Pravá jako levá

Petr Holec

Co by si čeští politici počali bez Pavla Teličky! Zřejmě by si museli někoho tak beztvarého (teď nemyslím jeho posilovnou udržovanou figuru), kdo je za jejich podrazy a troufalosti nikdy nekopne do zadku, sami vymyslet. Když se Telička stal naším prvním eurokomisařem (když ta nabídka přijde, jsem připraven, říkal), bylo nám všem celkem buřt, jaké je jeho politické přesvědčení. Nakonec eurokomisař nemá kopat za svou zemi, ale vlastní bruselskou kariéru, takže vlastní přesvědčení je spíš na obtíž.

Stejně tak, když ho ti, co ho do Bruselu vyslali, zakrátko podrazili a nahradili Vladimírem Špidlou. Telička jen špatně kopal za svou vlastní kariéru, takže bylo celkem jedno, jestli kopal zprava nebo zleva. Snad proto si v Bruselu založil poradenskou firmu, v té můžete kopat na všechny strany.
Pak si ale Jiří Paroubek osvojil jedno z pravidel politického marketingu, totiž že na politickém přesvědčení nezáleží ani v národních parlamentních volbách, protože po nich si stejně můžete dělat, co chcete, ne? A nabídl kultivovanému Teličkovi místo pražského volebního lídra ČSSD, které před ním odmítl pravicový maskot ČSSD Martin Jahn, jehož přestalo po pár letech bavit psát reformy do vlastního šuplíku. Asi dva týdny se jako jednalo, načež vše padlo. Ovšem ne kvůli tomu, že by Telička odtajnil své odlišné politické přesvědčení. Údajně kvůli tomu, že bývalý člen KSČ už nechce s komunisty, s nimiž Paroubek dávno otevřeně spolupracuje, nic mít. Jistě, jen hlupák udělá dvakrát stejnou chybu.
Co se nepovedlo Paroubkovi, hned oprášil Jan Kasl, šéf Evropských demokratů. Vsadil na to samé jako premiér, jen s tím rozdílem, že politické přesvědčení nikdo nezná ani u jeho strany: aniž by kdy Telička řekl, že zná jediné písmeno z jeho programu, nabídl mu místo na kandidátce. Na dalším se domluvíme po volbách, Pavle, oba jsme přece evropští, řekl mu zřejmě Kasl do telefonu. Aspoň že ho za to Václav Moravec pozval do své televizní debaty. Co kdyby, jednou? Překvapivě si Telička hlídal pravou i levou stranu i zde.
Je tristní pohled na českou politiku, kde se strany z rozdílného spektra přetahují o jednu nejasnou tvář, doufajíce, že jsme úplní idioti. Jestliže trpí nedostatkem věrohodných volebních lídrů, protože tváře většiny z nich jsou nenapravitelně profláknuté, mohli by zkusit pražskou zoo. Tváří, na které se tam lidé rádi chodí denně dívat, tam najdou víc než dost.