Kdy se prorodíme k ideálnímu porodu? Reforma porodnictví uvízla na mrtvém bodě. Kdo je žábou na prameni?
Kdykoli v mém okolí někdo porodí, rozebírá se to. Naposledy minulý týden. Zase to skončilo císařským řezem po šestnácti dlouhých hodinách, což je pro prvorodičku hrozná zkušenost. Bezvýhradně spokojených rodiček je tak málo, že se tomu až nechce věřit.
Máme v ohledu přežití matky i dítěte jedny z nejlepších statistik na světě, moje vlastní (čtverá) zkušenost s porody v děčínské nemocnici je jednoznačně kladná – co se tedy děje? V poskytování porodní péče zůstávají typické nedostatky: ačkoli k porodnickému násilí, tedy neetickému jednání personálu nebo k zásahům bez pacientčina informovaného souhlasu, už nedochází tak často, ale na matku a její přání či porodní plány není vždy brán zřetel. Stejně tak se v některých porodnicích stále dostatečně nedbá na podporu kojení a jeho nácvik, duševní pohoda či psychické zdraví rodiček se prakticky neřeší. Ale především – už dlouho projednávaná, nebo spíš neprojednávaná reforma porodnictví se úplně zasekla.
Hoďte to už na papír
Někteří lékaři se domnívají, že nic takového jako reforma porodnictví není potřeba. Takový přístup razí především vedení České gynekologické a porodnické společnosti (ČGPS) v čele s Vladimírem Dvořákem a jeho zástupcem Radovanem Vlkem. Nechci tuto skupinu a její názorové souputníky nálepkovat, ale není poněkud zvláštní, že o ženském gynekologickém zdraví v představenstvu ČGPS rozhoduje dvanáct mužů a dvě ženy jakožto fíkový list, přičemž revizní komise je opět tvořena třemi muži? Vzhledem k tomu, že se gynekologie a porody týkají jaksi především žen, je to tristní situace, a když k tomu zvážíme rostoucí feminizaci tuzemského zdravotnictví, v němž ženy tvoří čtyři pětiny zaměstnanců… Představme si, jak by asi Českou gynekologickou a porodnickou společnost chtěly mít sestavenou samy rodičky, jimž většinou při porodu, natož na oddělení šestinedělí pomáhaly ženy – totiž sestry nebo porodní asistentky. „Pan doktor“ pak typicky jen podepsal lejstra, byl-li vůbec jaký.
Potřebu řešit problémy v porodnictví uznala jak minulá, tak aktuální, brzy končící vláda. Jak rekapituluje výkonná ředitelka APODAC (Asociace pro porodní domy a centra) Lenka Laubrová Žirovnická, „už v roce 2019 vláda uložila připravit koncepci péče o matku a dítě. Ministerstvo úkol nesplnilo, proto jej musela znovu zadat i současná vláda. Ministerstvem předložený návrh z roku 2023 však neodpovídal zadání ani mezinárodním doporučením. Nový návrh strategie proto vznikl ve spolupráci Úřadu vlády ČR a Pracovní skupiny k porodnictví, na základě odborných podkladů, dat a doporučení WHO, Ústavního soudu a dalších institucí. Desetiměsíční konzultační fáze zapojila ministerské útvary, poradní orgány, odbornou veřejnost i zástupkyně příjemkyň péče.“
Poté byla strategie nestandardně předložena Vědecké radě Ministerstva zdravotnictví ČR, ovšem část členů se s dokumentem neseznámila a jen převzala narativ výše zmíněné reprezentace gynekologické obce, která dlouhodobě rozděluje odbornou veřejnost a odmítá spolupráci s porodními asistentkami. Tito členové doporučili stažení strategie, ačkoli mnozí svými připomínkami dokazují, že její text jednoduše nečetli, nebo mu minimálně nebyli s to porozumět (v argumentaci proti němu byla použita údajná citovaná tvrzení, která ovšem v textu vůbec nefigurují). Výsledek? Vědecká rada o dokumentu odmítá jednat s tím, že jej již jednou odmítla.
Strategie má přitom podle svých tvůrců silnou mezinárodní podporu. Ovšem ocitli jsme se v patové situaci.
