra Udženija10. ledna 2020 • 14:30
Alexandra Udženija: Zabití Sulejmáního nebyl zločin proti mezinárodnímu právu
foto: Profimedia

I když se nám země jako Irák a Írán mohou zdát hodně vzdálené, nemůže současná krize a eskalace napětí v regionu těšit asi nikoho. Z pohledu Evropy je samozřejmě válka na Blízkém východě a celková destabilizace regionu zvláště negativní: Mohou se odrazit na cenách ropy, na migračních vlnách a koneckonců i na bezpečnosti v souvislosti s hrozícími teroristickými útoky. Proto rozumím některým hlasům, které zabití generála Sulejmáního na přímý rozkaz prezidenta Trumpa označují za zločin proti mezinárodnímu právu a tvrdě jej kritizují. Rozumím jim, ale zásadně s nimi nesouhlasím. Proč?

Situace na Blízkém východě není jednoduchá a nelze na ni aplikovat zvyklosti a měřítka, na něž jsme v západním světě zvyklí. Z mezinárodního práva nelze čerpat pouze výhody a nedodržovat povinnosti. Aby mezinárodní právo fungovalo, musí je dodržovat všechny strany, musí fungovat navzájem uznávané hranice a svrchovanosti. Důsledně dodržovat ustanovení mezinárodního práva vůči někomu, kdo je rád a často porušuje, není taktické ani racionální. Je to neprozíravé a nebezpečné.

Zjevné proti skrytému

Generál Sulejmání a jeho Íránské revoluční gardy nejsou a nebyly obyčejnou a oficiální armádou dodržující válečné dohody nebo konvenční způsob boje. Je to spíše soukromá armáda ší’itského islámského extremismu, neuznávající jakékoliv hranice a dohody, používající praktiky mezinárodního terorismu včetně kybernetických a sofistikovaných špionážních akcí proti celému západnímu světu. Sám generál Sulejmání byl člověk osobně odpovědný za řadu teroristických útoků nejen na zahraniční civilní cíle, ale třeba i na domácí, íránské disidenty. Pokud kritici jeho zabití vyčítají Američanům porušení mezinárodního práva, musím se ptát, kde byly jejich hlasy, když tento člověk organizoval útok na ambasádu USA a další cíle na mnoha místech planety? Vyhlásil Írán snad předtím Spojeným státům válku?

Oblíbená obranná taktika íránského režimu je tvrzení, že oni na nikoho neútočí. Ano, oficiální armáda státu Írán ne, zatímco tu nejšpinavější práci za režim v Teheránu dělají právě revoluční gardy a jednotky Kuds a donedávna i jejich lídr, generál Sulejmání. Samozřejmě s podporou a finanční pomocí oficiálních íránských míst. Kdo tuhle skutečnost přehlíží a ustanovení mezinárodního práva používá jako selektivní klacek pouze na jednu stranu, nehraje fér hru nebo je totálně naivní.

Politická korektnost vs. nejsyrovější realita

Neobstojí podle mě ani oblíbené tvrzení, že zabitý generál byl hrdinou boje proti Islámskému státu. Ano, ší’itské milice pod vedením generála Sulejmáního proti Islámskému státu skutečně bojovaly a minimálně v sousedním Iráku se značnou měrou podílely na jeho zničení. Jejich boj ovšem nebyl výrazem upřímné touhy po zničení zosobněného zla, ale spíše střetem dvou extrémních islámských ideologií ve snaze o dominanci nad regionem Blízkého východu. Kdybych to měla k něčemu přirovnat, tak je to stejné, jako kdyby v alternativní minulosti proti sobě bojovali Hitler s Mussolinim o nadvládu nad rozparcelovanou Evropou. Označili byste některého z aktérů takového boje za „dobro“? Omluvil by samotný fakt takového střetu jeho předchozí činy? Odmítám vidět svět takto černobíle a účelově popírat realitu.

Jistě, nelze slepě jásat nad cíleným zabitím oficiálního představitele státu. Můžeme polemizovat nad provedením útoku, a to hlavně v souvislosti s vybranou lokalitou, i nad tím, jaké to bude mít dopady na partnerské smlouvy, jež mají země NATO s Irákem. Jen pevně doufám, že další kroky mají naši spojenci promyšlené.

Ale nemění to nic na faktu, že generál Sulejmání byl člověk, jenž vymyslel a vedl bezpočet teroristických útoků vůči civilním cílům, organizoval destabilizaci celého regionu a podporu ší’itského islámského extremismu. Zpráva o jeho smrti je také zprávou o tvrdém úderu do srdce terorismu a ve finále i signálem pro tu část íránského národa, která tvrdě odmítá podobný způsob vládnutí a nastoleného režimu.

Tak pán Bůh s námi a zlé pryč.

Alexandra Udženija




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější