Elizabeth Taylor

Elizabeth Taylor Zdroj: Profimedia.cz

Elizabeth Taylor

Na začátku bylo modrooké děvčátko s černými loknami a na konci oteklá matróna v kolečkovém křesle. Mezi tím příběh hvězdy, který by vydal na deset životů. Elizabeth Taylorová (27. 2. 1932 – 23. 3. 2011) to všechno stihla prožít sama.

 

„ŽILA JSEM NEBEZPEČNĚ. Občas se na mě pohroma přiřítila jako vlak. Několikrát jsem se málem upila k smrti. Ocitla jsem se v situacích, kdy jsem neměla daleko k sebevraždě. Párkrát jsem téměř zemřela. Ale pokaždé mě zachránil nějaký instinkt, nějaká vnitřní síla, která mě strhla zpět v okamžiku, kdy vlak profičel kolem,“ bilancovala svůj život Elizabeth Taylorová v roce 1997. Přestože dokázala být hodně otevřená, dalo by se její prohlášení označit za eufemismus. O sebevraždu se skutečně několikrát pokusila. Byla závislá nejen na alkoholu, ale i na práškách. Dvakrát podstoupila odvykací kúru. Její osobní život byl peklem: vdávala se osmkrát, mnohokrát čelila domácímu násilí. Ve vypjatých životních okamžicích ji skutečně často zrazovalo zdraví a lékaři museli bojovat o její život. Jednou ji dokonce novináři předčasně pohřbili ...

 

INTUITIVNÍ HEREČKA

Elizabeth Taylorová (oslovení Liz nesnášela) byla filmovou hvězdou se vším všudy, dokonale naplňovala její definici: byla krásná, okouzlující, zářila, tropila skandály, zaměstnávala bulvár a krom toho tvrdě pracovala. Byla produktem své ambiciózní matky a hollywoodského studiového systému, ten dokázal své hvězdy proslavit, vysát a odkopnout. Postarat se o sebe musely samy. I proto o sobě Taylorová jako herečka neměla valné mínění, na sklonku své kariéry prohlásila: „Na hraní se mě neptejte. Neučím se, nevyvíjím, jen se snažím. Odjakživa jsem byla intuitivní herečkou. Nemám žádnou techniku. Prostě se snažím stát svou postavou. Někteří herci hrají podle diagramů nebo podle metody Stanislavského. Já to umím jen tak, že zcela zapomenu, kdo jsem. Byla jsem dobrá jen občas.“ Z úst ženy, jež byla pětkrát nominována na Oscara a dvakrát cenu Americké filmové akademie získala, to jsou hodně sebekritická slova.

 

Kupodivu nebyla přesvědčená ani o své kráse. Přestože se o ní svého času psalo jako o nejkrásnější ženě světa a hollywoodští kameramani ji na konci čtyřicátých let označili za „nejkrásnější ženu, kterou kdy snímali“. Přitom když se narodila, nijak slibně to nevypadalo. Matka Sara Taylorová držela v náručí obzvlášť pomačkané miminko s dlouhými černými vlasy a chlupatým tělíčkem. Dítě trpělo hypertrichózou, ta ale naštěstí brzy odezněla a Elizabeth po ní zbyla jen roztomilá anomálie: dvě řady řas na očních víčkách. Už ve dvou letech bylo zřejmé, že tohle dítě má velký potenciál, a tak matka napřela veškerou energii na svou krásnou a tvárnou dceru.

 

MATKA GENERÁL

Sara Taylorová bývala herečkou, zažila dokonce něco jako záblesk divadelní slávy, a když se provdala za milého galeristu Francise Taylora, kariéry se vzdala. Snažila se ze všech sil kultivovat svého manžela, byl to mírný a oddaný muž, jímž nebylo těžké manipulovat. Sara byla energická a autoritativní, tuhle vlastnost po ní Elizabeth zdědila, spolu s ní získala i odpor k mužům, kteří působili jako slaboši. Vždycky si vybírala chlapácké typy, pravé opaky svého otce (o němž se navíc vědělo, že pije, a mluvilo se i o latentní homosexualitě).

 

Taylorovic rodina měla dva dobrodince, strýce Howarda Younga a rodinného přítele Victora Cazaleta (snad matčina milence?), díky jejichž velkorysosti si mohla dovolit žít na dost vysoké noze. Elizabeth nikdy nepoznala nouzi, ona i její starší bratr byli hýčkanými dětmi zvyklými na chůvy, kuchařky a hospodyně. Absencí mateřské lásky ale rozhodně netrpěli, zejména Elizabeth, z níž se Sara rozhodla udělat  filmovou hvězdu.

