Několik otázek, které byste si měli položit, než se rozhodnete mít děti | Reflex.cz
reklama
nahoru

Několik otázek, které byste si měli položit, než se rozhodnete mít děti

Steve Fisher31. ledna 2015 • 14:00
Několik otázek, které byste si měli položit, než se  rozhodnete mít děti
• foto: 
Marek Douša

Jedním z nejdůležitějších rozhodnutí vašeho života je, zda a kdy založit rodinu. Pokud s partnerem skutečně přemýšlíte o tom, jestli chcete ve svém vztahu tenhle další obrovský krok udělat, či nikoliv, předkládám tu pár zásadních otázek, jež byste si měli položit, než se do záludností rodičovství skutečně vrhnete.

reklama

1. Přišel jsem úplně o rozum?

Vzhledem k tomu, že duševní nemoci mohou být dědičné, je důležité si zjistit, zda jste psychicky zdraví, než přenesete své DNA na jinou lidskou bytost. Vezmeme-li v úvahu všechnu tu tvrdou práci a oběti, které jsou při výchově dětí nezbytné, samotný fakt, že o dětech uvažujete, je možným varovným signálem akutní psychózy. Proto dříve než přestanete používat jakýkoliv druh antikoncepce, jejž až dosud užíváte, zamyslete se nad tím, zda by nebylo rozumné nejdřív své plány konzultovat s odborníkem na duševní zdraví.

2. Já se snad nenávidím?

Pokud cítíte vinu za něco, co jste v minulosti provedli, a chcete za trest dlouhé roky trpět, pak určitě půjdete správnou cestou, když si pořídíte miminko. Ale skutečně si zasluhujete tak krutý trest? Byl váš přečin či zločin doopravdy tak příšerný? Možná by stačilo se zmrskat bičíkem nebo se do hlavy opakovaně po několik dní mlátit železnou tyčí. Uvědomte si: Přestat si fyzicky ubližovat můžete vždycky, ale děti máte napořád.

3. Mám doma tolik přebytečného prostoru?

Má váš dům či byt víc čtverečních metrů, než můžete kdy využít? Máte pokoje, pro něž nemáte naprosto žádné využití? Vadí vám, že máte v obývacím pokoji k dispozici celou pohovku, kdykoliv si jen vzpomenete? Nebo byste raději s manželkou strávili zbytek života namačkaní jako sardinky v jediném pokoji, zatímco vaše budoucí ratolesti se rozlezou po všech ostatních pokojích, kde budou neustále nechávat válet své „krámy“? Na všechny tyto dotazy odpovídá 99 % rozumných lidí: „NE,“ a přesto se mnozí z nich i nadále stávají rodiči. Divné, že? Posuďte výše uvedené argumenty.

4. Jsem už znavený radostmi života?

Máte už po krk neustálých radostí života? Už vás přestalo bavit chodit občas do restaurace, do kina, o víkendech si trošku přispat a užívat si s manželkou sex, kdykoliv se vám zachce? Už nedokážete snést myšlenku na další klidnou dovolenou u moře jen pro vás dva? Je-li ale vaším snem dvoutýdenní pobyt ve studeném a promočeném kempu, protože na lepší dovolenou s celou početnou rodinou prostě nemáte, pak by pro vás mohlo být rodičovství tou správnou volbou.

5. Co si místo toho pořídit psa?

Je sice pravda, že dětičky jsou roztomilé a k pomilování, ale víte co? Štěňata také. Vlastně, když hledáte v životě trochu lásky navíc, pes vás nebude jen milovat. Bude vás zbožňovat. Řeknete mu sednout a on si sedne. Poručíte mu, aby zůstal na místě, a on zůstane. Když mu řeknete, aby během oběda přestal psát textovky kamarádům a vypnul si ten zatracenej mobil, nezačne po vás významně koulet očima a neřekne vám, že vás nenávidí. Jen se na vás těma svýma krásnýma očima plnýma lásky podívá, protože nemá ponětí, o čem to vlastně mluvíte. A taky si to propočítejte. Cena rovnátek pro psí zuby? Nulová. Náklady na vysokoškolské vzdělání vašeho psa? Nulové. Počet případů, kdy vám váš pes zavolá uprostřed noci, že právě sešrotoval rodinné auto? Nula. Ano, opatřit si psa se zdá mnohem rozumnější než si pořídit děti.

6. Momentík. Psa?

To jsem se zcvoknul? Výdaje za veterináře. Muset vstávat každý den brzy ráno a jít to mizerný zvíře vyvenčit a totéž zopakovat večer. Nikdy nemít možnost vyjet si na výlet, aniž byste museli zvíře brát s sebou nebo hledat někoho, kdo se o ně postará, nebo psa dát do drahého útulku či psího hotelu. V žádném případě!

7. Možná kočičku?

Podrápaný nábytek. Všude samé chlupy. Pořád muset vynášet kočičí hovínka z tácu, což vždycky zasmradí celý byt. Ne a ne a ne. Za žádnou cenu. Takže zbývá už jediná otázka.

8. Proč trpím samomluvou?

No, je to proto, že, po pravdě řečeno, jsme stále sami. Rodíme se sami a umíráme sami. Ale máme-li štěstí, podaří se nám na té pouti vybudovat si těsné vztahy s jinými bytostmi, které dávají našemu životu smysl. Jako třeba děti, psi nebo kočky. Anebo možná všichni najednou. Moment, to je ale nápad!

Steve Fisher, Američan v Praze, e-mail: steve.fisher@reflex.cz; překlad Jan Valeška; text byl původně publikován v Reflexu č.4/2015.



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama