Láďa Heryán (zleva) pojal svou řeč jako kázání, Vláďa Merta zazpíval jednu dylanovku i cohenovku, Josef Rauvolf vzpomínal na přítele Ginsberga...

Láďa Heryán (zleva) pojal svou řeč jako kázání, Vláďa Merta zazpíval jednu dylanovku i cohenovku, Josef Rauvolf vzpomínal na přítele Ginsberga... Zdroj: Archív Ondřeje Kobzy

Co napadá Ondřeje Kobzu: Dylan a Cohen na hradě

Strašně rád pořádám oslavu svých narozenin. Ani ne, že bych chtěl slavit sebe. To by bylo trochu pompézní. Ale že je to dobrá záminka k mejdanu. Že se lidé sejdou. Když bych je pozval jen tak, tak by třeba ani nepřišli. A protože mám narozeniny bohužel jenom jednou za rok, musím si vypomoci s narozeninama jiných.

Letos slavil Bob Dylan osmdesátku. Leonard Cohen zase pět let od smrti. Teda ten to asi neslavil. Snad je to ale dostatečná záminka k tomu, aby se lidé sešli a řekli si, co pro ně znamenají.

Na spodní zahradu hradu Pirkštejn jsme opět vynosili všechny možné stoly. Rozprostřel jsem na ně nevyžehlená prostěradla z Karlova mostu. Děvčata vyšla pro podzimní okvětně bobulovou výzdobu. Někdo přivezl pekáč buchet. Majitel pivovaru Chříč zase pípu a sud svého piva. Lidem to pivo chutná daleko víc, když si ho musí sami načepovat. Třeba i do zavařovaček. Mají pak pocit, že se nějak přičinili. V sousední vesnické hospodě mi navařili skvělý zvěřinový guláš.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!