Přesně před třiceti lety zvítězila v Íránu islámská revoluce. Šáh uprchl a vlády se zmocnili islámští duchovní, ájatolláhové. Pod heslem „Ani Východ, ani Západ„ ale zcela v duchu západních filosofických pojmů vytvořili dosud nevídaný ...
... teokratický režim, který začal prostřednictvím teroristických organizací vyvážet islámskou revoluci do celého světa.
"Na několik let jsme ztratili rozum," popisuje jeden z Íránců období nadšených demonstrací, revolučních výborů a převratů v letech 1979 až 1981. Revoluce ale nepřinesla očekávané ekonomické zlepšení, svobodu ani spravedlivější společnost. Následovaly roky teroru. Většina Íránců na ně nezapomněla dodnes.
MEDIÁLNÍ MÁG
Vše vypuklo na začátku února 1979, když se vrátil do Teheránu, hlavního města Íránu, z Paříže téměř osmdesátiletý vousatý stařec s lišáckým úsměvem. Pomalu sestupoval ze schůdků pronajatého Boeingu 747 sledován jásajícími davy. Ájatolláh Ruholláh Chomejní, hlavní odpůrce šáha, se vracel ze svého exilu. Přijížděl na pozvání íránské vlády a osobně premiéra Bachtiára. Šáh před jedenácti dny utekl ze země - vypudily ho masové demonstrace spojených islamistů, levičáků, intelektuálů a drobných obchodníků. Symboly monarchie strhali lidé ze zdí a další trvání dynastie šáhů Pahlaví bylo už jen iluzí. Chomejního cestu lemovaly jásající miliónové davy s hesly "Šáh je pryč, imám (tím mysleli Chomejního - pozn. red.) je s námi." Všichni si mysleli, že s vypuzením šáha přichází spravedlivá vláda a zlepší se i jejich materiální situace. Islámská revoluce právě vstoupila do své první fáze.
Vousatého klerika provázeli, jak jinak, západní novináři. Právě jim totiž vděčil za svou popularitu a úspěch. Ze svého exilu ve francouzském Neauphle-le-Château, luxusního zámečku nedaleko Paříže, mohl vysílat svá protišáhovská kázání do Íránu prostřednictvím vln BBC (dnes nesmí mít v teokratickém Íránu, který vytvořil právě Chomejní, vysílání BBC svoji redakci). Perské vysílání britské stanice poslouchaly v Íránu milióny často negramotných lidí. Nahrávky se šířily i z magnetofonových kazet podloudně dovážených do Íránu a přehrávaných v mešitách.
Prostřednictvím západních novin se Chomejnímu také podařilo přesvědčit svět, že šáh je zločinec a zabiják. Od šáha tak dali nakonec ruce pryč i jeho západní spojenci, včetně amerického prezidenta Jimmyho Cartera. Chomejní tvrdil, že šáhova policie a armáda zabily více než 60 tisíc lidí. Jak se později ukázalo, šáh byl sice despota, ale tohle číslo bylo desetkrát nadsazené. Navíc duchovní včetně Chomejního, kterému šáh zabil syna, nevyčítali autokratovi v prvé řadě lidské oběti. Šlo o něco jiného. V žaludku jim ležela šáhova "Bílá revoluce", urážky duchovních a jeho odkazy na staroperské, tedy předislámské tradice. To ale už v západních médiích raději příliš nešířili.
PADLÝ REFORMÁTOR
Bílá revoluce, to byly prozápadní sny vládnoucího šáha Mohammada Rezy Pahlavího o vzkvétajícím Íránu. Šáh, potomek kozáckého důstojníka, který se v roce 1921 zmocnil vojenskou silou vlády nad Íránem, si v šedesátých letech představoval, že silou urychlí modernizaci země a "zruší feudalismus". K tomu měla sloužit pozemková reforma, zestátnění části velkostatkářské půdy, privatizace státních podniků a výstavba nových vesnic s vodovody, zdravotnickými středisky a školami. Na venkov byly vyslány "vzdělávací sbory" tvořené mladými muži, aby učily analfabety číst a psát. Rozšířilo se volební právo, na základních a středních školách nabízel stát zdarma vzdělání i obědy. Zároveň šáh po vzoru Atatürka, otce moderního Turecka, zakazoval nošení závojů u žen a propagoval moderní západní oblečení u mužů.
