Primácké "Prostřeno" očima asociální snobky

V pátek 13., kdy se rozumný člověk beztak vyvaruje jakýchkoli nebezpečných akcí, zejména pohybu, jsem u rodičů po dlouhé době zapnula televizi. Ke sledování divácky velmi úspěšného pořadu Prostřeno mě donutila trojice kolegů z kulturního oddělení Reflexu – prý tak zaženu deprese z vlastní nedokonalosti. Koncept je tento: Každý den v týdnu jeden z pětice soutěžících pozve ostatní čtyři do svého kutlochu, navaří jim několikero různých brynd, připraví pro ně tzv. zábavný program a ostatní ho jeden po druhém tajně obodují. Prostřeno sleduje dokonce i filmová kritička Reflexu Darina Křivánková, nejlepší kuchařka, jakou osobně znám. Majitelka spousty pečlivě vybraných kuchařských knih se zřejmě nedívá proto, aby zjistila, jak se na východu Čech dělá trhanec nebo aby v pátek při závěrečném slavnostním vyhlášení táborového bodování zjistila, kdo vyhrál 25 tisíc v českých. Ta show zřejmě musí být skutečně zábavná.

A byla! Jak v úvodu pátečního dílu připomněla osvědčená vtipnokašová dvojice obhroublých komentátorů Vašíček Vydra – Jana Boušková, dnes nás hostí deratizátorka Jindřiška, která má podle svých slov ráda „dětičky, kytičky a country“. Jindřiška nejprve provedla kameru domem a ukázala světu svou nejoblíbenější místnost – spinká tady v téhle kuřárničce se svým manžílkem Pepíčkem. Posléze předložila dvěma otráveným brécám Jitce a Andree, mladému vojákovi Lukášovi (který den předtím uvařil fantastické italské menu a je dle webu pořadu jednoznačným favoritem diváků, ale stejně nevyhraje, protože se při jeho zábavném programu pan Milan vrhl paní Andree s fialovými konci mikáda do výstřihu a tím mu to celé zkazil) a všežravému  panu Milanovi čtyři chody: topinku s již namíchaným tatarákem, přesolený ovar s játrovými knedlíčky zvíci pěsti, na pohled přemaštěné „překvapení“ ze tří druhů mas s chlupatými knedlíky a průmyslovou zmrzlinu s ovocem. Čtyřem přísným soudcům se jídlo evidentní vyznavačky Babicovy kuchařské školy moc nezdálo, ale se zábavným programem byli velmi spokojeni. Nebudete tomu věřit. Jednalo se o tanec tzv. ploužáku na vyčpělé táborové hity!

Podobně jako kdysi u jednorázového sledování dementního veřejnoprávního dojáku Pošta pro tebe (doporučeno rovněž kolegou novinářem, překvapivě velmi vzdělaným a v kultuře orientovaným směr Alternativa), také u tohoto bizarního pořadu pro masy z masny jsem si nejen dokonale vymyla mozek až do posledního závitu, ale taky se ohromně poučila. Detekovala jsem v sobě asociální živel a snobku, která není schopna ani té nejmenší tolerance. Přežívajíc v sociální exkluzi mezi podobně poškozenými jedinci, zřejmě bych jakožto soutěžící měla tendenci peskovat ostatní pro absenci vkusu, čichat ke skleničkám a poučovat je to tom, že lasagne se nečtou LASAGNE. Jako menu bych jim předložila to, nad čím si nejčastěji pomlaskáváme doma, tedy hrstkovou polívku s houbama, špaldoto nebo bulgur se zeleninou a sejrem, tvarohovou bábovku se sušeným ovocem a pro odvážné domácí sushi. Jedlo by se jako obvykle v posteli nebo na zemi a zábavným programem by byla verbální šikana nejslabšího, případně skákání přes gumu, přebíračka nebo tleskací hry typu Den den delí. Zřejmě bych dostala o dost míň bodů než ta paní s vepřovým kolenem a šunkovou rolkou jakožto předkrmem, které při vaření pomáhaly její tříleté děti.

Tímto textem chci svým kolegům z „kulturního“ opětovně zdůvodnit, proč se na televizi dívám jen na návštěvách, a to jen na dokumenty a na Simpsonovy, a proč na ně budu napříště pohlížet ještě víc svrchu než doposud. Vás, kteří tenhle sáhodlouhý bezduchý canc přečetli až do konce, pak vybízím, abyste se na Prostřeno mrkli. Budete pak mít svou ženu / svého muže, svá jídla, svůj byt a hlavně svůj klid o dost radši než dřív.