nahoru

Lovec bláznů. Co nám dávají lidé vzácného naturelu?

Ondřej Kobza 22. června 2022 • 06:15
Radkovi je padesát a od patnácti jezdí na kole po hradech
Radkovi je padesát a od patnácti jezdí na kole po hradech
• foto: 
Archív Ondřeje Kobzy

Připadám si občas jak potrhlý motýlkář z Vinnetoua. Akorát lovím místní blázny a svérázy. Někdy se musí na lov na vyjížďku. Jindy se musí políčit past jak mucholapka – bláznolapka.

Konala se další za-hradní slavnost na Pirkštejně. Přednáška o Sázavském klášteře, koncert Půljablkoně, otevřený hrad. Zničehonic přijel na nádvoří přímo do přednášky maník na speciálně vytuněném kole. Skoro až harleyi.

Od pohledu jsem věděl, že je to můj člověk. Radkovi je padesát a od patnácti jezdí na kole po hradech. Navštívil jich valnou většinu. Děda pracoval u památkářů, tak k tomu přičuchl a už ho to nepustilo. Vyráží na své cyklovandry. Kdyby se narodil před šesti sty lety, přijel by k nám asi na oslíku. Jak sv. František. Kolo je vystrojené, obtěžkával jsem ho, a i dost těžké. Kamarád se jej nevěřícně zeptal: Tam máš elektropohon, že jo? Ukázal na tlustý lejtka: Tohle je můj pohon.

Vstává v týdnu vždy ve čtyři. Pracuje jako elektrikář ajznboňák. Už se těší na víkend, kdy zas někam vyrazí. Potřebuje bejt na cestách. Jede třeba do Tábora sto kiláků, tam si dá kafe a pak zpět. Má na pažích vytetované husity a Jana Roháče z Dubé.

Premium

Přečtěte si článek s předplatným Premium Plus

Získejte neomezený přístup na devět různých služeb včetně Reflex.cz




Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.
 

E15
Nejčtenější