 

Když rodina v září 1939 opustila válčící Evropu, mířila do Hollywoodu s jasným cílem. Děvčátko sdílelo matčin sen i její ambice, ochotně podstupovalo dril a chodilo na konkursy. Ovšem bez valných úspěchů. Elizabeth se prosadila „až“ jako desetiletá, o dva roky později se objevila ve filmu Lassie se vrací a první hlavní roli získala ve čtrnácti, fi lm O Velkou cenu měl velký úspěch, děvče si svou šanci vyvzdorovalo. Už tehdy dokázalo uplatnit to, co pak v Hollywoodu léta platilo: když Elizabeth něco chce, dostane to.

 

DRUHÉ NEJHORŠÍ DĚTSTVÍ

Vydělávala tehdy 300 dolarů týdně a měla sedmiletou smlouvu se studiem Metro-Goldwyn-Mayer. „Otrockou smlouvu,“ konstatovala později. Podpisem se zavázala hrát i ve filmech, jež by si dobrovolně nevybrala. Tuhle chybu pak dělala po celou svou kariéru, i když už ji žádná smlouva k ničemu nenutila, nedokázala si ujasnit, která role je pro ni ideální, a rozlišit potenciál jednotlivých filmů, jako herečka se podceňovala. Krom toho se jí nedostalo prakticky žádného vzdělání, uměla se sice pohybovat ve společnosti, ale její rozhled byl velmi omezený. Nebyla hloupá, ale naivní zcela určitě.

 

Když poznala začátkem osmdesátých let Michaela Jacksona, našla v něm spřízněnou duši: „Prožil to nejhorší dětství. Já měla to druhé nejhorší.“ Oba se s tím vypořádávali podobně, pocit osamělosti jim pomáhala léčit zvířata. Jen obtížně si hledali přátele, pro Taylorovou jimi byli kolegové Montgomery Clift a Rock Hudson, oba homosexuálové, kteří se svou sexuální orientací bojovali. Složitě hledali svou přirozenost stejně jako ona. Odmala byla nucená se stylizovat, hrát, být pod tlakem, nevěděla, jaké to je, „prostě být Elizabeth“.

 

Doufala, že když se osamostatní, získá sama nad sebou větší moc. Osamostatnit se znamenalo vdát se. O krásnou vycházející hvězdičku projevil vážný zájem výstřední milionář Howard Hughes, Elizabeth se s ním ale odmítla byť jen setkat. Raději se zasnoubila s Nickem Hiltonem, což byl „ve všech ohledech dokonalý“ dědic hotelového impéria. Dokonalá svatba proběhla v režii studia MGM, jenže z dokonalého Nicka se prakticky ihned vyklubal alkoholik, narkoman a násilník. Když z těhotné Elizabeth doslova vykopal dítě, podala žádost o rozvod. Sedmiměsíční manželství skončilo v únoru 1951.

 

OSM SVATEB, SEDM ROZVODŮ

O dvacet let starší britský herec Michael Wilding byl „ztělesněním klidu a bezpečí“, porodila mu dva syny. Jenže po pár letech začala v jeho klidu vidět „lenost a zbabělost“, působil jako „vycpaný panák“. Rozvedla se podruhé. To producent Mike Todd uměl žít naplno, přitahoval ji jeho ironický humor i velkorysost, sbírku luxusních šperků si založila právě s jeho přispěním. Toddova energie stačila na hereččin temperament, vyhovovali si. Elizabeth porodila Toddovi dceru, ovšem za velkých zdravotních potíží, další těhotenství by mohlo ohrozit její život, podstoupila tedy sterilizaci. Ani tohle manželství nevydrželo, Todd zahynul při leteckém neštěstí třináct měsíců po svatbě.

 

Zoufalou mladou vdovu utěšovat Toddův přítel Eddie Fisher tak důkladně, až mu to zničilo manželství s herečkou Debbie Reynoldsovou. Elizabeth se vdávala počtvrté, pět let samu sebe přesvědčovala, že Eddie je ten pravý, manželství se dokonce pokusila zachránit adopcí dítěte, ale nebylo to nic platné. Když při natáčení Kleopatry potkala Richarda Burtona, země se zachvěla a zrodil se jeden z nejvášnivějších hereckých vztahů v dějinách Hollywoodu. Oba se rozvedli, aby mohli spadnout do nekonečného kolotoče hádek a udobřování a také alkoholové závislosti. Burton byl chytrý, vtipný a vášnivý a Elizabeth v něm našla svůj osud. Zažívali situace, kdy je fanoušci doslova cupovali na kusy, paparazzi se k nim domů vtírali převlečeni za údržbáře ... Byl to intenzívní a vyčerpávající život. Deset let byli svoji, rozvedli se a zase se vzali. Vztah byl ale pro oba natolik destruktivní, že ho opět ukončili.

