Anna K.: Když jde o život | Reflex.cz
reklama
nahoru

Anna K.: Když jde o život

Adéla Knapová6. července 2010 • 19:33
Anna K.: Když jde o život
foto: Tomáš Tesař

Psát o člověku, který bojuje se smrtelnou nemocí, je vždycky riskantní. Zvlášť, když je slavný jako Anna K. Hrozí, že se lidské drama utopí v soucitu. U Anny K. to ale nehrozilo. Šla do toho po hlavě a naostro - a totéž jsem musela udělat já.

reklama


Strávily jsme spolu několik měsíců. Ze začátku to nebylo jednoduché. Bylo nutné jít až na dřeň, vidět a spoluzažít její současný život s rakovinou na vlastní kůži a popsat ty prožité fragmenty čtenářům. Anna K. (která má to nejhorší úspěšně už téměř za sebou, ale o úplném vyléčení se v případě rakoviny dá stěží kdy mluvit) s tím souhlasila. Jinak by to prý ani pro ni nemělo smysl.

 

Nevím, jak moc to bylo těžké pro Annu. Ona se smíchem říká, že vůbec, že kdyby se necítila dobře s mým „stínem“ vedle sebe, vyhodila by mě. Vím však, jak těžké to bylo pro mě. I já jsem během doby, co jsem o ní připravovala článek do Reflexu, žila paralelní život – s ní. A ze začátku jsem se chovala jako slon v porcelánu. Pak jsem s ní však strávila v prostředí, kde se boj o život odehrává každý den, několikátý týden, měsíc…

 

Anna osobně svou nemocí okolí zatěžuje minimálně, tedy v podstatě vůbec. Když už na léčení – dochází momentálně každý den na ozařování – přijde řeč, věcně něco okomentuje nebo vše promění v žert. Vypadá dobře, je veselá a koncerty, které má od května až do konce prázdnin nasázené na každý víkend (někdy i tři během dvou dnů), si užívá. Jak však říká, prošla proměnou uvažování jako každý člověk bojující se smrtelnou nemocí: jasně zná své priority a neřeší hlouposti. Její pověstný černý humor zůstal nezměněn. Jen ze začátku to prý byl klasický otřes, odmítnutí a zlost – na všechny a na nikoho současně. Zlost a pocit nespravedlnosti. Časem se však z otázky „proč právě já“ stalo konstatování „prostě já také“. O smrti se nemluví a nemyslí se na ni, na to je času vždycky dost.

 

Je dobré podívat se za zrcadlo. Je dobré, pocítit možnost konce osobně (na popud Anny a za její asistence jsem musela vyzkoušet některá vyšetření). Je dobré, podívat se na boj někoho jiného bez růžových brýlí. A je dobré vážit si člověka, který vás nechá svůj boj, i když nezná výsledek předem, sledovat zblízka a bez cenzury. Anna K. to riskla a já jí za to upřímně děkuji. Byla to pro mě cenná lekce. Doufám, že bude i pro vás.

 

Článek o Anně K. a jejím boji s rakovinou najdete v dnešním Reflexu.



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama