Výtvarník a hudebník Milan Knížák (75), který byl v letech 1990 – 1997 rektorem pražské Akademie výtvarných umění a v letech 1999 až 2011 ředitelem Národní galerie, patří celý svůj život k nejvýraznějším, ale také nejkontroverznějším českým umělcům. Dokazuje to i jeho nová vzpomínková kniha „25 let v pichlavém sametu“. V ní Knížák velmi ostře útočí na mnoho našich politiků i umělců.
Téměř jedinou výjimkou při Knížákové „křížové výpravě“ představuje exprezident Václav Klaus. K tomu prý Knížák hledal cestu dlouho, ale dnes ho považuje za přítele a významného a velmi schopného představitele českého státu.
Ovšem mnoho jiných lidí si Knížákovy výhrady z nové knihy za rámeček skutečně nedá. Stačí z díla, které je napsáno svěžím a ostrým jazykem, citovat:
O Andreji Babišovi:
„Dav se mýlí vždycky, je myšlenka, které věřím už dlouho a která se mi stále potvrzuje. Zvláště dnes, kdy se spousta lidí nechává opít koblihou slovenského ´disidenta´ Babiše. Nikdy jsem se necítil víc ponížen, než když se tento člověk a jeho hnutí dostali do vlády.“
„Herec Stropnický… se dal do holportu s Andrejem Babišem, kterému bych nepodal ruku ani v rukavici. Je mi odporný již od pohledu, jeho sedlácko-diktátorské způsoby a nezřízená touha po majetku a moci mě děsí.“
„Vyhlídky jsou chmurné, naše země se nezbavila komunistů, naopak, z některých vyrostli oligarchové, kteří nám vládnou. Mává s námi starý komunista, fízl a údajně i slouha KGB Andrej Babiš.“
O malování Karla Gotta:
„Tragický je Karel Gott se svými patlaninami, které jsou zcela prosty humoru a na první pohled je vidět, že je mistr diletant.“
O Miloši Zemanovi:
„Chybí mu elegance v chování i myšlení. Zakládá si na tom, že mluví spatra, ale mě je jedno jestli text čte, zpívá nebo vypouští ze zadku. Jde přece o to, co je řečeno. Zatím byly všechny Zemanovy prezidentské projevy hloupé.“
O umělci Davidu Černém:
„David Černý, který si hraje na velkého mistra, je ubožák.“
„Je to malý člověk a plagiátor.“
„Je to primitivní a sprostý člověk.“
O komunistech:
„Klec je jediné místo, kam bolševik patří. Možná ještě rezervace, ale ta musí být dobře oplocena.“
„Komunismus sice ukradl lidem svobodu, ale vyhověl jejich touze podvádět a krást a nenutil je, aby se chovali samostatně, naopak čím méně samostatnosti, tím větší úspěch. A tak se národu po komunismu stýská.“
O lidovcích:
„Tihle svatouškové, kteří se tváří jako neviňátka, jsou pěkní hajzlíci.“
O médiích:
„Média milují špínu a nesnášejí fakta.“
O režiséru Janu Hřebejkovi:
„Velkým neumětelem je také každoroční ploditel filmů Hřebejk. Falšuje dějiny a nudí.“
O sběratelce umění Medě Mládkové:
„U Mládkové se snoubí chorobná lhavost s chorobami pokročilého věku.“
Tolik několik citací z nové knihy Milana Knížáka. Samotný text (pak ještě autor zveřejňuje některé své dopisy různým politikům šči institucím) končí také poněkud ponuře: „Zelenou mají neschopní a drzí. Je to vidět ve všech oblastech našeho života. V tom se to podobá totalitě, ani tam nechtěli schopné lidi, jen sluhy. Ale já nejsem sluha. A nebudu. To radši chcípnu. Milan Knížák.“
No…
Milan Knížák: 25 let v pichlavém sametu; ve spolupráci s VR Atelierem vydal Richard Rychter, 2015.
