3 srpnové cesty s dětmi: Zkuste túry a lanovky v typicky zimních destinacích | Reflex.cz
nahoru

3 srpnové cesty s dětmi: Zkuste túry a lanovky v typicky zimních destinacích

Kateřina Kadlecová11. října 2019 • 12:00
Livigno - malebné městečko obklopené vrcholky Alp
Livigno - malebné městečko obklopené vrcholky Alp
• foto: 
Wikimedia

Češi s rodinami donedávna v létě vyráželi raději za mořem než za kopci, které na našem území také máme. Jenže i chorvatské pláže se časem přejedí. Vezměte děti až na vrcholky hor, do oblastí, z nichž obyčejně bývají nadšení především vysokohorští turisté, lyžaři, cyklisti, horolezci nebo paraglidisti. Kde jsou děti vítané a jaké dovolené ony samy uvítají?

Vykoupat se na vrcholcích rakouských Alp

Rakousko je nám kulturně blíž, než si myslíme; mnozí z nás rádi opráší němčinu a vyjedou se k jižnímu sousedovi přesvědčit, že cenové rozdíly už dávno nejsou tak propastné a že leháro na Jadranu není jediný možný způsob delšího letního odpočinku. Půlka sportovně založených Čechů přijede v zimě (Rakousko je tradičně nejoblíbenější česká zimní destinace), půlka během léta, což nebývalo zvykem. Ale snadná dopravní dostupnost, až závratná krása vysokohorské krajiny, malebnost a čistota alpských městeček a v tuzemsku dosud nevídaná kvalita hotelů v kategoriích od kulinařiny po wellnessová zařízení láká víc a víc turistů ze středoevropského regionu.

Vyhněte se schválně Čechy nejnavštěvovanější Vídni i našemu nejoblíbenějšímu regionu, Salcbursku, a vyražte do Tyrolska. Oblast zvaná Tiroler Zugspitz Arena tu nabízí tucty výletů lanovkou, adrenalin na bobové dráze, koupání v horských jezerech, saunování, hodování a spoustu atrakcí pro děti. Včetně krmení dravé zvěře na samotném vrcholu Zugspitze. Všechny atrakce pořídite s kartou od mBank i bez dalších poplatků.

S rodinou jsme se ubytovali v ani ne třítisícové obci Ehrwald, ležící v údolíčku ze všech stran obklopeném kopci, ve čtyřhvězdičkovém hotelu Tiroler Hof. Už jsme si zvykli, že to, co v Rakousku zvenčí vypadá jako dobře udržovaná velká chata s dřevěnou, v tomto případě dokonce částečně šindelovou fasádou, bude uvnitř palácem s prostornými, voňavým borovicovým dřevem obloženými apartmány. Po výtečném jídle a pití, servírovaném personálem v tradičních dirndlech a kazajkách v rustikální jídelně s kachlovými kamny, si tu děti mohou jít zaplavat do vnitřního nebo venkovního bazénu, ráchat se ve vířivce, hrát si v jedné ze dvou vnitřních heren nebo diskutovat, zda se nazítří vydat za orchidejemi, k vodopádům nebo na ferratu.

Pro první den můžete naplánovat náročnější procházku k jezerům Seebensee a Almsee; vybírat ostatně lze z více než stovky pěších stezek o celkové délce přes tři sta kilometrů. K zmíněným vysoko položeným plesům se ovšem dítě nedostane pěšky, ostatně jako skoro nikam tady, takže jsme si při nástupu na lanovku Ehrwalder Almbahn kupte třídenní Z-Ticket – jízdenku, díky které máte v období přibližně od půli května do začátku listopadu veškeré jízdy lanovkami (a pár dalších atrakcí včetně koupališť nebo autobusů v regionu) v oblasti Tiroler Zugspitz Areny zadarmo.

Nastoupíte do modrého vajíčka, které člověk dobře zná ze zimních lyžovaček, a necháte se během necelých deseti minut vyvézt do jedenapůlkilometrové výšky. Děti vám v letním dni budou vděčné za vykoupání v ledovém Seebensee, deset minut pod konečnou stanicí lanové dráhy pak čeká Almsee, které polohou připomíná hotelový střešní bazén – shlížíte z něj pod sebe do údolí a to je prostě nádherné.