To vyvolalo odpor duchovních - včetně ájatolláha Chomejního. Zejména je rozzuřilo zavedení volebního práva žen, možnost zastávat vysoké funkce i pro nemuslimy, společné vyučování pro dívky a chlapce a také pozemková reforma, která narušila tradiční vztahy na vesnici. Když pak šáh místo islámského kalendáře zavedl nový kalendář začínající narozením perského krále Kýra Velikého (529 př. n. l.), duchovenstvo ho označilo za nevěřícího despotu.
Šáh si z odporu duchovních, jež označoval za "zabedněnou a zaostalou chásku", "reakcionáře" a "parazity", zatím nic nedělal. Jenže po hospodářském poklesu, který ve druhé polovině sedmdesátých let způsobil pád cen ropy, se proti šáhovi začaly obracet i další vrstvy: obchod níci, již byli postiženi rušením monopolů na prodej některých druhů zboží, vesničané, kteří prodali půdu získanou v rámci reformy a přestěhovali se do měst, kde nenašli práci, statkáři, již přišli o půdu ... Masové demonstrace, proti nimž byla nasazena policie i armáda, byly stále častější a nakonec šáha přinutily k odchodu do exilu. Odešel do Egypta, pak se léčil s rakovinou v USA a nakonec se vrátil zpět pod pyramidy, kde v roce 1980 zemřel.
ZÁSTUPCE ZMIZELÉHO
Když se Chomejní vrátil do Íránu, vláda se domnívala, že přijíždí vůdce, který jí pomůže zvládnout masy zejména chudých obyvatel měst a zabrání chaosu. Za to měl dostat možnost vytvořit ve městě Kommu, kde je nejvíce náboženských učilišť a velmi uctívaná hrobka Fátimy, sestry jednoho ze ší'itských imámů, přímých následníků proroka Mohameda, jakousi íránskou obdobu Vatikánu. Jenže Chomejního ambice byly mnohem větší.
Vylíčil je ve svých přednáškách později sebraných do knihy Vláda fakíha (experta na islámské právo - pozn. red.), islámská vláda. Podle nich musí být vláda vedena vzdělanou duchovní elitou, tedy islámskými znalci práva, a to jsou hlavně klerici. Chomejní zřejmě jednoduše okopíroval starořeckého filosofa Platóna, který prosazoval vládu moudrých, tedy filosofů. Jen vyměnil filosofy za mully.
Znalec Platóna Chomejní navázal i na tradici ší'itů, menší muslimské větve, jež ovšem tvoří v Íránu většinu. Ší'ité tvrdí, že zákonným nástupcem proroka Mohameda v čele muslimské obce, imámem, byl jeho zeť Alí a pak dále Alího potomci. Ti ale byli pronásledováni sunnity a nakonec poslední z nich, dvanáctý ší'itský imám Muhammad ibn Hasan, v devátém století zmizel. Ší'ité věří, že se skryl a že se vrátí na zem jako mahdí, spasitel, Pán času. Než k tomu ovšem dojde, musí někdo vládnout jako jeho zástupce - a tím někým má být podle Chomejního ší'itské duchovenstvo, mullové a ájatolláhové. Proto používá Chomejní pro vládu slovo velájat, označující také místodržitelství a poručnictví.
Chomejního příznivci brzy "zjistili", že nejlepším místodržitelem bude právě populární ájatolláh. Někteří ho dokonce trochu rouhačsky označili za onoho dlouho očekávaného spasitele. A Chomejní se podle toho začal chovat.
