Praha volá svět: České zahraniční vysílání slaví 90 let. Macinka ale zpochybňuje jeho další financování
České zahraniční vysílání slaví devadesát let své existence. Zatímco na vernisáži výstavy PRAHA VOLÁ SVĚT! v budově Českého rozhlasu přítomní velvyslanci z různých států přáli k jubileu mnoho dalších let a posluchačů, český ministr zahraničí se v uplynulých týdnech nechal slyšet, že se jedná o přežitý, nepotřebný formát, který už příští rok nebude financovat. U počátků vysílání byl přitom výhradně zájem ministerstva zahraničních věcí. Krátké vlny nyní významným způsobem doplňuje internet, na původním poslání – přinášet pravdivé informace a šířit dobré jméno naší země – se však nic nezměnilo.
Nesmíme rozhodně spoléhat, že pravda sama zvítězí,“ varoval v září 1934 demokratický poslanec a pozdější ministr František Ježek. „Máme šestnáct let samostatnou republiku, máme dvacet let svoji, československou armádu, máme více než tisíciletou historii ale propagovat svůj svobodný stát nedovedeme,“ napsal do Národních listů. Z nacistického Německa a horthyovského Maďarska se na Československo valila záplava lží. Na mezinárodní diskreditační kampaň bylo nutné nějak reagovat. Už staří latiníci říkávali: Kdo mlčí, souhlasí. Československo nemohlo mlčet, muselo se ozvat. Ministr zahraničních věcí Edvard Beneš v roce 1934 hovořil o tom, že je nezbytné, aby byla zřízena „krátkovlnná stanice pro potřeby zahraniční propagandy, kterou by pochopily takové státy jako Německo, Maďarsko, Itálie a SSSR“.
Úkolu se ujalo ministerstvo pošt a telegrafů, krátkovlnný vysílač v Poděbradech ukázal, co umí, v létě 1936. První relace se uskutečnila 31. srpna 1936 v 10 hodin, kdy na posluchače anglicky promluvil technický ředitel Eduard Svoboda. Vysílalo se do Evropy, Ameriky, na Dálný východ, do Afriky. „Ministerstvo zahraničních věcí vnímalo tři okruhy, které byly z jeho hlediska podstatné. Jednak to byla důležitost informovat cizinu o věcech československých, o naší vnitřní a zahraniční politice. Druhý takový okruh, na který se mělo vysílání zaměřit, byli krajani. A třetím měly být naše zastupitelské úřady,“ uvedl pro Český rozhlas ředitel Odboru veřejné diplomacie Ivan Dubovický.
Přejeme mnoho štěstí
Převážnou část programu tvořily hudební přenosy doplněné vstupy hlasatelů v několika světových jazycích. Zájem zejména z řad československých krajanů byl ohromující. Jen do konce roku 1936 přišlo do Československa přes čtyři tisíce dopisů ze zahraničí – ze Spojených států, z Číny, Indie, Afriky i Austrálie… V listopadu 1936 doputovalo do Prahy psaní z Nových Hebrid, posluchač v něm chválil bezvadný poslech stanice.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
