Některá česká NEJ se sice tradují, avšak jednoduše ověřitelná a doložitelná nejsou. Přesto je v našem přehledu uvádíme, abychom sami sobě neupírali zásluhy nad jiné zásadní. Třeba tu, že prý jsme největší neznabohové světa.
Ani na komunistické Kubě údajně nežije tolik bezvěrců a kacířů jako v postsocialistickém a k církevním institucím odedávna nedůvěřivém Česku. Loňské sčítání lidu nás opět usvědčuje: bez víry zůstalo 3,6 milionu obyvatel, 4,8 milionu nechalo kolonku volnou a věří jen 2,2 milionu lidí, z nichž se celých 707 tisíc obyvatel ČR nehlásí k žádné církvi či náboženské společnosti.
Religionista Ivan Štampach v rozhovoru publikovaném loni v prosinci na serveru Christnet.cz označil ČR za evropskou a světovou anomálii a řekl, že „…počet věřících neubývá. Ubývá lidí, kteří se identifikují s velkými církevními institucemi svázanými s ekonomickou a politickou mocí. Individuální víra a malé, atypické a alternativní skupiny stále rostou“. Něco na tom bude – k naší s předstihem největší církvi, té římskokatolické, se při sčítání přihlásilo pouhých deset procent národa.
Novinář, sociolog a někdejší kněz Jan Jandourek k problematice ateismu podotýká, že už samotný termín je problematický: „Jak říká jeden bonmot, kdo nevěří v boha, věří pak už všemu. Podle mě je to tak, že kdo nevěří v boha, připíše božské atributy vesmíru či něčemu podobnému, takže to vyjde úplně nastejno, jen se tomu říká jinak.“
Podle socioložky Jiřiny Šiklové jsou Češi navzdory statistikám národem hluboce věřícím – jen prý nemáme rádi instituce, proto se nehlásíme k církvím. Také kněz Tomáš Halík se v rozporu se statistickými údaji domnívá, že spirituality je v životech lidí dokonce více než dříve, jen je poněkud netradiční. Takže bůh ví, jak to s tím Bohem vlastně je.
Víte o dalších rekordech udatného národa českého? Pište nám na rxonline@reflex.cz!