VLÁDA BOŽÍ PROTI NESMRTELNÝM
"Musím jim dát políček do tváře," prohlásil veřejně na adresu Bachtiárovy vlády, která mu umožnila přílet z Paříže. Tři dni po svém návratu do země jmenoval nikým neoprávněn nový kabinet. Označil ho za "vládu Boží" a jakékoliv odepření poslušnosti jím jmenovaným ministrům prohlásil za "vzpouru proti Bohu". Poprvé v perských dějinách vzniklo dvojvládí. "Co máme dělat?" ptali se armádní důstojníci naprosto neschopní v tomto rozhodujícím okamžiku jakékoliv akce.
"Puč by byl marný," vzpomíná generál Karabaghi, který byl tehdy šéfem generálního štábu. "Jeho Výsost (myšleno šáh) nám přece také nařídila (před svým odjezdem), abychom se vyhnuli krveprolití za každou cenu." Brzy začali k Chomejního vládě přebíhat jednotliví vojáci a záhy se rozhořely boje mezi leteckými kadety a Gardou nesmrtelných, elitními jednotkami bývalého šáhova režimu. Teherán byl zahalen kouřem z hořících pneumatik, ozývaly se výstřely, spekulovalo se o bombardování města.
Legální vláda vyhlásila zákaz vycházení, ale Chomejního příznivci i další opoziční skupiny, včetně komunistů, ho odmítli respektovat. Část vojáků začala rozdávat lidem zbraně z nákladních automobilů. Premiér Bachtiár požádal vedení armády po dvou dnech přestřelek a demonstrací o zásah. Jsme "neutrální v současných politických sporech, protože se chceme vyhnout dalším nepokojům," ozvalo se ale 11. února 1979 ve dvě hodiny odpoledne z rozhlasu jménem armády. Generál Karabaghi začal stahovat své muže do kasáren. Povstalci se zmocnili nechráněného rozhlasu, televize a vládních budov. Islámská revoluce zvítězila.
ZA GLOBÁLNÍ REVOLUCI
Začal hon na politické odpůrce. Proběhly čistky v armádě a ve školství. Zvláštní revoluční výbory vynášely rozsudky smrti. Jen za první tři roky po revoluci bylo údajně popraveno okolo sedmi tisíc lidí, tedy víc, než jich stačil zabít šáhův režim za více než tři desetiletí. Vězení naplnili představitelé starého režimu, protišáhovští demokraté i zástupci odbojných národnostních menšin - Kurdové, Turkmeni a Arabové. Tvrdé represe postihly islamistickou levicovou organizaci Lidových mudžáhedínů, jež bojovala proti šáhovi a později i proti nové moci pumovými atentáty. Jako poslední šli za mříže komunisté, kteří až do roku 1983 pomáhali revolučním islámským duchovním bojovat proti liberálům a světským levicovým stranám.
"Íránský národ by se měl stát vzorem pro ostatní národy," prohlásil po vítězství revoluce Chomejní, a tak revolucionáři začali také "vyvážet revoluci" do zahraničí. Írán podporoval různá, často teroristická "osvobozenecká hnutí", vznikl Úřad pro osvobozenecká hnutí a Úřad pro globální revoluci. Teheránští vládci se obrátili pod heslem "Ani Východ, ani Západ" proti oběma tehdejším velmocím, Spojeným státům i Sovětskému svazu. Cílem bylo změnit uspořádání světa.
SVLÉKNOUT ÁJATOLLÁHA Z KUTNY
V březnu 1979 si ájatolláhové nechali všelidovým referendem schválit vyhlášení islámské republiky. Přestože hlasování světské strany bojkotovaly, údajně 98 procent Íránců bylo pro islámský stát. "Bylo to vítězství utlačovaných nad ,arogantními'," oznámil Chomejní. Jenže nikdo nevěděl, jak má vlastně taková vláda "utlačovaných" vypadat. Nakonec byl zvolen mix mezi demokracií a teokracií. Rozhořel se ale boj o to, jak těsné má být v praxi propojení ší'itské církevní hierarchie a politiky.
První obětí tohoto zápasu byl první prezident Íránské islámské republiky Bání Sadr. Jako zastánce vlády islámských laiků byl označen za "nebezpečí pro revoluci" a v obavách o svůj život uprchl v červenci 1981 ze země. Pak přišla na řadu ta část duchovenstva, která označovala spojení mullů s diktátorským státem za neislámské. Velký ájatolláh Šaríatmadárí z Tabrízu, jenž kdysi zachránil Chomejního před popravou, ale nyní kritizoval příliš těsné spojení duchovních s režimem, byl obviněn ze zrady. Členové jeho rodiny mučeni a on sám byl nakonec donucen veřejně žadonit v televizi o odpuštění. Přišel i o hodnost velkého ájatolláha. Tím, že Šaríatmadárího "svlékl z kutny", dokončil Chomejní svoji revoluci i v náboženské oblasti.
Přestoupil tím všechna dosud platná pravidla ší'itského islámu a zastrašil i některé jinak myslící ájatolláhy. Výsledkem bylo upevnění teokratické vlády, jež ovšem stále zachovává demokratickou fasádu s parlamentem a voleným prezidentem. Stát tak ovládají radikální duchovní a znalci islámského práva. Většinou jde o lidi z několika vzájemně propojených rodin.
Jen oni volí duchovního vůdce státu, takzvaného Rahbara - prvním byl pochopitelně Chomejní -, který má ohromné pravomoci a je faktickým lídrem země. A jen oni zasedají v Radě dohlížitelů, jež určuje, kdo bude moci kandidovat na prezidenta nebo do parlamentu (v podstatě před zahájením kampaně proškrtají kandidátky).
CHOMEJNÍ ZVE BUSHE
Omezení demokracie a přitom existence relativně svobodných voleb do parlamentu i na místo prezidenta ale vyvolávají neustálé vnitřní pnutí. Stejně jako to, že režim nedokázal příliš zlepšit materiální situaci mnoha lidí. To vše bylo dočasně překryto vlasteneckým nadšením za íránsko-irácké války v letech 1980 až 1988, ale od té doby se Írán pohybuje v permanentní krizi. Reformy režimu se nepovedly, ke stabilizaci systému nepomohlo ani zvolení současného prezidenta Ahmadínežáda, který kandidoval s programem slibujícím "obnovu" revolučních ideálů. Sporadické protesty studentů a intelektuálů nyní doplňují násilné demonstrace proti zvyšování cen. A nespokojenost je cítit i mezi částí duchovních. Do té míry, že vnuk ájatolláha Chomejního hodžetolislám Husejn Chomejní nedávno veřejně zauvažoval, zda by nebylo správné, aby americký prezident George Bush zbavil Írán vojenským zásahem nedemokratické vlády kleriků.
Iránský diplomat v Praze: USA se musí Íránu omluvit!
Plánovaný americký radar a jeho údajné zaměření proti Íránu jsou jen vtip, tvrdí íránský chargé d'affaires v České republice MADŽÍD NILI. Mnohem více podle něj vadí vysílání Rádia Svobodná Evropa v perštině, ačkoli prý nemá v Íránu žádný vliv. A také postoj USA k jeho zemi.
Je Írán stále revolučním státem a přeje si nadále změnit mezinárodní řád?
Íránský lid se řídí v celé své historii čtyřmi kritérii. Jsou to: víra v Boha, touha po míru - pokud je někdo také pro mír, nebudeme mu jakkoliv ubližovat -, spravedlnost a laskavost, snaha pomoci druhým. Pokud někdo v mezinárodních vztazích porušuje tato kritéria, máme k němu specifický přístup. Pokud jde o mezinárodní systém, myslíme si, že mechanismus OSN potřebuje určité změny. Podívejte se třeba, co se děje v Gaze. Tam jsou porušována lidská práva. Někdo je porušuje a měl by být potrestán. To, co se tam děje, není spravedlivé.
Proč podporujete skupiny, jako jsou Hizballáh a Hamás, které jsou na evropském seznamu teroristických organizací?
Hamás stejně jako Hizballáh jsou sebeobranné skupiny. Hamás byl zvolen v Gaze ve volbách. Lidé si ho zvolili, a pokud ho někdo chce mít na seznamu teroristických organizací, prosím. Lidé těmto skupinám věří a podporují je. Mohou být na nějakém americkém nebo evropském seznamu teroristů, ale realita je něco jiného.