Když pánové z ČGPS lžou
Nedávno se mi v souvislosti s tématem porodů stala nepříjemná věc – narazila jsem na lež. V rozhovoru Idnes.cz s titulkem „Hoši drtí holky sexem okoukaným z porna, proto teď přibývá zánětů, říká gynekolog“, publikovaném 3. září 2025, tvrdil šéf olomouckého G-Centra a člen výboru České gynekologické a porodnické společnosti Aleš Skřivánek, že každé zhruba čtrnácté dítě porozené v ČR doma zemře při porodu nebo do sedmi dní po něm. Zjevný nesmysl odhalí každý, kdo informaci zkusí ověřit nebo se nad ní jen zamyslí. Jenže lékař má v postsocialistické společnosti takovou autoritu, že může beztrestně šířit bludy; pan doktor má přece vždycky pravdu. Jen pro ilustraci, poplašnou zprávu o domácích porodech ve znění „podíl dětí mrtvě narozených a zemřelých brzy po porodu pohybuje o řád výše, kolem 7 procent“ autorka článku po mém upozornění s Alešem Skřivánkem ověřovala a ten jí napsal další absurditu: „Tato čísla (7%) jsou neoficiální, ale podložená. Má se to tak že tato čísla oficiální má jen ÚZIS, ale ten je nezveřejňuje přes opakované žádosti ze strany porodníků a gynekologů. Je to příliš třaskavé téma. Toto číslo, které se týká perinátální úmrtnosti (a ještě mnohem více se to týká perinatální morbidity, tedy nemocnosti v souvislosti s porodem) pouze neoficiálně před několika lety sbírali kolegové z ÚPMD v Podolí.“ Umíte si představit, jak se data o domácích porodech z celé republiky „neoficiálně“ „sbírají“ v jedné pražské porodnici?
Odpovědní redaktoři Idnes.cz z perexu, tedy úvodního odstavce již zveřejněného, ale tou dobou už odborníky hojně diskutovaného rozhovoru, posléze vystřihli lživou informaci „kolem 7 procent“. K 8. září 2025 se proti mystifikačnímu textu a osočení, že „disponuje neveřejnými či utajovanými daty, na jejichž základě by bylo možné srovnávat perinatální úmrtnost u domácích a nemocničních porodů“, oficiálně ohradil i sám Ústav zdravotnických informací a statistiky. Jeho stanovisko a uvedení lži na pravou míru server Idnes.cz zveřejnil, jenže si je přečtou jen čtenáři, kteří se dostanou za paywall.
Domorodky bez podpory
Oficiální statistika domácích porodů neexistuje – zcela logicky nejsou hlášeny do Národního registru reprodukčního zdraví, probíhají mimo systém. Proč? Ženy, které nechtějí nebo nestihnou porodit v nemocnicích, kupříkladu protože tam prožily trauma, byly mimo systém vytlačeny. Ačkoli si platí zdravotní pojištění, jejich pojišťovny jim na porod podle jejich představ jednoduše nepřispějí a stát nad domácími porody raději zavírá oči, než aby u nich ženám zajistil kvalitní péči, jak je běžné v zahraničí. Kupříkladu duly zatím doprovázejí zhruba dvě procenta porodů v ČR, ale příspěvky na ně zatím poskytuje jen několik vybraných zdravotních pojišťoven.
Odborné instituce zabývající se mj. domácími porody, jako UNIPA (Unie porodních asistentek) a APODAC (Asociace pro porodní domy a centra), počet domácích porodů v ČR jen odhadují. Může to být 1000 až nejvýše 5000 ročně – a teď si představte těch sedmdesát až tři sta padesát mrtvých novorozenců z domácích porodů ročně, které nám podle Aleše Skřivánka VLáDA a méDIA zaTajUJí. Ve skutečnosti se v ČR loni, v nemocnicích i doma, narodilo 84 311 dětí a z nich celkem 369 zemřelo při porodu, do týdne po porodu nebo před ním. Ondřej Šimetka, přednosta gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Ostrava a muž, jenž v Česku kvalitu porodů dlouhodobě pomáhá zvyšovat s vzácným pochopením vůči ženám, které ze všech možných důvodů nechtějí rodit v rámci systému, tato čísla uvedl v obsáhlém analytickém, velmi přínosném článku Ivany Leskové s názvem Buď porodnice, nebo nic. Ženy, které rodí doma, nechává stát bez podpory. Jeho zveřejněním 19. září se Idnes.cz částečně rehabilitoval po uveřejnění Skřivánkova nepravdivého tvrzení (a dalších zavádějících).
Nejsme všichni stejní – ani všechny stejné
„Porod je velmi individuální a není jeden správný postup. Každá rodička má jiné preference, jiné vnímání bolesti a jiná očekávání,“ píše ve své loni vydané knížce s názvem Chcete porodit s respektem? Petra Langová. Publikaci zkoumající stav českého porodnictví vydala prostřednictvím nakladatelské služby Pointa – že by pro tradiční nakladatelství bylo téma či přístup dvanáctileté praxe Petry Langové, která řeší porod zejména z právního hlediska, příliš třaskavé? Autorka v knížce proklamuje, že „pomáhá ženám vrátit jejich důstojnost a vládu nad schopností rodit děti“, a díky skutečným příběhům z českých porodnic, které v publikaci rodičky vypravují, se zdá, že je na to nejvyšší čas. Kéž by fakt, že nám sněmovna zázračně omládne a z doposud rekordního počtu padesáti poslankyň bude 67, tedy ze čtvrtiny hned třetina sálu, přinesl urychlené projednání chystané – a kýžené – strategie péče o matku a dítě. A také obezřetnost při šíření nepravd o porodech z nejvyšších míst. Kéž by se nový ministr zdravotnictví dokázal postavit za ženy a jejich děti lépe než parta chlápků z ČGPS!