 

Elizabeth pak zvolnila tempo po boku senátora Johna Warnera. V devětapadesáti si vzala o dvacet let mladšího stavebního dělníka Larryho Fortenského, jehož poznala v protialkoholní léčebně. Svatbu jim vystrojil Michael Jackson, přišla ho na půldruhého miliónu dolarů. Po pěti letech se rozvedla, Larry ji mlátil. I Todd a Burton Taylorové občas jednu vrazili, těm to ale byla ochotna odpustit, tyhle dva skutečně milovala.

 

„OSCAR Z MILOSTI“

Je vlastně pozoruhodně, že při takové frekvenci vdavek a rozvodů ještě stihla točit filmy. Pravdou je, že v padesátce filmových rolí na jdeme spoustu slabých či zbytečných položek, které udělala prostě pro peníze nebo proto, že ji k tomu vázala smlouva se studiem. To byl třeba případ filmu Telefon Butterfield 8 (1960), Taylorová ten film nesnášela, všemožně ho bojkotovala, nakonec za něj dostala Oscara. Říkala mu „Oscar z milosti“, cena přišla poté, co po celkovém kolapsu organismu utekla hrobníkovi z lopaty. Cenila si víc svých výkonů ve filmech Obr (1956) nebo Kočka na rozpálené plechové střeše (1958). Během natáčení adaptace Williamsovy hry ji zastihla zpráva o smrti tehdejšího manžela, tahle tragédie jí pomohla herecky i lidsky dozrát.

 

Roli Kleopatry (1963) psal scenárista přímo pro Taylorovou, natáčení se ale dvakrát odložilo kvůli jejímu zdravotnímu stavu. Nešlo o žádnou „rýmičku“, herečka skutečně málem zemřela. Nebylo jí ještě ani třicet a měla za sebou rozdrcenou ploténku, chronický zápal plic, operaci páteře, operaci oka, zánět mozkových blan, zánět žil, přetrhané kolenní vazy, zánět tlustého střeva, nervové zhroucení, tři císařské řezy ... Tentokrát jí vypověděly plíce. Na Taylorovou se ale počkat muselo, byť to stálo pojišťovnu milióny. Ve své době nejdražší fi lm měl devět oscarových nominací, jméno Taylorové ani Burtona mezi nimi ale nebylo.

 

KDO SE BOJÍ E. T.?

Filmy, jež spolu tihle dva výjimeční herci natočili, nebyly vždy dobré, kdyby ale udělali jen snímek Kdo se bojí Virginie Woolfové? (1966), stačilo by to. Taylorová si však tehdy pro Oscara za skvělou a odžitou studii zraňované hysterky nešla. Kvůli Burtonovi, který nechtěl zažít další prohru a raději zůstal doma (celkem byl nominován sedmkrát, ale OscaOscara nikdy nezískal). Nicholsův fi lm o pekle partnerského soužití znamenal pro Taylorovou předčasný vrchol kariéry. V sedmdesátých letech sice stále točila fi lmy, později hrála spíš už jen v televizních projektech, byl to ale jasný ústup ze slávy.

 

Brala příliš mnoho prášků, aby ji nic nebolelo, aby mohla spát, aby nespala ... Pila. Tloustla, hubla a zase tloustla. Když začali umírat její homosexuální přátelé, nastartovalo to její intenzívní boj s AIDS, v osvětě a charitě našla na sklonku života naplnění: „Konečně jsem přišla na to, jak využít svou slávu, kterou jsem nesnášela.“ Dokázala zhodnotit svůj majetek, přestože ji sedm rozvodů stálo hodně, její majetek činil v polovině devadesátých let něco přes 600 miliónů dolarů, investovala, měla svou značku parfému, z níž jí plynul slušný a pravidelný příjem.

 

Byla malinká, měřila jen něco málo přes metr a půl, na plátně ale dokázala působit impozantně. Měla v sobě zranitelnost i sílu. A také osamělost, přestože nikdy vlastně nebyla sama. Po celých sedmdesát devět let jí byla nejbližším člověkem její matka, ta, která jí připravila „druhé nejhorší dětství“. Bezvýhradně ji milovala. Nejspíš proto, že byla stejná jako ona. Na oslavě po převzetí titulu dámy Britského impéria připíjela Elizabeth Taylorová právě na svou matku. A také na odpuštění.

 

Připomeňte si slavné role Elizabeth Taylorové na reflex.cz/video