Nový seriál Reflexu: Proč jsou muži ohroženi a nevědí si rady v ženském světě | Reflex.cz
reklama
nahoru

Nový seriál Reflexu: Proč jsou muži ohroženi a nevědí si rady v ženském světě

Luděk Staněk12. října 2011 • 06:00
Nový seriál Reflexu: Proč jsou muži ohroženi a nevědí si rady v ženském světě
ZANIKLÝ SVĚT elegantních drsných chlapíků je ke spatření snad už jen v poválečné francouzské kinematografii – Lino Ventura s parťákem ve filmu Nesahejte na prachy (1954)
• foto: 
Profimedia.cz

Seriál Reflexu Mužství hodláme připravovat s Vámi, čtenáři i čtenářkami, proto jsme pro Vaše názory a připomínky zřídili speciální mailovou adresu muzstvi@reflex.cz. Pište nám, co si o postavení dnešních mužů myslíte, těšíme se na Vaše názory, které budeme pravidelně citovat a zveřejňovat!

reklama

 

DINOSAURUS MUŽ

Pokud jste muži a čtete tento článek, mám pro vás špatnou zprávu – jste v háji. Jste na kratší straně provazu, za který navíc momentálně tahá někdo jiný. I když máte dojem, že jste řidiči vlastního dějinného osudu, to, co ve skutečnosti držíte v rukou, je hračka podobná té, již má v ruce Maggie ve znělce Simpsonových. Někteří z vás si toho možná už všimli. A někteří z vás možná už také zjistili, že křičet hrůzou je tak to jediné, co se s tím dá dělat.

 

Pro mnohé mladé lidi je dnes velmi obtížné si to představit, ale skutečně existovala doba, a není zase tak úplně vzdálená, kdy bylo cool kouřit. Člověk se za to nemusel stydět, a navíc to vypadalo dobře. Stejně tak existovaly doby, kdy bylo létání letadlem příjemným a exkluzívním zážitkem, před kterým vám žádný arogantní primitiv neosahával genitálie a nezabavoval zapalovač či láhev s vodou. Zážitkem, během něhož si člověk (vím, že to zní jako pohádka, ale je to tak) nepřipadal jako dobytek. Někdy v téhle době, jejíž atmosféru možná ještě zachytíte v poválečných francouzských fi lmech, bylo ještě cool být muž.

 

Nic nám neřekli

Těžko říct, jak to tehdy muži dělali, ale každopádně ještě tehdy mohli být sobečtí, málo komunikativní a minimálně empatičtí. Na jedné straně v porovnání s dnešní dobou až přehnaně galantní, ale také sexističtí, náladoví … a tak nějak jim to procházelo. Nejspíš proto, že byli velmi často hlavními živiteli svých rodin a peníze, které nosili domů, fungovaly jako výkupné. Muži si za ně kupovali možnost být, jací chtěli být.

 

Aby bylo jasno, jde o domněnku – my muži tohle nevíme jistě, protože nám to otcové neřekli. Pokud už neodešli od rodin v době, kdy jsme byli nedospělí, máme k nim vztah, jenž je daleko od ideálu. Možná některé z nás otec bral jako malé na fotbal a naučil nás rybařit. Jen málokomu z nás se ovšem podařilo na prahu dospělosti povídat si s otcem o tom, co znamená být chlap. A co to znamenalo tenkrát.

 

Kdy se to pokazilo

Co se s muži během posledních pár desítek let stalo, je podobná záhada jako vyhynutí dinosaurů. Pořád dobrý, pořád dobrý a najednou bum a všechno je jinak. Jisté je, že pokud dinosaurům pomohl do hrobu meteorit, pak modernímu bílému muži pomohla do dnešní zvláštní fáze existence kniha The Feminine Mystique, publikovaná v roce 1963 Betty Friedanovou.

 

Jistě, většina mužů knihu nezná, ale to, že jste neviděli svého vraha, ještě neznamená, že nejste mrtev. Friedanová v tomto díle, považovaném obecně za jednu z nejdůležitějších knih faktu druhé poloviny dvacátého století, jasně formuluje teze, na nichž stojí většina moderního feminismu. Klíčová je věta hned v první kapitole: „Nelze nadále ignorovat vnitřní hlas žen, který říká: ‚Chci víc než muže, děti a dům.‘“

 

Během třinácti kapitol pak Friedanová celkem přesvědčivě rozmetá vše, na čem až doposud stály základy společenského fungování mezi mužem a ženou. Kniha se stala bestsellerem a její čtenářky se jí začaly hromadně řídit. Euroamerická žena tak najednou začala řešit, zda je spokojená v práci, zda žije svůj život naplno, a postupně se osamostatňovat. Najednou nestačilo, že muži vydělávají peníze, teď daleko víc záleželo na tom, aby ženám „dali prostor“. Tak jsme jim ho dali, co nám také zbývalo.