Írán má také jaderný program, kterého se mnozí obávají. Usilujete o výrobu atomové zbraně?
Předně je třeba říci, že Írán podepsal Smlouvu o nešíření jaderných zbraní. A jaderná energie se používá k výrobě elektřiny. V polovině padesátých let Amerika podporovala Írán a říkala nám, že nemáme dost ropy, takže potřebujeme jadernou energetiku. Tehdy, za šáha, jsme měli třicet miliónů lidí, teď máme sedmdesát miliónů obyvatel. Přitom nám dnes říkají, že nepotřebujeme jádro, že máme ropu a plyn. Sedmdesát miliónů lidí teď nepotřebuje jadernou energetiku!? Jaderná energetika je čistý zdroj budoucnosti, ropa jednou dojde.
Proč tedy trváte na programu obohacování uranu, který je využitelný i pro jaderné zbraně?
Pokud chcete stavět jaderné elektrárny, musíte mít palivo. Nikdo vám dnes nezaručí, že vám ho bude pořád dodávat. Přitom investujete milióny nebo miliardy dolarů. Každý se bojí jaderných zbraní. My se také, jako nejdůležitější země regionu, jaderných zbraní bojíme. Má je tu stát, který není signatářem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní.
Myslíte Izrael a jeho jaderné zbraně?
Ano, ale my neuznáváme Izrael.
Je pro vás Izrael stále "malým satanem" a Spojené státy "velkým satanem", jak byly tyto země v Íránu oficiálně označovány?
Neuznáváme Izrael. Pokud jde o Ameriku, těsně po revoluci jsme s ní neměli dobrou zkušenost. Je to zajímavé, protože jsme provedli revoluci proti šáhovi a šáh byl v USA kritizován za porušování lidských práv. Když vypukla revoluce, Amerika svůj postoj změnila. Byla vůči nám nepřátelská. Saddám zaútočil na Írán. A každý zná fotografii, na níž si pan Rumsfeld (ministr obrany USA - pozn. red.) potřásá rukou se Saddámem. Po válce tu byly americké sankce. Válčili jsme s Tálibánem. Kdo je Tálibán? Tálibán podporovala část amerických představitelů. Amerika proti nám vede politiku, kterou musíme označit za nepřátelskou.
Co očekáváte od amerického prezidenta Baracka Obamy? Co budete považovat za náznak změny v íránsko-amerických vztazích?
Obama se musí omluvit za americkou politiku vůči Íránu a za předchozí nepřátelské chování. Omluva je velmi důležitá. Pak můžeme zvážit náš postoj. Pokud bude Obama pokračovat v Bushově politice, určitě úspěchu nedosáhneme. Musí se k nám chovat čestně a upřímně. Vedou-li se jednání a priori s negativním pohledem na Írán, nemají pro nás smysl.
Co si myslíte o možné instalaci amerického protiraketového radaru v České republice?
Je to vaše vnitřní věc. Nezajímáme se ani o jeden, ani o sto radarů v České republice. Znepokojuje nás zmínka o tom, že radar je namířen proti Íránu. Írán po dvě stě let nezaútočil na nikoho, sami jsme museli čelit invazím. To, že je radar údajně namířen proti nám, je vtip.
Ale Írán vyvíjí rakety dlouhého dosahu ...
Írán je velká země, která potřebuje rakety na obranu. Slova o tom, že bychom je neměli vyvíjet, jsou vůči nám nepřátelská.
Proč vám vadí umístění Rádia Fardá (vysílání amerického Rádia Svobodná Evropa v perštině) v České republice?
Rádio Fardá nemá u naší veřejnosti žádný prostor pro působení, nemá na ni žádný dopad.
Proč vám tedy vadí?
Kdyby bylo v nějaké zemi umístěno rádio namířené proti České republice se stejným přístupem jako Rádio Fardá, byl by to také politický argument zabraňující dobrým vztahům.
Související články:
FOTOREPORTÁŽ z oslav 30. výročí revoluce připravil JAN ŠIBÍK V ÍRÁNU (Reflex online, 25. 2. 2009)
