Pavel Páral: Další štace Trumpova cirkusu. "Neposlušní" soudci vystavili stopku clům
Americký Nejvyšší soud minulý týden rozzuřil Donalda Trumpa do běla, když většinou šesti soudců proti třem zrušil podstatnou část cel, jež americký prezident zavedl v průběhu minulého roku. Porážka je to zdrcující o to více, že většinu soudu mají už od prvního Trumpova funkčního období republikánům blízcí právníci. Tři z nich minulý týden přeběhli k liberálům. Včetně předsedy soudu Johna Robertse.
Ukázalo se tak, že americký politický systém spočívající na nejrůznějších brzdách a protiváhách stále funguje, což je dobrá zpráva pro všechny, kteří se obávají Trumpových autoritářských sklonů a považují je za hrozbu americké demokracie.
Roberts rozhodnutí soudu vysvětluje ve většinovém stanovisku, proč nemůže prezident se cly obcházet Kongres: „Uznávajíce jedinečný význam daňové pravomoci a poté, co právě prošli revolucí motivovanou z velké části ,zdaněním bez zastoupení‘, dali otcové zakladatelé Kongresu USA ,výhradní právo... přistupovat k peněženkám občanů‘.“
Ani Trump nemůže vše
Politický význam soudního verdiktu nesnižuje ani skutečnost, že Trump během několika hodin svá cla obnovil podle jiného zákona. A zvláštní cla na ocel, hliník a automobily zůstala v platnosti, protože byla zavedena podle jiných norem.
Soud totiž zrušil jen cla, která začal Donald Trump zavádět hned po své inauguraci v lednu minulého roku. Už v únoru označil pašování fentanylu do USA za národní nouzový stav, což mu podle jeho názoru dalo neomezenou pravomoc podle zákona o mezinárodních nouzových ekonomických pravomocích (IEEPA) uvalit cla na Čínu, Kanadu a Mexiko. Později uvedl, že obchodní deficit USA je nouzovým stavem, jenž ospravedlňuje cla na jakoukoli zemi ve výši, kterou podle svého osobního uvážení v dubnu zatížil clem.
Soud nyní rozhodl, že je to jinak. IEEPA uděluje prezidentovi mimořádné pravomoci k řešení zahraničních hrozeb, včetně pravomoci „regulovat dovoz nebo vývoz“ zahraničního majetku. Zákon však nezmiňuje cla a žádný předchozí prezident tuto normu k jejich uvalení nevyužil. Trumpův postup byl tudíž nezákonný.
Napodruhé a hůře
Pár hodin po rozhodnutí soudu však Trump zatížil opět všechny země nejprve desetiprocentním clem, které vzápětí zvýšil na patnáct procent. Učinil tak podle jiného zákona. Využil paragraf obchodního zákoníku z roku 1974, jenž mu umožňuje uvalit cla ve výši až patnáct procent v situaci, kdy jsou Spojené státy ohroženy velkými a závažnými deficity platební bilance. Pro Trumpa je přitom docela velký problém, že tato cla mohou platit jen 150 dní a pak musí být buď prodloužena Kongresem, nebo zrušena. Co bude potom, je otázkou, která vnáší silnou nejistotu do mezinárodního obchodu.
Média spekulují, že pokračovat se bude prostřednictvím cel zaváděných na základě zákona, jenž prezidentovi umožňuje zatížit dovozy ze zemí uplatňujících nekalé praktiky. Tomu ale musí předcházet vyšetřování trvající obvykle i několik let. Takto zaváděl Trump cla na Čínu během svého prvního volebního období. Ministr financí Scott Bessent tvrdí, že výnos z nových cel bude letos zhruba stejný, jako by byl z těch zrušených. Experti jsou kritičtější. Spočítali, že dosavadní průměrná celní sazba na dovážené zboží, která činila přes patnáct procent, klesne zhruba na 13,6 procenta, a tudíž klesne i výnos.
Dopad na Evropu, jež má s Trumpem uzavřenou obchodní dohodu, nebude podstatný. Nová cla jsou prakticky identická s těmi z dohody, nicméně země jako Indie a Čína, zatížené dosud vysokými cly, si nyní mírně polepší a může to posílit jejich export do USA.
Pro Trumpa je problém s novými cly platícími jen po následujících pět měsíců o to větší, že jejich konec připadá na dobu krátce před listopadovými volbami do Kongresu, tzv. midterms. Ty pro Trumpovy republikány nevypadají už dnes příliš dobře a kontroverze kolem prodlužování cel a hodnocení jejich přínosu jim moc nepomůže.
Cla nepomohla
O pozitivech Trumpových cel pro americkou ekonomiku je přitom třeba silně pochybovat, i když nevyšly ani katastrofické scénáře o nastartování inflace a hospodářském propadu, jak předpovídali mnozí ekonomové. Ale nebyl ani zanedbatelný. Podle newyorského Fedu nesly americké společnosti a spotřebitelé více než devadesát procent nákladů vyplývajících z Trumpových cel. Tvrzení prezidenta, že cla dominantně ponesou zahraniční výrobci, kteří prostě budou muset své zboží vyvážené do USA zlevnit, se ukázalo jako zcela pomýlené. Zatížení dovozu cly vedlo některé americké firmy k pozastavení náboru nových zaměstnanců a rušení plánovaných investic. Příliv zahraničních investic je pak o dost skromnější, než byla očekávání. Dokonce ani ten schodek USA v obchodu se světem loni neklesl. Lednová zpráva o inflaci navíc ukázala citelný růst cen v několika kategoriích zboží podléhajícího clu, včetně domácích spotřebičů, nábytku a nových automobilů. To naznačuje, že maloobchodníci začali náklady na cla přenášet na spotřebitele.
Američané ale nyní řeší především refundace nezákonně vybraných cel, jež by měla vláda vyplatit dovozcům, kteří je platili. O tom Nejvyšší soud nerozhodl a odkázal poškozené firmy na soudy nižších stupňů.
Jde o hodně peněz, i když to nejsou bilióny, které Trump původně sliboval. Odhady se pohybují od 130 do 170 miliard dolarů. Taková suma celkem výrazně ovlivní americký rozpočet a může to vést k nutnosti dalších státních půjček, a tím pádem ke zvýšení úroku z amerického obřího státního dluhu. I to je daň za Trumpovo celní dobrodružství. Administrativa nicméně spoléhá na to, že soudní spory se potáhnou dlouhé roky a rozpočet vrácení miliard postupně zvládne.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
