Šlachta směřuje ke komunistům. Stačilo! se stává skladištěm bizáru a bezpáteřních politiků
Bizarní veletoče na domácí politické scéně nemají konce. Po sebevražedném obratu vedení SOCDEM, jež vyjednává s komunistickým hnutím Stačilo! o společné kandidatuře, se k nim přidává Robert Šlachta. O čem to svědčí?
Předáci SOCDEM Jana Maláčová a Lubomír Zaorálek ostudně zakormidlovali ke komunistické straně, dominantní síle hnutí Stačilo!. Popřeli sami sebe, jelikož dříve pro ně nepřijatelné podmínky účasti na antisystémovém projektu proruského dezinformátora Vidláka trvají, včetně referend o vystoupení z NATO a EU.
Ještě překvapivější je neschopnost zbývajících představitelů SOCDEM tuto fierlingerovskou diverzi zastavit, což by mohl učinit už jen mimořádný sjezd. Pohřeb sociální demokracie tak proběhne bez většího zájmu.
Maláčová a Zaorálek, kteří nejspíš propadnou volebním sítem, protože Stačilo! oslabuje pod pětiprocentní hranici, nikomu chybět nebudou. Stanou se jen prototypy zoufale neúspěšných oportunistů, kteří kvůli vidině záchrany své kariéry zničí kdysi významnou politickou stranu.
Liga bezpáteřních
Nyní se do ligy bezpáteřních hlásí plukovník ve výslužbě Robert Šlachta, bývalý ředitel protimafiánského útvaru (ÚOOZ). Už v únoru do médií prosakovaly zprávy, že se Šlachta po rozkolu s Motoristy nevzdává a bojuje o udržení Přísahy v politice. Vyjednával s SPD i Stačilo! o společných volebních kandidátkách do Poslanecké sněmovny.
Okamura ani Konečná mu však nedávali jinou šanci, než aby se Přísaha přizpůsobila jejich programu a rozpustila se jako ostatní bezvýznamné satelity na jejich kandidátkách. Nabízely jen podřízenou akceptaci dominantních sil SPD nebo KSČM.
„Přísaha určitě nepůjde do voleb na kandidátce nějaké jiné strany, výhradně jen jako rovnocenný partner. Jednání probíhají a další budou následovat,“ prohlašoval tehdy sebevědomě Šlachta. Jak vypadá situace dnes?
Podle čerstvých kuloárových zpráv je ve hře varianta, že se někteří členové Přísahy přidají k SOCDEM a budou vyjednávat o umístění na kandidátky Stačilo!. Čas na jejich podání se přitom krátí, nejzazší termín je konec července.
Šlachta toto vyjednávání nepopřel, i když ještě není nic domluveno. Vidlák prosazující změnu režimu zdůrazňuje, že se všichni musí prakticky podřídit jeho velení. „Možností je více, dejte nám ještě chvilku,“ říká dnes šéf Přísahy.
Šlachtova změna režimu
Se změnou režimu má Šlachta bohaté zkušenosti, takže by s touto výbavou do Vidlákovy sestavy dobře zapadl. V červnu 2013 po spektakulární razii stovek policistů shodil s olomouckým vrchním žalobcem Ivem Ištvanem demokratickou vládu s příslibem odhalení obří korupce. Nikdo ji nikdy neprokázal.
Jedinými výsledky policejního převratu vydlážděného masivními úniky ze živých spisů je několik banálních podmínek, umetení cesty oligarchickému hnutí ANO k moci, desítky milionů odškodnění kvůli nezákonným policejním postupům a zaparkování zhrzeného Šlachty v politice. Tím jen potvrzuje skutečné ambice, místo aby potíral skutečný organizovaný zločin, kde selhal na celé čáře.
Stejně rozporuplné jsou i Šlachtovy výsledky v politice. Před čtyřmi lety založil hnutí Přísaha poté, co opustil policii v rámci boje o policejní reorganizaci mezi ANO a ČSSD. Očekával, že se po volbách v roce 2017 vrátí na vyšší post, ale ministerstvo vnitra připadlo ČSSD, jež si dobře pamatovala útoky ÚOOZ na její integritu.
Šlachtova trafika
Tehdejší ministr financí Andrej Babiš Šlachtu podržel a zajistil mu účelově vytvořený post ve vedení Celní správy – bez skutečného výběrového řízení a potřebné kvalifikace. Jestli by někdo měl být stíhán kvůli obsazení trafiky, což byla novátorská právní kvalifikace olomouckého vrchního státního zástupce Iva Ištvana, měl by to být Šlachta a ti, co mu tento okatý handl umožnili.
Ve volbách v roce 2021 zazářil Šlachtův projekt jako nová kometa. Zůstal těsně pod hranicí zvolení do sněmovny a paradoxně ubral hlasy hlavně hnutí ANO, ačkoli před volbami dával najevo, že by s ním mohl vládnout. Potom byly výsledky stále horší.
Mezitím se rozpadlo vedení Přísahy. Šlachtu opustili nejbližší spolupracovníci a na veřejnost prosakovaly historky o autoritativním řízení hnutí. Šlachtovi se ještě podařilo vyvézt do Evropského parlamentu kontroverzního hochštaplera Filipa Turka s manýry šedé postvekslácké zóny devadesátých let.
Šlachtovi nevadila ani Turkova inklinace k projevům neonacismu, ani jeho osobní napojení na známého mafiána Ivana Jonáka, objednatele vraždy své manželky, což je další důkaz plukovníkova selektivního vnímání spravedlnosti.
S Turkem se do Evropského parlamentu vyvezla i neznámá představitelka Přísahy Nikola Bartůšek. V následných krajských volbách, kde Přísaha kandidovala samostatně, přišel tvrdý pád. Dosáhla jen dvou procent hlasů, což odpovídá jejím současným preferencím, a nepronikla do žádného krajského zastupitelstva.
Jediný program Přísahy?
Šlachta se sice stal senátorem v břeclavském obvodu, ale hlavně díky tomu, že ve druhém kole narazil na kandidáta ANO Miloslava Janulíka. O to je paradoxnější, že se poté zařadil do senátorského klubu ANO, kde o něm od té doby není slyšet.
Druhou facku uštědřili Přísaze Motoristé, kteří s ní odmítli jít po debaklu v krajských volbách v koalici do sněmovních voleb. Ukázali Šlachtovi dveře, což se dozvěděl z médií, a od té doby roztrpčeně nasazuje na „podrazáka“ Petra Macinku, předsedu Motoristů.
Šlachta se projevuje jako člověk bez politického talentu, s nulovou vizí a s deficitem osobností v zákrytu, které by dokázaly zaujmout veřejnost. Má jediný program, udržet se v politice za každou cenu. Klidně i ve spolupráci s komunisty a dalšími antisystémovými subjekty, které chtějí vystoupit z NATO a EU a poklonit se Putinovi. Bude mu to stačit?
A mnozí novináři a komentátoři, kteří dříve pomáhali vytvářet Šlachtův mediální kult, raději mlčí.
