Izraelci vědu umí a kontroly taky | Reflex.cz
reklama
nahoru

Izraelci vědu umí a kontroly taky

Jan Jandourek12. května 2010 • 12:00
Izraelci vědu umí a kontroly taky
Víte kde jste?
• foto: 
Jan Jandourek

Už se lidé ptali, jestli taky napíšu o Izraeli něco normálního. Na to dojde, ale teď ještě další dojmy. K těm kosmickým zážitkům patří návštěva Weizmann Institute of Science.

reklama

 

Je to světoznámé izraelské výzkumné centrum postavené jižně od tel Avivu. Pracuje tu 2500 vědců a postgraduálních studentů a mezi nimi také Češi, takže i proto sem teď 5. května zamířila výprava akademiků, která se nalodila do výpravy ministra zahraničí Jana Kohouta. Pokud jsem to dobře pochopil, Izraelci umí spojovat vědu s praxí, tak stojí za to omrknout, jak to dělají, protože jsou z toho velké vědomosti a velké peníze. Ty peníze získané vědou pak zase dávají do vědy, takže jim to pěkně roste. Přítomní čeští vědci vyjadřovali potěšení, že je vzal konečně na takovou cestu někdo sebou. A my jsme si to taky užili, protože oproti politickým místnostem na tisková prohlášení, kde se nedá dýchat, to byla konečně radostná změna.

 

Ve třicátých letech byla v místě, kde sedí nejlepší mozky Izraele, jen osada v zemědělské krajině. Pak tu začal chemik a stoupenec sionistického hnutí doktor Chaim Weizmann, Žid z Běloruska, chemik a pozdější izraelský prezident (neplést s prezidentem Ezerem Weizmannem, to byl jeho synovec a pilot) budovat výzkumnou stanici. Izrael měl tehdy kolem 400 tisíc obyvatel a o nezávislý židovský stát byl jen ideál. Už na začátku století Weizmann pochopil, že od budoucnosti nemohou Židé nic dobrého očekávat, pokud se o sebe nepostarají sami.

 

„Státy se nevytváří dekrety, ale úsilím lidí a trvá to generace. I kdyby nám všechny státy světa daly zemi, byl by to jen slovní dar. Pokud ale židovský lid půjde budovat Palestinu, židovský stát se stane skutečností,“ řekl.

 

To by mohlo být poučné pro nás, my vždycky založíme nějaký stát dekretem a pak se divíme, že někdo jiný vydá zase jiný dekret a zruší nám to.

 

Zkrátka se to povedlo a dnes je tu místo zemědělské vesnice institut, kde trvale nebo dočasně pracují lidé ze třiceti zemí světa.

 

Ostatně se stačí podívat na tuhletu budovu.

 

Izraelské výzkumné centrum Weizmann Institute of ScienceIzraelské výzkumné centrum Weizmann Institute of Science

 

Jak jsem si našel dodatečně, je to takzvaný Kofflerův akcelerátor, prostě něco na urychlování částic. Dále se raději nebudu pouštět do podrobností. Pamětníci ocení, že tahle věc vypadá přesně jako ty baráky ze světa budoucnosti, co v nich sídlí Sm Lomos z animovaných příběhů rodiny Smolíkovy. Tady se to bádá snad samo, však také poslední Nobelovu cenu dostali loni.

Pak jsme si prohlédli jednu z laboratoří, kde nám ukázali laser a také nás nechali nahlédnout do kukátka, kde údajně uvidíme miliardu atomů. Podíval jsem se a musím potvrdit, že tam skutečně byly a že to bylo červené. Ten pán na obrázku je Nir Bar-Gill, postgraduální student, který nám chvíli dělal vykladače a průvodce. Jinak jsem měl z laboratoře podobný dojem, jako když pověstný americký právník Ed Fagan navštívil Temelín a dělal si rukou do bloku poznámky o tamním zařízení. To jsme se tomu v redakci nasmáli, že si tam píše „krabice plná drátů“. Teď došlo i na mě, viděl jsem to slavné zařízení a dobře odborně připraven konstatuji – krabice plná drátů.

