Tomáš Vlach: Obrana v pojetí nové vlády? Ospalá kontinuita, nejasné závazky
Nedá se říci, že by česká vláda na obranu země před ruským nebezpečím přímo rezignovala. Počíná si ale mnohem laxněji než její předchůdkyně, ačkoli armáda a prezident vidí situaci jinak. V konečném důsledku se jí to může nevyplatit.
Když prezident Petr Pavel 28. října jmenoval na Hradě nové generály, přišel se zajímavým prohlášením. V médiích se ale takřka neprobíralo a mnohým uniklo. Apeloval na příslušníky ozbrojených složek, že člověk v generálské hodnosti by měl být loajální své zemi, složce, ve které slouží, a svému svědomí. „To nemusí být vždy to, co se od vás očekává od některých vašich nadřízených. Proto bude důležité, abyste vždycky věděli, z jakých pozic vycházíte a komu jste zodpovědní,“ řekl.
Například ČTK, od níž přebírají texty mnohá média, první větu o nadřízených vynechala a ocitovala až druhou, mnohoznačnější a méně třaskavou. A i když se neví, jak to prezident vlastně myslel, jeho prohlášení se chytili někteří z vojáků. „Je to takový tichý odpor, jako když na podzim roku 1938 vojáci oponovali prezidentu Edvardu Benešovi, který se tehdy chtěl vzdát,“ říká voják v aktivní záloze, jenž si nepřeje být jmenován.
„Dnes mám pocit, a to nejen já, ale i řada vysoce postavených důstojníků, že vláda to bude chtít táhnout někam jinam, ale vojáci vidí mezinárodní situaci i svou roli zase úplně jinak. S tím rozdílem, že tenkrát to byl vrchní velitel ozbrojených sil Beneš, kdo se chtěl vzdát. Dnes je vrchní velitel Pavel naopak v roli, kdy vojáky a další příslušníky složek tímto způsobem povzbuzuje: nevzdávejte se a nepodléhejte tomu,“ říká voják.
Považujme prezidenta Petra Pavla vzhledem k jeho předchozí celoživotní vojenské kariéře také za vojáka. A nutno říct, že určitý nesoulad mezi civilním a vojenským pohledem na obranu země tu byl vždycky. Projevuje se třeba tím, že politici takřka všech stran snad kromě Motoristů odmítali jakoukoli formu povinné vojenské služby, zatímco špičky armády v čele s náčelníkem generálního štábu Karlem Řehkou ji do budoucna vidí jako potřebnou.
Rozpor se ukazuje třeba i u plánu zavést administrativní odvody do armády. Měly by vojsku sloužit pouze k získání přehledu o tom, s kým a na jaké pozice může počítat v případě mobilizace a nikoho zásadně neomezit. Přesto je podporuje zhruba polovina populace a žádná ze stran se do tohoto opatření nehrne.
A právě vojáci jsou ti, kdo bijí na poplach a snaží se vyburcovat národ a politiky z letargie. Výhledově totiž Evropě hrozí konflikt velkého rozsahu a ten může nastat podle různých odhadů v horizontu půldruhého roku až patnácti let. Jako původci takového konfliktu se nejčastěji zmiňují Rusko a Čína, přičemž válka může mít různou podobu a formu. Třeba hybridních informačních střetů nebo kybernetických útoků, jež si nedovedeme úplně představit.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