 

A někde tady se to celé pokazilo. Zatímco ženy spokojeně surfovaly na vlně svobody, muži začali trpně čekat, až je ta vlna spláchne. Nově otevřený prostor pro ženy znamenal logicky úbytek prostoru pro muže. Jinými slovy, výkupné přestalo fungovat. Muži, od nichž se stále očekává úspěšnost spojená se slušným výdělkem, se učí být chápaví k novému světu žen, ženy se učí hrát profesionálně fotbal a na první pohled je jasné, kdo se u toho baví lépe.

 

Prohraný boj

Část mužů, hlavně těch mladších, se nové situaci potichu přizpůsobila. Když zjistili, že se od nich najednou nečeká role vůdce a živitele rodiny, prostě se sami sobě začali víc věnovat a užívat si svobody. Jsou jich plné posilovny, a když je večer nenajdete tam nebo s kamarády někde na večírku či v hospodě, tak většinou proto, že jsou ještě v práci. Je jim klidně i dost přes třicet let, ale založení rodiny pro ně není priorita. Někteří si užívají faktu, že po nich nikdo žádnou vůdčí roli nechce, někteří tím trpí až na hranici krize identity.

 

Další část statečně bojuje v rámci partnerství či rodiny a pracuje na nemožném úkolu skloubit zároveň puzení být dominantním samcem a zároveň zapadnout do nové doby, kde jsou dominantní samci žádoucí asi jako kouření v restauraci během oběda. Velká část boj vzdá, rodinu opustí a často si najdou mladší milenku. Jejich synové ztrácejí otcovskou autoritu a celý problém se nám hezky zacyklí. Přidejte totálně zfeminizované školství a těžko se můžete divit, že muž začátku jedenadvacátého století je někdo, kdo místo respektu vzbuzuje spíš soucit.

 

Mužem z příručky

V tuhle chvíli je každá rada drahá. To ví například i Steve Biddulph, australský aktivista, který dlouhodobě sleduje problém mužství a otcovství, přednáší o něm a píše o něm velmi dobře prodávané knihy, přičemž mezi nejlépe prodávané patří Raising Boys (Výchova chlapců) a především několikrát znovuvydaná kniha Manhood (Mužství). V ní radí mužům, jak se vyrovnat s jejich novou společenskou situací.

 

Ano, takhle jsme dopadli – učíme se být muži z příruček. Biddulph tvrdí, že většina mužů dnes trpí primárně pocity osamění, nutností za každých okolností soutěžit a vítězit a často celoživotní emocionální omezeností. A jako každý správný prodejce sebevzdělávací literatury nabízí řešení v sedmi jednoduchých krocích. Tím prvním je nutnost dát do pořádku vztahy se svým otcem. „Nemůžete úspěšně projít životem, pokud ho nepochopíte, neodpustíte mu a nezačnete ho nějakým způsobem respektovat,“ káže Australan.

 

Druhým krokem je najít klíč ke své sexualitě. „Sex pro vás může být hnusná a obsesívní záležitost nebo silný zdroj duševní pohody,“ tvrdí se v knize Mužství, což dává smysl. Otázka je, zda se tohle Biddulphovi někdy povedlo vysvětlit úspěšně jeho manželce. O vztahu mluví hned v následujícím bodě, kde tvrdí, že vztah s partnerkou má být na rovnoprávných základech. „Začít vztah umí každý, kouzlo je v tom, ho udržet.“

 

Bodem číslo 5 je nutnost najít si opravdové mužské přátele, protože na soutěžení, ale i podporu a další věci, jako škádlení ega, někoho potřebujete. Předposledním předpokladem pro to stát se úspěšným mužem, podle Biddulpha je nutnost najít se v práci tak, aby vás bavila. A konečně posledním bodem je nutnost objevit svoji vnitřní divokost, často skrze práci či jinou činnost v přírodě.

 

Už na první pohled je jasné, že, i kdyby se většina z nás chtěla řídit Biddulphovými radami a stát se „Muži verze 21.“, bude to v mnohých ohledech neřešitelný problém. Nicméně – alespoň je to šance něčím začít. Než zase přijde nějaká žena s tím, že „nedělat nic“ je typicky mužská vlastnost….

 

Další díly seriálu Mužství najdete již v Reflexu č. 41, který vychází ve čtvrtek 13. října 2011.



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama