Vážený pane profesore, jak se díváte na – dle mého názoru – absurdní trestní systém v USA, kdy jeden stát v USA a jeho vězeň dostane doživotí, druhý 300 let vězení a další trest smrti. S pozdravem Jamajčan
Nepřísluší mi posuzovat legislativní stránku věci, ale z obecného hlediska je to otázka zajímavá, zejména zvážíme-li, že v případě USA jde o otevřenou společnost s demokratickým uspořádáním. Mimochodem je zajímavé, že se neptáte třeba na Rusko, kde jsou rozdíly v trestech podobně absurdní, avšak z jiných příčin. Nicméně trestní systém v USA je skutečně složitý a nejednotný, s velkými rozdíly mezi státy. K vysvětlení může přispět historický pohled, jenž naznačuje vývojové cesty právního systému a ukazuje, v čem příčiny jeho nejednotnosti tkví. Jednou z nich je nepochybně federální uspořádání s autonomií jednotlivých států v oblasti trestního práva, což vedlo k široké škále trestních zákonů a rozdílnosti trestů. Nesmyslná výše trestu může být tedy dána historickým vývojem, nikoli tím, že by se diktátor špatně vyspal.
Další příčinou jsou nepochybně politické a sociální postoje, jež se mezi státy rovněž liší. Jiné jsou v oblastech průmyslové výroby řekněme v Detroitu a jiné v kukuřičných lánech jižních států. Státy s konzervativnějšími postoji k trestné činnosti mívají přísnější tresty. Roli hraje také míra religiozity, vývoj rasismu, postoj k přistěhovalectví a podobně. Na těchto cestách se v trestním soudnictví postupně zabudovávají systémové nerovnosti, jež časem bobtnají. Nu a v neposlední řadě to jsou ekonomické faktory: Vězeňský systém v USA je privatizovaný a ziskový, což vede k tlaku na ukládání spíše delších trestů, a to i za méně závažné zločiny.
Když v otevřené společnosti dosáhnou absurdity v trestním systému určité kritické míry, začne se zdvihat vlna nevole a prosazuje se soudní reforma. To je přesně ten moment, kdy je na místě vrátit se ke kořenům a položit si otázku, čemu mají tresty vlastně sloužit. Odpověď je překvapivě jednoduchá. Trest má v právních systémech rozvinutých států čtyři významy. Zaprvé má zabránit pokračování trestné činnosti. Za druhé má působit na odsouzeného tak, aby své postoje změnil, jinými slovy aby se napravil. Odtud název „nápravná zařízení“. Zatřetí má odradit jedince se sklonem k podobnému chování, jako měl odsouzený, od naplňování jeho skutkové podstaty. Nu a ten čtvrtý význam je pomsta. To je v horším případě výraz krvelačnosti, v lepším případě projev péče o duše pozůstalých po eventuálních obětech.
Trest nikdy nemůže být úplně spravedlivý, protože mj. hapruje při srovnávání s různými kontrastními případy. Ve světle těchto významů trestu si pak dosazujme jednotlivé kauzy, jež nás popuzují. Jestliže osmadevadesátiletý bývalý dozorce z nacistického koncentráku dostane čtyřletý nepodmíněný trest, těžko může jít o předcházení stejným trestným činům v zemi, kde nacistické koncentráky nejsou. V jeho věku je také absurdní myšlenka nápravy. Zbývá tedy odrazení jiných, což je v takovém případě také sporné, a pomsta.
Naopak u školních střelců či domácích násilníků středního věku hrozí nebezpečí, že by v trestné činnosti mohli pokračovat. Zároveň u některých může být určitá naděje, že se změní. Neuvěřitelné případy známe z nedávné doby. Například spartakiádní vrah se v dobrém změnil k nepoznání. I zde se uplatní odrazení ostatních a pomsta. Čili v této kategorii mají vyšší tresty určitý smysl a mohou v porovnání s jinými působit nespravedlivě nízké nebo naopak. Snaha o „nápravu nápravy“ by tedy měla být vedena prizmatem těchto základních významů trestu.