 

Nir Bar-Gill, postgraduální student, který nám dělal vykladače a průvodce, ukazuje "krabici plnou drátů"Nir Bar-Gill, postgraduální student, který nám dělal vykladače a průvodce, ukazuje "krabici plnou drátů"

 

 

Zdejší vědci také zachytili na 3D vizualizaci rozpad molekul vystavených rentgenovým paprskům. Diplomaty, vědce a novináře posadili do sálku s promítacím plátnem, dali nám příslušné brýle a už se před námi v prostoru vlnily všelijaká mračna, připadali jsme si jako když vás z kosmu napadne ohromná krupicová kaše, která se čas od času mění v lešení. Do té doby jsem si myslel, že všechno kolem 3D je humbuk na tahání peněz z kapes, takže tento názor odvolávám. Po odchodu ze sálu jsem chvilku zkoumal, jestli mám pevnou půdu pod nohama.

Odpoledne přišla na řadu zase politika. Cesta se konala kvůli výročí dvaceti let navázání diplomatických vztahů mezi námi a Izraelem, takže navštívených hodnostářů bylo hodně (izraelský prezident, premiér a ministr zahraničí, palestinský premiér a ministr zahraničí), ale nedalo se čekat, že by se domluvilo něco důležitého.  Zato jsme si užili během jednoho dne tři důkladné prohlídky, kdy jsem byl tázán, jak se jmenuje moje žena a děti a já se musel soustředit, abych na to nezapomněl. Jedné kolegyni dámy z ochranky sebraly obuv, které se říká žabky a zkoumaly ji velmi důkladně, protože něco takového možná ještě neviděly. Tím pádem kolegyně statement izraelského prezidenta a českého ministra v úplnosti nestihla, protože po podezřelé obuvi přišla na řadu podezřelá voňavka a také razítka v pase obdržená v podezřelých zemích, vesměs sousedních. Připadalo nám to všechno nějaké chaotické.

Jedna z vědkyň nám pak na zpáteční cestě vysvětlovala, že taková je údajně ta metoda. „Oni vás chtějí rozhodit a pak sledují vaši neverbální komunikaci.“ Fakt je, že tam vždycky někdo jen tak zevloval a koukal. Teď už vím, že na moji neverbální komunikaci.

Jen ještě pro ty, co si myslí, že v pohodě prošli. Podle vědkyně, s kterou jsme si povídali na zpáteční cestě v letadle, je to jinak. Kdysi narazila na práci, která se výcvikem hochů a dívek z Mossadu zabývá. Někdy se stane, že se jim nezdáte, ale nic u vás nenajdou. Tak vás sledují potom. Někdy pak přijdou na to, proč jste byli divní. Nejste sice teroristé, ale třeba jste přijeli do Izraele spáchat nevěru a tak se nechováte úplně normálně. Takže na to pozor.

Nejhorší prohlídka byla v Knessetu - parlamentu, kde jsme měli setkání s vůdkyní opozice Cipi Livni.

 

Vůdkyně izraelské parlamentní opozice Cipi LivniVůdkyně izraelské parlamentní opozice Cipi Livni

 

U nás jsme žádné pořádné vůdkyně opozice nikdy neměli, tak jsem byl zvědavý. Stálo to za to. Byla povolena jedna otázka, která byla skutečně jen jedna, totiž co udělají s Iránem. „Buďte si jisti, že v tomto není rozporu mezi koalicí a opozicí,“ řekla a nedočkali jsme se žádného senzačního prohlášení, jako třeba že se bude brzo bombardovat. Škoda, mohli jsme se tak trochu dostat do dějin novinářských dotazů. Ta paní ale nevypadala, že by řekla něco, co říci nechce. Zato gestikulovat umí tak, že mi rozmazala některé záběry. Měl jsem jít 1. května včas do Šibíkovy školy fotografie na narozeninové akci Reflexu a byl bych na vůdkyni opozice lépe připraven.



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama