Před 50 lety zemřel Juscelino Kubitschek. Byl brazilský prezident s českými kořeny zabit agenty cvičenými CIA?
Juscelino Kubitschek, přezdívaný „otec moderní Brazílie“, zdědil své česky znějící jméno po předcích pocházejících z jižních Čech. V roce 1955 zvítězil ve volbách se sloganem „Padesát let pokroku v pěti letech“ a svým slibům dostál. Po jeho odchodu z úřadu se v Brazílii chopila moci vojenská junta, Kubitschek byl vyhnán do exilu a po návratu do Brazílie 22. srpna 1976 zahynul při autonehodě. Okolnosti jsou dodnes nejasné. Podle jedné z teorií byl obětí Operace Kondor financované CIA za účelem eliminace levicově orientovaných politiků.
Jakožto jeden z nejvýznamnějších brazilských prezidentů by byl Juscelino Kubitschek de Oliveira zajímavou osobností sám o sobě. Pro nás je tím zajímavější, že jeho česky znějící jméno není jen fonetickou náhodou. Kořeny Kubitschekovy rodiny sahají do Jižních Čech, kde se jeho pradědeček Jan Nepomucký Kubíček nechal zlákat vidinou nového života za oceánem.
Z Třeboně do Brazílie
Jan Kubíček byl jedním z mnoha občanů Rakouskouherského mocnářství, jehož život ovlivnily sliby německého lékaře, dobrodruha a agenta brazilského císařství Georga Schäffera. Schäffer ve 20. letech 19. století působil jako zmocněnec brazilského císaře Pedra I., bývalého portugalského korunního prince a manžela arcivévodkyně Leopoldiny Habsburské. Urozený pár utekl před Napoleonovým vojskem z Portugalska do Brazílie a Pedro v roce 1822 prohlásil kolonii za samostatný stát. Leopoldina poté vzkázala domů, že by se jí v divoké Jižní Americe hodil regiment spolehlivých evropských vojáků. Díky diplomatické obratnosti Georga Schäffera se v Evropě spustila velká vystěhovalecká vlna.
Jedním prvních z naverbovaných emigrantů do středoevropských enkláv v Brazílii byl i Jan Kubíček. Nejprve sloužil v císařovnině vojenské jednotce, poté si ve založil truhlářskou živnost a stal se váženým občanem města Diamantina. Neobvyklé příjmení Kubitschek se v Brazílii dále dědilo i po ženské linii. Používala ho tedy i Janova vnučka Julia, provdaná de Oliveira. Její syn Juscelino se rozhodl ponechat si příjmení obě.
Chirurg a politik
Julia brzy po narození syna ovdověla a živila domácnost ze skromného učitelského platu. Navzdory tomu byla rozhodnuta poskytnout synovi co nejlepší vzdělání. Juscelino se jí odvděčil vynikajícími studijními výsledky a stal se z něj prominentní chirurg. Když si doplňoval postgraduální vzdělání na stážích v Evropě, neváhal si našetřit peníze a cestovat vlakem z Paříže, jen aby navštívil Československo.
Po návratu do Brazílie Kubitschek působil jako lékař ve vojenské nemocnici a poté zastával pozici šéfchirurga na urologické klinice v Belo Horizonte, hlavním městě státu Minas Gerais. Byl však čím dál tím více znepokojen bídou, v níž většina Brazilců žila a hospodářským úpadkem země stíhané důsledky světové hospodářské krize. Začal se proto angažovat v politice. Jeho první post poslance brazilského parlamentu ukončil politický tah tehdejšího prezidenta Getúlio Vargase, který pod záminkou boje proti komunistům rozpustil parlament a stal se diktátorem. Jeho nacionalistický projekt známý jako Estado Novo (Nový stát) skončil v roce 1945, kdy byla v Brazílii obnovena parlamentní demokracie.
Oscar Niemeyer
Kubitschek během nucené pauzy nezahálel. Už od roku 1940 působil na postu starosty města Belo Horizonte, v němž začal realizovat své představy o směřování moderní Brazílie. Hlavním spojencem se ambicióznímu politikovi stal mladý a neméně ambiciózní architekt Oscar Niemeyer. Absolvent Národní akademie umění budil v brazilských intelektuálních kruzích rozruch svou filozofií architektury coby nositelky lidského pokroku i obratností, s jakou využíval při realizací svých plánů moderní betonové materiály. Oba se poprvé setkali na projektu umělého jezera Pampulha, na jehož březích Niemeyer vystavěl komplex veřejných a administrativních budov. Odvážně pojatý kostel svatého Františka z Assisi, Muzeum moderního umění, multifunkční kulturní sál Casa de Baile nebo Tenisový klub dodnes slouží jako ukázka ryze brazilského architektonického modernismu. Kubitschek a Niemeyer ho po této zkoušce přenesli i na celostátní úroveň.
