Macinka i Okamura jsou už za zrcadlem. Až tam spadne i premiér, budeme mít velký problém
Dostala se mi toto léto do rukou pozoruhodná kniha kanadské novinářky a spisovatelky Naomi Kleinové s názvem Dvojnice. Kniha z roku 2023 popisuje vzestup krajní pravice v USA a nástup dezinformačních webů a jejich celebrit. Pandemií covidu počínaje a druhou inaugurací Donalda Trumpa konče.
I když je v textu celá řada pasáží, které by stály za polemiku či s nimi vyloženě nemohu souhlasit (např. kritika kapitalismu 21. století a některých jeho výstupů), za vypíchnutí stojí části, jež velmi přesně popisují formování alternativního světa „dvojníků“ do jakési říše „za zrcadlem“. Kleinová to popisuje na příkladech amerických reálií, zejména na Donaldu Trumpovi a jeho okolí. Po téměř čtyřech letech od napsání knihy sedí dokonale ony mechanismy i na vznik alternativní a dezinformační scény u nás. A na současné vládě Andreje Babiše je vidět, jak někteří její členové už za zrcadlo míří.
Naomi Kleinová dokázala pojmenovat to, co já se tak dávno nějak pojmenovat snažil. A to rozdělení nejen naší, ale i americké a de facto celé západní společnosti. Už dávno nejsou debaty orientovány na politickou pravici a levici. A to vlastně ani v jejím ekonomickém nebo sociálním slova smyslu. Vyprázdněnost těchto pojmů tak nutí člověka hledat to, o čem se vlastně hádáme. A kanadská autorka na to přišla.
Popisuje, jak se v covidu vyčlenila skupina lidí, jež pomalu vytvořila alternativní verzi našeho světa. Lidé, kteří měli pocit, že je většinová společnost opouští, že jim vlády nenaslouchají a že média nedávají dostatečné odpovědi na jejich otázky. Zatímco jsme podobná uskupení mohli sledovat v Česku v malém, v USA působilo ono „hnutí“ jako na steroidech. Do svých řad postupně tito lidé zlákali celebrity, vědce i politiky. Každý člověk, jenž odpadl z racionálního a daty podloženého světa do říše dezinformací a spekulací, posílil a částečně legitimizoval jejich řady.
A to byl bod zlomu ve střetu těchto dvou světů. Rázem jsme se všichni přestali hádat o jednotlivých aspektech našeho života (politice, ekonomii, vědě atd.), ale pouze si navzájem sami před sebou obhajovat, která skupina žije v reálném světě a která pouze v jeho simulaci za oním zrcadlem. Protože ke všemu, co existuje ve světě racionality a vědeckých důkazů, existuje v druhém světě zrcadlově otočená myšlenka, jež se nutně nemusí zakládat na pravdě, ale jejíž síla a hlasitost se velmi obtížně vyvracejí. Vzniká tak debatní bláto, na kterém je velmi snadné uklouznout a propadnout se zrcadlem na druhou stranu.
Jaký je mechanismus pádu? Kleinová popisuje několik příčin. Většinou to začíná veřejným zesměšněním u dosud vlastní názorové bubliny. To v kombinaci s krizí středního věku, závislosti na dopaminu ze sociálních sítí a přepjatými ambicemi světu dokázat, že na to máte. Při nezdaru nahlédnete na druhou stranu, která vás přivítá s náručí otevřenou a s dosahy na sociálních sítích a takovými počty lajků, o jakých se vám předtím ani nesnilo. Kleinová to popisuje na kariéře své „dvojnice“ Naomi Wolfové, která se z liberální autorky stala miláčkem alternativních médií a jejich nejhlasitějších tvůrců, jako Steve Bannon nebo Tucker Carlson.
Svět za zrcadlem nabízí alternativu ke všemu. Je to svět věčných kontrariánů, tedy lidí, co jdou vždy proti davu, za všech okolností. Ukrajina si za válku může sama, neměla provokovat. Očkování zabíjí lidi, nikoli viry a bakterie, proti nimž bojuje. Je potřeba omezovat práva LGBT lidí, protože ohrožují naše děti. Zvedají témata, o kterých se ten druhý svět už nechce tolik bavit, případně je úplně ignoruje a hojně dopřává sluchu hlasatelům těchto myšlenek.
V Česku to můžeme vidět v přímém přenosu na ministru Otovi Klempířovi, který se v rozhovoru s „bývalým přítelem“ Čestmírem Strakatým a v konfrontaci s vlastními kroky pomalu propadá do světa za zrcadlem. Začalo to kandidaturou za Motoristy, odchodem z kapely a vyvrcholilo ve Strážnici. Všechno neguje, otáčí, popírá všechno, co dělal před tím, než se spojil s Motoristy. Stará přátelství i kamarády z kapely dokonale nahradil členy vládní koalice, i když je zná jen chvilku. Ke svému členství v StB má nulovou reflexi a pokoru. Nulovou lítost. Zcela propadl kouzlu zrcadla a všemu, co nabízí.
Podobně je to směřování vidět u všech členů vlády. Alternativní svět je lákavý a na rozdíl od toho skutečného umí odpustit prakticky cokoli. Tak jako Donaldu Trumpovi se promíjejí finanční machinace, sexuální násilí i přátelství s Jeffreym Epsteinem, Andreji Babišovi je promíjeno dotační šíbrování i spolupráce s StB. I on už začíná zrcadlit realitu. Na summitu v Ankaře byl prý k smíchu prezident Pavel, a ne on sám, i když důkazy hovoří jinak. Pálení peněz Alenou Schillerovou jsou investice, izolace v mezinárodních společenstvích, jako je EU a NATO, je vydávána za hájení českých zájmů. Ignorace Ukrajiny je výhodná věc. Oslabování armády si můžeme dovolit, protože nám nic nehrozí. A tak dále.
Není se čemu divit. Filip Turek sestřelením vozu s modrými majáky „zachránil život řidiči“. Petr Macinka „kohabituje“ prezidenta. Tomio Okamura bojuje v Číně za české zájmy. Velká část členů Babišovy vlády už za zrcadlem je. Až tam zcela spadne sám premiér, budeme mít vážný problém. Pak totiž končí veškerá možnost nějaké racionální diskuse a my budeme odsouzeni k tomu, se s ním do konce jeho mandátu hádat o tom, jestli v simulaci žijeme my, nebo on. Tak jak se to už přes rok děje v USA.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu
