Dětské pořady se snahou vychovávat vypadají mnohdy bizarně a pitomě, ale jistě do velké míry svůj účel splňují. Snad zafunguje i sluníčkářský pokus v Afghánistánu: do zdaleka nejpopulárnějšího dětského vysílání, totiž místní mutace Sesame Street, přibude lokální loutka. Je to šestiletá dívka, upozorňuje na rovnoprávnost žen a hlásá multikulti.
Už jméno loutky je symbolem soužití mnoha národností Afghánistánu – slovo Zari je jak paštsky, tak darí (afghánská forma perštiny), což jsou dva hlavní jazyky, kterými mluví většina etnik Afghánistánu. Symbolické budou i její oděvy – zahrnují prvky od různých etnik. A islámský závoj? Někdy ano, jindy ne – jako správná moderní emancipovaná muslimka.
„Postava sebevědomé, zvídavé a roztomilé afghánské dívky je perfektní příležitostí, abychom poučili chlapce i děvčata o posilování postavení dívek či uznání diverzity,“ říká Sherrie Westinová z mateřské společnosti Sesame Workshop. „Snažíme se pomoci všem dětem v Afghánistánu, aby z nich vyrostli chytřejší, silnější a laskavější lidé.“
Sezamová ulice vznikla v Americe jako vzdělávací pořad pro předškolní děti koncem 60. let, později expandovala do světa. Vyrábí ji nezisková (ovšem s velikými zisky!) společnost Sesame Workshop, která stojí i za afghánskou mutací zvanou Baghch-e-Simsim (což znamená Sezamová zahrada, ale také evokuje zaklínadlo Sezame, otevři se). Vznikla roku 2011. Napřed se veškeré skeče přejímaly z dalších verzí Sezamové ulice, například z Bangladéše či Egypta, ale třeba i z Ruska či Mexika. Teď už se jich část točí přímo v Afghánistánu a v aktuální, páté řadě se objevuje také afghánská muppetka Zari.
Po pár letech je Sezamová zahrada zdaleka nejsledovanější dětský pořad, přesto ho nadále dotuje ministerstvo školství i americká ambasáda.
Poslání afghánské verze je trochu jiné – zatímco na Západě muppeti doplňují školní či předškolní vzdělání, v Afghánistánu polovina dětí vůbec do školy nechodí. Jenže satelitní televize je celkem běžným vybavením zapadlých horských domácností, takže dětská televize může pomoci.
Ale kromě počítání se třeba snaží děti učit i smát. „Některé scény se specificky snaží přimět děti, aby znaly a poznaly emoce, aby věděly, že je v pořádku je vyjadřovat,“ řekla Rádiu Svobodná Evropa výkonná producentka Tanya Farzanová, napůl Afghánka, napůl Američanka. „Je v pořádku rozlišovat mezi ‚veselý‘,,smutný‘, ‚naštvaný‘ a vším tím dalším, což se tady moc nepodporuje.“