Cinquenta anos em cinco
Po skončení války nabrala Kubitschekova kariéra strmý vzestup. Nejprve byl znovu zvolen poslancem, v roce 1950 se stal guvernérem státu Minas Gerais a v roce 1955 se rozhodl kandidovat na úřad prezidenta. Po vítězství ve volbách pak dokázal, že jeho předvolební heslo „Cinquenta anos em cinco“ (Padesátiletý pokrok za pět let) nebylo jen prázdným slibem. Za jeho úřadování vypukla v Brazílii doslova budovatelská horečka. Stavěly se silnice, přehrady, elektrárny, školy. Investiční pobídky přivedly do země automobilový průmysl v čele s revitalizovaným Volkswagenem a francouzskou Simcou. Velké podpory se dostalo umění. Není náhodou, že za jeho vlády se tradiční samba přerodila v moderní bossa novu, která šířila povědomí o nové Brazílii do celého světa. Vyvrcholením státní restartu se pak stala výstavba nového hlavního města.
Myšlenka nové metropole zazněla poprvé už za života Jana Nepomuka Kubíčka během vyhlášení nezávislosti Brazílie na Portugalsku. V roce 1891 byla dokonce zanesena do ústavy. Realizace se však dočkala až v o více než půl století později. Výstavba hlavního města uprostřed jihoamerické džungle byla obrovsky náročná. Zahrnovala masivní úpravy rozsáhlých území, stavbu infrastruktury i sítě dálnic propojujících Brasílii s ostatními velkými městy na pobřežích. V myslích Kubitscheka, Niemeyera a urbanisty Lúcio Costy to pozvedávalo celý projekt na vyšší úroveň. Metropole měla být důkazem, že je možné celou rozlehlou Brazílii propojit pomocí architektury v jediný funkční a prosperující celek.
Brasília dodnes působí futuristickým dojmem, a přestože vznikla před více než 70. lety, slouží stále jako příklad, kam by se města měla v budoucnu ubírat. Stejný obdiv sklízely po celém světě i další Kubitschekovy projekty, které proměnily stagnující zemi závislou na rančerství v ekonomického tygra jihoamerického kontinentu. Masivní investice pochopitelně znamenaly pro mladou ekonomiku velkou zátěž, nárůst státního dluhu a až 40% inflaci (opozice kvůli ní zparodovala prezidentský slogan do podoby „Padesát let inflace během pěti let). Převážně centrálně řízená výstavba také znamenala nárůst korupce, které v jihoamerickém prostředí nebylo nikdy málo. Navzdory kritice zakončil Juscelino Kubitschek své prezidentské úřadování v triumfálním duchu a splnil během něj většinu ze svých velmi ambiciózních plánů.
Bratr Sam
Jeho následovník Janio Quadros takové štěstí neměl. Levicové zaměření nastupující ekonomické velmoci se totiž už dlouho zajídalo washingtonským jestřábům posedlým paranoidní hrůzou z komunismu. Následoval scénář, který se měl v Jižní Americe opakovat ještě mnohokrát. CIA začala finančně podporovat konzervativní politiky, jejichž rétorika spustila v Brazílii demonstrace proti údajnému úpadku demokracie a nástupu komunismu. Quadros po pouhých sedmi měsících rezignoval a vlády se chopil viceprezident João Goulart přezdívaný „Jango“. Ten byl v očích USA ještě větší hrozbou, a byl proto vzápětí svržen vojenskou juntou. Na její podporu k břehům Brazílie dorazila z USA flotila lodí s palivem, zásobami a zbraněmi. Operaci schválil prezident Lyndon Johnson a nesla jméno „Bratr Sam“.
Vojenskou juntu, během jejíž vlády skončily tisíce Brazilců v mučírnách a na popravištích, podporovaly Spojené státy až do jejího pádu v roce 1985. Juscelino Kubitschek de Oliveira byl po puči zbaven politických práv a donucen k odchodu do exilu. Do Brazílie se vrátil v roce 1967. Přestože byl jako představitel předchozího režimu pod neustálým dohledem, pokračoval v kritice vojenské diktatury a proslýchalo se, že hodlá znovu kandidovat na úřad prezidenta. Jeho plány sestavit opoziční koalici Frente Ampla (Široká fronta) ale selhaly. Naději na návrat oblíbeného prezidenta přezdívaného „JK“ nebo „Prezident Bossa Nova“ nadobro uhasly 22. srpna 1976, kdy Juscelino Kubitschek de Oliveira zemřel při dopravní nehodě u města Resende ve státě Rio de Janeiro. Na poslední cestu ho ulicemi Brasílie doprovázely statisícové davy.
Navždy utajená smrt
Okolnosti tragické nehody nebyly nikdy spolehlivě vysvětleny. V 70. letech však v celé Jižní Americe probíhala teroristická kampaň tajných služeb zaměřená na eliminaci levicově orientovaných osobností. Takzvanou Operaci Kondor ustanovil obávaný šéf policie Pinochetova režimu Manuel Contreras a zapojily se do ní tajné služby Brazílie, Argentiny, Uruguaye, Paraguaye, Bolívie, Chile, Ekvádoru a Peru. Operace dostávala technologickou, výcvikovou, informační a finanční podporu ze Spojených států. Za oběť jí padlo podle odhadů až 60 tisíc politiků, odborářů, studentů a aktivistů. Podle závěrů několika vyšetřovacích komisí – například Národní komise pravdy města São Paulo – byl jedním z nich i Juscelino Kubitschek. Jelikož představitelé vojenské junty získali ještě před pádem režimu doživotní imunitu, pravdu o smrti otce moderní Brazílie s českými kořeny se asi nikdy nedozvíme.
