Harvey Keitel pro Reflex: Svět se od mé první návštěvy Varů výrazně změnil k horšímu. Chci ho zlepšit
V neděli kvečeru se uznávaný americký herec Harvey Keitel sešel v Beethovenově salonku hotelu Pupp na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary se skupinkou novinářů k půlhodinovému rozhovoru. Točí rovných šedesát let, doteď hraje naplno v akčních thrillerech jako letošní Hellfire a Kill Code. Opakovaně odkazoval na Aristotelova slova, vracel se ke svým legendárním snímkům Špinavé ulice nebo Taxikář, ztotožnil se s politickými názory svého přítele Roberta De Nira. Co prozradil na otázky Reflexu? Zde ochutnávka, na kompletní přepis rozhovoru si počkejte na některé z letních čísel tištěného Reflexu.
Jste v Karlových Varech letos potřetí; na 39. ročníku karlovarského festivalu v roce 2004 jste převzal Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii, po jedenácti letech jste se do Karlových Varů vrátil, abyste osobně uvedl film Paola Sorrentina Mládí, v němž jste po boku Michaela Cainea vytvořil jednu z hlavních rolí. Jaké to je, vstoupit znovu do téže řeky?
Já z ní dokonce pil! Tedy ne přímo z řeky, byla to jen voda z pramenů na kolonádě, když jsem tu byl poprvé… Je to už dávno. Svět se od od mé první návštěvy Varů výrazně změnil k horšímu a já se cítím být součástí snahy umělců o prosazování změn. Chci náš svět zlepšit! Teď budu znít jako kazatel, odpusťte, ale pohání mě něco, co řekl Aristoteles, a sice že slova sama o sobě nestačí ke změně kultury. Aby se lidé změnili, je zapotřebí estetika a umění. A proto jsem tady. Filmové festivaly, zejména v této celosvětové situaci, kdy se lidé kvůli předsudkům navzájem zabíjejí a ničí se na každém kroku, vede cesta ke změně přes umění, jak pravil moudrý Aristoteles.
Na čem teď pracujete?
Podílím se na filmu, který píše, režíruje a ve kterém hraje moje žena (už čtvrt století jí je herečka, režisérka a scenáristka Daphna Kastner; pozn. aut.), spolu s partou našich známých. Točí se v Los Angeles, v Hollywoodu, a látkou snímku jsou konflikty. Doufejme, že děláme něco, co podnítí změnu v životech lidí, kteří jsou bohužel nuceni často prožívat konflikty, ať už jde o náboženství, nebo o emoce. Je to drama ze současnosti o snaze stát se člověkem, který dává, miluje, objevuje, prožívá dobrodružství a umožňuje svému bližnímu dělat totéž. Ať už ten či onen věří v cokoli.
Točíte rovných šedesát let, doteď hrajete naplno v akčních thrillerech jako letošní Hellfire a Kill Code, což nechápu a obdivuju. Kdy poznáte, že je čas se na to vykašlat a už jen užívat života?
Nikdy! To filmy jsou celý můj život. A můj život mě opravdu nijak neunavuje. Nevnímám svoje herectví tak, že bych běhal od jednoho místa činu k druhému; jde o podstatu života, o nic míň. Utrpení, radost, zklamání, objevování... Můžu si kdykoli vzít knihu a číst, jakmile přijdu domů z natáčení, můžu jít do divadla, můžu si povídat se sousedem, s manželkou, s dětmi. Život neskončí, dokud neumřete. A kam přijdete pak, to nikdo neví.
