Vypadá to na to, že asi ano. Starořecký básník Homér (9.–8. stol. př. n. l.) objevil mezi Černým a Kaspickým mořem jakýsi kmen, který byl řízen silným matriarchátem. Napsal o tom záznam. Tato etnická sociologická skupina žila podobně jako včely v úlu. Skládala se z královny, „dělnic“ a trubců, tzn. několika málo mužů, jejichž úkolem bylo pouze oplodňovat ženy. Protože jeden muž je schopen oplodnit doslova stovky žen, byl jejich počet zredukován na minimum. Při porodech byla ženami takřka všechna mužská novorozeňata okamžitě likvidována …
Homér nazval tyto brutální bytosti „Amazonky“, což ve starořečtině znamenalo „bez prsou“. Těmto ženám bylo totiž amputováno jedno, nebo dokonce i obě prsa, aby jim ony vnady nebránily při střelbě lukem. Dodnes zůstává nevysvětlitelnou otázkou, zdali „Amazonky“ skutečně existovaly, anebo si je Homér vymyslel ve své básnické fantazii.
Zpráva později neunikla ani pražskému kronikáři Kosmovi (1045–1125). Homérovo líčení se mu zdálo kruté, a tak ho vylepšil po česku: z místních „Amazonek“ udělal nymfomanky a přidělil jim hrad Děvín. Muži sídlili na Vyšehradě a vydávali se za alkoholem a divokými souložemi na Děvín. Kosmas nazval tyto orgie „dívčí válka“.
Pozdější kronikář Dalimil (14. stol.) v Kosmově nevázaném páření žádnou válku neviděl, a tak příběh předělal. Ze žen vytvořil bezohledné válečnice, vedené jakousi Vlastou (patrně nějaká lesbička): „Bijme chlapy, ty bradaté, hloupé chlapy!“ Výroky lesbičky Vlasty připomínají vojenské povely homosexuála Jana Žižky z Trocnova. Vlasta hulákajíc na své svěřenkyně: „Neživte nikoho, bijte každého, každého, ať je kdekoliv, ať bratr, ať otec! ...“ Kronikář Dalimil pokračuje: „A již do nich šípy, sekaly a bodaly. Po krátkém boji 300 mužů polehlo po zemi krvácejících, ostatní se zachránili v hustém nedalekém lese. Bez něho by všichni zahynuli …“
Na rozdíl od Kosmy zná Dalimil nejen Vlastu, ale i Šárku a Ctirada. Korunu tomu všemu nasazuje Alois Jirásek ve Starých pověstech českých. Ten vyrobil z ženského pohlaví bestie toužící vyvraždit muže těmi nejstrašnějšími způsoby: „Na zemi leželi v prachu a krvi zabití muži. Ta dívka běhala jako vzteklá, šlapala po mrtvých, pak nalila do číše krve a lokala ji jako šelma v zuřivé dychtivosti …“
Podívejte se, co Jirásek ještě navíc objevil: „Dívky muže zabíjely také doma ve spánku, a tak mnozí raději odcházeli na noc do hustých hájů …“ No dobře, ale jak to praktikovaly například v lednu nebo únoru při -25 stupních Celsia? Patrně je potom k ránu vynášely manželky z hustých hájů ve formě zmrzlých rampouchů.
Podle mého názoru nejhůř dopadl Ctirad, když ho zradila Šárka. Jirásek si na to zřejmě pamatuje: „Pobodaly a posekaly jeho družinu a nechaly ji ležet jako potravu havranům a jeho samého umučily vpletením do kola.“ Představte si, že večer přijdete domů. Vaše stará je přivázaná ke kuchyňské lince, pouze v jedné ruce drží nějakou trumpetu.
Vy ji odvážete a ze zvědavosti na ten krám zatroubíte. V tu ránu se z vedlejšího pokoje vyřítí 20 potrhlých lesbiček. Vrhnou se na vás, vpletou vás do jízdního kola (jiné kolo dnes už jaksi nemáme), takže vypadáte jako cyklista v „Tour de France“ při hromadné nehodě. Potom vás v tomhle stavu odvláčejí k oknu a vyhodí vás ze 14. poschodí útulného paneláku z okna ven. Nevím jak vy, ale mně by, řítě se shora dolů na chodník, vůbec do smíchu nebylo.
Proto je nutné být neustále ve střehu! Než se rozhodnete s nějakou „Vlastou“ nebo „Šárkou“ vstoupit do svazku manželského, mějte se na pozoru, abyste se místo rozkošné svatební noci ráno neocitli s hlavou vedle postele nebo vpleteni do jízdního kola dole na chodníku.