Následující den se rozhodnete pro lehčí variantu treku – ale samozřejmě nakonec nachodíte mnohem víc kilometrů než včera. Jenže kdo mohl tušit, že v Lermoosu přidali k Průzkumnické stezce skřítka Moosla, Moosle’s Forscherpfad, taky Mooslův kouzelný les? Lanovkou nejprve vyjeďte na Grubigstein a pak sjeďte do poloviny kopce, na přestupní stanici Brettlalm. Na nástupní stanici děti dostanou mapky s křížovkou, jejíž tajenku musejí na sedmi stanovištích s kvízy a hádankami vyluštit (nebojte se, zadání je německy i anglicky). Hned první vartou na ani ne tříkilometrové stezce je domek ve stromě, čekají vás prolézačky i stohy sena, vodní hřiště, rozhledna nebo chůze bosky po několika různých površích.

Rovnou podle chytré mapy přejdete do Mooslova kouzelného lesa s devíti zastaveními včetně pohádkové chaloupky zeleného skřítka Mooslíka, kde se dá vyšplhat na střechu i prolézat tunelem. Děti tu budou házet šišky na terče, hrát piškvorky, bubnovat na lesní hudební nástroje... a dole v Lermoosu na začátku lanovky si vyzvednou medaile za vyluštění tajenek.

V následujících dnech se můžete rozhodnout třeba pro plavbu výletní lodí po jezeře Heiterwanger, pro rafty, minizoo s mazlivými zvířátky nebo dětskou lanovou zahradu v na atrakce bohatém Bichlbachu. Zkuste taky skluzavku na koupališti v Lermoosu, nebo popojeďte devět kilometrů do Biberwieru na nejdelší letní sáňkařskou dráze v Tyrolsku. Vyjeďte lanovkou na Marienberg, nasedněte každý do svého bobu a... 1300 metrů rychlostí světla dolů! Čtyřicet zatáček!

Anebo se nechte vyvézt lanovkou na hraniční horu Zugspitze, což je s 2 962 metry nad mořem nejvyšší vrchol sousedního Německa. Každých dvacet minut jezdí jediná kabina lanovky na vrchol. Pod sebou uvidíte nejen nějaká jelenovitá zvířata v suťovisku, snad kamzíky, ale taky Rakousko, Itálii, Švýcarsko a Německo. Každá ze zmíněných zemí má nahoře na hoře svou terasu, jenže kavčata žlutozobá, velcí černí pěvci z čeledi krkavcovitých, nerespektují státní hranice ani osobní bubliny dětí. Zatímco se malí dívají střemhlav dolů a zasněně přikusují croissanty, co od pana kuchaře dostali na Jause, tedy svačinu, ptáci popošli po zábradlí až k rukám svírajícím pečivo, a... A všechno je brzy skrmeno, pěkně z ručky přímo do zobáčku.

Livigno: Vychutnejte si Alpy z druhé strany!

Pro Čechy je Itálie podle Českého statistického úřadu hned po Chorvatsku druhou nejoblíbenější dovolenkovou destinací, předběhla dokonce i slunné a relativně laciné Řecko. Do lombardského městečka Livigna sice většina z nás jezdí přes Německo, Rakousko a Švýcarsko na zimní nebo jarní lyžovačku (vězte, že od druhého dubnového týdne tu jsou skipassy nejen pro děti, ale i pro dospělé zdarma, takže už ani tahle dovolená na prosluněném svahu s bombardinem v ruce není jen pro vyvolené!), ale i v létě je tu nádherně.

Ačkoli jsou místní díky zimním turistům bohatí, rozhodně se nehodlají stěhovat ze svých dřevěných a kamenných domů s doškovými střechami, což podobně jako v případě výše zmíněných tyrolských vsí vede k neskonalé malebnosti údolíčka. Na letní procházce centrem města (které je mimochodem v bezcelní zóně, takže gin Bombay Sapphire a raybany nejlevněji koupíte právě tady) hospodářská zvířata nejen vidíte, ale taky cítíte – žijí kolem vás v chlévech a až na okrajích ani ne sedmitisícového Livigna je vystrnadí o něco exotičtější svišti a kamzíci.

Ubytujte se v jednom z rodinných penzionů na svazích – po několika letech skvělých zkušeností nemůžu nedoporučit loni zrenovovaný hotel del Bosco vedený sympatickou paní Galliovou. Geniálně tu vaří a neuvěřitelné čtyřchodové večeře se vám zapíší hluboko do chuťových pohárků; děti jsou nadšené, že jedním z chodů je vždy domácí pasta, zpravidla ravioli nebo penne, a zmrzlina nebo dezerty z nepřeberné nabídky italských specialit, od tiramisu po profiterol. Nádherné treky po vrcholcích sjezdovek porostlých krásnou květenou alpských luk se jen tak neomrzí, a pokud ano, v hotelu del Bosco (nebo kdekoli po městě) vám půjčí horská kola ve velmi slušném stavu nebo nová elektrokola, vrazí vám do ruky mapu a hurá do Mottolino bike parku nebo do dětské říše snů, Larix parku plného visutých cest v korunách starých modřínů, opičích drah a atrakcí… včetně dramatické možnosti skočit si na laně ze svahu černé sjezdovky, přesně té dosud nepokořené, kterou jste s lyžemi na nohou radši vynechávali.

Koupání se v jezerech obklopených vrcholky Alp a mírumilovnými kravami připomínajícími dobromyslnou fialovou Milku jsme si užili dost v Tyrolsku, takže se vydejme do místního centra Aquagranda Active You!. Děti tu kromě vířivek a brouzdališť různého typu najdou několik úžasných klouzaček a taky strašidelně světélkující příkrý tobogán, který abstinentovi přiblíží zážitky hipíků na houbičkách, jak se vyjádřila jedna z plavčic. A pak samozřejmě sauny. Ty si ovšem, stejně jako vířivku, užijete nejlépe hned vedle hotelu – s obligátním aperolem při ruce.

Nízkotatranská magistrála v babím létě

Pro mladší školáky to ještě není, ale pro mnohého sedmáka může být čtyřdenní nebo pětidenní pěší túra na hřebenovce Nízkých Tater po boku rodičů iniciační. Pokud hledáte aktivní odpočinek s možností rozjímání v romantické – a místy chválabohu stále liduprázdné – krajině, mimochodem velmi laciný, tohle bude něco pro vás.

Více než osmdesátikilometrový, ničím nepřerušovaný hřeben nejrozlehlejšího slovenského pohoří místy dosahuje výšky přes dva kilometry. Vydejte se po červené značce z Telgártu přes Kráľovu holu, příkré sedlo Priehyba a mírnější sedla Čertovica a Poľana do lázeňského letoviska Korytnica-kúpeľe – nebo taky naopak. Každý den půjdete šest až osm hodin v horském terénu a relativně řídkém vzduchu, ideálně si tedy sbalte batoh maximálně desetikilový. Vodu lze celkem pohodlně nabrat po cestě, dvoulitrovka na osobu bude stačit.

S Českými drahami se dostanete z Prahy do Popradu za pouhých šest hodin a 777 korun; pokud přidáte hodinu navíc a přestup v Žilině, jste na skvělých 520 korunách, a to bez jakéhokoli slevového průkazu. Stan si raději vezměte, ale počítejte s tím, že po cestě jsou v horských boudách v závěru každého dne dobré možnosti přespání, a dost často ve stylu skandinávských národních parků zdarma – ale vězte, že kdo dřív přijde, ten dřív mele. Ideální je vstát kolem sedmé a posnídat před útulnou gulášovku z ešusu a kolem čtvrté dorazit k spálni pro následující noc.

Po cestě se můžete přikrmovat borůvkami, sbíranými na stejných svazích, odkud o pár set metrů výše uvidíte při optimálních podmínkách skoro všechna slovenská pohoří. Většinou půjdete po lesních cestách, občas z obou stran volně přecházejících do srázů. Jen od turisty obsypaného, více než dvoutisícimetrového Chopku ke Štefánikově chatě pod Ďumbierem (který nevynechejte, s 2043 metry nad mořem jde o nejvyšší vrchol Nízkých Tater – ta panoramata!) vás dovede kamenný chodníček.





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější